Na kufry na skříni se vám už dlouho práší a toulavé boty jsou zastrčené hluboko v botníku, protože – co dělat, děti jsou ještě malé, a tak jste se cestování na čas vzdali? Možná jste nemuseli. Irská zdravotní sestra Karen Edwards se rozhodla, že dítě jí vášeň pro cestování nepřekazí, a svou prvorozenou dceru Esmé začala brát s sebou na cesty už když jí bylo deset týdnů.
Čtete dobře – deset týdnů. Sama Karen Edwards ovšem přiznává, že si její rodina myslela, že se zbláznila, když jim oznámila, že má v úmyslu strávit rodičovskou dovolenou na cestách. Její partner Shaun je ale podobného založení jako ona sama, takže v necelých Esminých třech měsících sbalili, co bylo potřeba, pronajali dům, prodali auto a vyrazili do světa. Z Londýna, kde rodina bydlela, na Nový Zéland, odkud pochází Shaun, taky do Irska za Kareninou rodinou a pak už následoval Singapur a další exotické země.
„Jedenáct přeletů, bezpočet hotelů, chatek, slunce, bouře, tajfun, oceán, pláže, šnorchlování, surfování …“ vypočítává Karen na svých stránkách Travelmadmum.com. Těmi chce ostatní rodiče inspirovat osobním příkladem, tipy pro cestování s dětmi i faktickými a praktickými informacemi.
Takže třeba popisuje, jak se sedmnáctitýdenním miminkem na Novém Zélandu kempovali a malá Esmé spala v cestovní postýlce „… na noc měla bodýčko, pyžamko, dětský spací pytel, přikrývku, čepičku a palčáky. V noci měla tvářičku studenou, ale jinak byla teploučká a spala líp než jindy.“ Kdo ví, třeba se tyhle informace budou jednou hodit i vám.
Malá Esmé v prvním roce života projela kromě Singapuru, Nového Zélandu a Irska třeba i Vietnam, Malajsii nebo Indonésii. „Snažím se ji zapojit do našeho života. Oba rádi cestujeme a nevím, proč bychom s tím měli přestat nebo měnit svůj způsob života,“ říká k tomu Karen Edwards.
Na svém webu třeba také radí, jak zajistit plynulé odbavení na letišti (zkontrolujte si platnost pasů a víza a vytiskněte letenky) a připomíná, že na rozdíl od jiných tekutin, dětského mléka si můžete do letadla vzít, kolik chcete. Kvůli bezpečnostní kontrole je ale vhodné mít je v průhledných nádobách.
Miminku bude také rozhodně vadit start a přistání letadla. Malé děti mají mnohem užší ušní trubici než dospělí a těžko se vyrovnávají se změnami tlaku. Ulevit mu může nápoj nebo dudlík, které je dobré mít po ruce, radí cestovatelka. Edwards připouští, že na cestování je obtížné mít k dispozici třeba jen jeden hotelový pokoj, když se miminko potřebuje vyspat a rodičům také spánek chybí. Ani hraček není nikdy dost a k dispozici někdy není správná velikost plenek.
Loni v červenci vyrazili mladí manželé s desetiměsíční Esmé na další sedmitýdenní dovolenou. V příspěvku nazvaném „Bali s malou“ popisuje Karen zkušenosti z cesty na asi nejznámější indonéský ostrov: „Samozřejmě jsem byla nervózní, co bude moje malá jíst, obzvlášť poté, co jsem slyšela rčení balinéský žaludek a fakt, že jídlo je tam úplně jiné. Místní ale byli mimořádně pohostinní, měli jsme všude k dispozici umyté čisté ovoce a malá byla překvapivě ochotná vyzkoušet místní nepálivou kuchyni.“
I na plážích se vždycky dá nalézt stinné místo pro malé dítě a Balinésané se prý k holčičce chovali jako k malé celebritě a pořád se s ní chtěli fotit.
Nyní prý rodinu čeká další obtížný úkol – navyknout malou Esmé normálnímu londýnskému rodinnému životu na jednom místě bez kočování.
