Je výjimkou mezi komerčními scénami – ostravské Divadlo Mír si ústy svého majitele Alberta Čuby nestěžuje. Vymysleli náhradní online program, spustili vlastní video platformu MírPlay a poskládali své příjmy tak, aby přežili časy, kdy jsou divadelní scény zavřené.
Mají dobrý trénink. Za čtyři roky své existence dosáhlo toto soukromé divadlo pouze dvakrát na grant v řádech stovek tisíců korun, přesto končilo svůj provoz v černých číslech. Městská divadla, která jsou financována z obecních rozpočtů, žijí podle Alberta Čuby zhruba z 90 procent z příspěvků a grantů a 10 procent jejich nákladů pokrývá prodej vstupenek. „U nás je poměr opačný, 90 procent získáme ze vstupného, 5 procent vydělá bar a zbytek jsou dotace a granty,“ říká.
Tým Divadla Mír.
Divadlo, jehož tváří je mimo jiné herec Štěpán Kozub (který je v letošním žebříčku Forbesu 30 pod 30) a proslavilo se i skeči Tři Tygři nebo seriálem sKORO NA mizině, vsadilo na online a vymyslelo video platformu MírPlay.
I s Mírem totiž covid na jaře zásadně zamával, a tak hledali možnosti, které jim dovolí fungovat dál navzdory zavřeným sálům.
„Na jaře odpadlo 95 procent příjmů, takže ze začátku to vypadalo na zavření, bankrot, konkurz, čau. Ale podařilo se nám vybudovat nový systém a zajistit cash flow z jiných zdrojů, než jsme byli do té doby zvyklí,“ konstatuje Albert Čuba.
V první covidové vlně byly podle něj lidé nastavení pomáhat, v Míru proto začali streamovat z jeviště, připravovali na sociálních sítích a YouTube audiovizuální obsah a vyzvali diváky, aby je za poskytnutou zábavu odměnili formou takzvaného vkukného, tedy přihozením libovolné částky do virtuálního kloboučku.
„Udělali jsme to jednoduše, nikoliv přes prostředníka typu Donio, ale napřímo. Během živého přenosu si mohl divák načíst z obrazovky QR kód a hned při sledování jednoduše poslat libovolnou částku na náš účet. Mělo to obrovský úspěch a zachránilo nás to,“ vysvětluje Čuba.
Jenže jak šel čas, ocitla se ve krizi nejen divadla, ale skoro všichni podnikatelé, pomoc se tak začala rozmělňovat mezi více subjektů. „Bylo nám blbé nadále žádat o příspěvky, když bylo jasné, že zdaleka nejsme jediní, kteří potřebují pomoc. Proto jsme se rozhodli narovnat vztah mezi námi a divákem a vytvořili jsme platformu MirPlay.cz, která za předplatné nabízí prémiový videoobsah. Divákům nabízíme službu a je pouze na nich, zda si ji předplatí,“ říká Albert Čuba.
Za 90 korun měsíčně nebo 900 korun ročně získá divák přístup k tvorbě Divadla Mír, a to nejen té jevištní, ale mimo jiné i v podobě filmů, filmových inscenací, skečů Třech Tygrů a dalšího audiovizuálního programu. Právě v těchto dnech v Míru dokončují celovečerní film Volným pádem, který napsal a režíroval Štěpán Kozub a který bude do několika málo týdnů k vidění pouze na MirPlay.cz. Zároveň natáčejí filmovou inscenaci Adam stvořitel od bratří Čapků.
V současnosti si MírPlay předplácí více než šest tisíc diváků, metou divadla je však desetitisícová hranice. „Současné číslo nám náklady pokryje. Už to není na zkrachování. Deset tisíc je ale komfortní zóna, která nám umožní tvořit nové věci. To bychom si moc přáli,“ vzkazuje majitel divadla.
Jako klasická společnost s ručením omezeným požádalo Divadlo Mír o všechny druhy státních kompenzací, které mohlo v souvislosti s covidem získat, a dostalo je včetně příspěvku od města Ostravy. Finanční zdroje divadla teď ale stojí výhradně na předplatném z projektu MírPlay. Občas se ozve i nějaký partner, který přispěje větší částkou a příspěvky v menší míře stále posílají i diváci přes QR kód.
S nájmem si hlavu lámat nemusí, ale se splátkami úvěrů už ano. Budova divadla je totiž jejich. Když se v budově bývalého kina Mír přestalo začátkem 90. let promítat, začala prvorepubliková stavba chátrat. Později ji získali vietnamští podnikatelé a udělali z ní tržnici pod střechou, zároveň ji zrekonstruovali, jinak by se z ní stala ruina.
Albert Čuba si ji nejdřív pronajal a musel ji upravit do podoby divadelního sálu, a to včetně zázemí. Na stavební úpravy padly zhruba tři miliony korun. „Bylo potřeba upravit hlediště, jeviště, zázemí pro diváky i herce, investovali jsme do sedaček a osvětlení. Později jsme upravili i elevaci hlediště tak, aby na nás diváci lépe viděli,“ líčí Albert Čuba.
Rozhodli se od majitelů budovu odkoupit, museli ale počkat, až jim na základě prvních výsledků hospodaření poskytne banka úvěr. To se podařilo, původní kino Mír – po kterém se i jmenují – je jejich a splácet ho budou minimálně 10 let.
Albert Čuba je však optimistický. Neláme si hlavu, že kvantitou nemůžou konkurovat molochům typu HBO GO, Netflix nebo Voyo. V jejich případě fungují jiná pravidla. „V našem byznysu je důležitý přídavek show. U nás nenajdete tisíce filmů, ale zato tváře, na které se k nám do divadla chodí,“ říká majitel divadla, které v dobrých dobách otevřených sálů pravidelně hlásilo vyprodáno. „A na MírPlay nás uvidí i v jiných polohách. Tvoříme filmy, seriály, budeme natáčet podcasty a tvořit další zábavu,“ dodává.
Podle něj mohou do budoucna vedle sebe dobře fungovat obě platformy – klasické dřevěné i to nové digitální jeviště – a obě si své diváky najdou.
Zároveň chápe frustraci a smutek konkurenčních scén. „Na jedné straně mají státní divadla zajištěný příjem, ale na druhé straně to svádí ke ztrátě dynamiky. Nikdo nechce nic dělat zbytečně a například zkoušet hru do šuplíku je frustrující,“ míní. A dodává, že se Divadlo Mír snaží být všude tam, kde lidé hledají zábavu.
