Expozice École de Paris ve Valdštejnské jízdárně představuje takzvanou francouzskou školu. Jedná se o díla, která vznikla mezi dvěma světovými válkami. Nejenže je to možnost, jak vidět zatím skoro bez front obrazy Amedea Modiglianiho, Chaïma Soutina a Marca Chagalla, ale také se seznámit s československými umělci, kteří dobyli svět, ale doma mezi známá jména bohužel nepatří.
Pokud byste měli jmenovat české umělce v Paříži, jména jako František Kupka, Jindřich Štyrský nebo Toyen vás napadnou pravděpodobně okamžitě. Ale jak říká Anna Pravdová, kurátorka výstavy École de Paris, kterou od 8. listopadu představila Národní galerie, Francouz to bude vnímat úplně jinak.
Pravděpodobně si vzpomene na Georgese Karse, rodáka z Kralup nad Vltavou, Françoise Zdenka Eberla, který pocházel z Prahy, či Othona Coubina (alias Otakara Kubína z Boskovic).
V Paříži, která byla v letech 1918 až 1939 hlavním centrem světové kultury, se českoslovenští tvůrci dokázali prosadit i přes obrovskou konkurenci, kterou ztělesňovali Modigliani, Picasso, Miró, Chagall a další. Díla Georgese Karse a dalších výše jmenovaných byla prezentována v uměleckých salonech, galeriích i časopisech.
A byli to právě oni, kdo se stali součástí pařížské školy – École de Paris, seskupení umělců založeného v roce 1925. Kromě světově známých jmen zde figurovali také malíři Československa.
Výstava prezentuje umělecké seskupení jako celek, ale dává důraz na přínos českých umělců, kteří uspěli v zahraničí. Ukazuje, jak byli schopni tvořit s různými motivy, jak se stali součástí tak zajímavé kosmopolitní komunity.
École de Paris
Výstava se koná ve Valdštejnské jízdárně (Valdštejnská 3, Praha 1) do 2. března 2025. Otevřeno je úterý–neděle od 10 do 18 hodin.
„Ve čtvrti Montparnasse na jednoho Francouze připadají dva cizinci a na pět lidí tři malíři,“ píše český básník a prozaik Richard Weiner, který žil střídavě mezi Prahou a Paříží.
S mnoha umělci z pařížské školy ho spojovaly kořeny. Podobně jako Chagall, Modigliani, Soutin, ale také Kars či výtvarnice Edita Hirschová byl i Richard Weiner židovského původu. Do Paříže tito tvůrci ze střední a východní Evropy odcházeli proto, že se snažili uniknout před antisemitismem.
Žena s papouškem Georgese Karse | foto se svolením NG
Ten se ostatně řadě z nich stal později osudným: Georges Kars sice uprchl před nacisty do Švýcarska, kde přečkal válku, ale když se v roce 1945 dozvěděl o hrůzách odehrávajících se během holokaustu, spáchal sebevraždu skokem z okna hotelového pokoje.
Edita Hirschová, jejíž dědeček Karel Brummel vystavěl pro své zaměstnance domy, které dostaly název Brumlovka, a jejímu bratranci navrhl v Plzni dům architekt Adolf Loos, byla z Paříže deportována do Osvětimi, kde v roce 1943 zahynula.
Hirschová, kterou nacisté zavraždili v jejích 48 letech, byla ovlivněna nejen svým dědečkem, mecenášem a sběratelem umění. Působila také jako módní návrhářka, která dokonce v Praze založila firmu Ehrlich–Hirsch a prodávala modely v pařížském stylu.
Co se malby týče, byla Edita Hirschová samoukem, zpodobňovala především obyvatele Montparnassu, což měla společné také třeba s Françoisem Zdenkem Eberlem, který se zaměřoval na zachycení pijáků absintu a ženy s prázdnýma očima.
Eberl se dnes jeví jako nejméně známý z těch, které výstava pařížské školy představuje. Uznání si přitom v hlavním městě nad Seinou vydobyl už ve dvacátých letech minulého století. Žil podobným bohémským způsobem jako ti, které portrétoval.
Bal Musette, alias lidovější slavnost od François Zdenka Eberla | foto se svolením NG
Výstava v prvním patře nabízí, abyste si také vyzkoušeli kratochvíle meziválečné Paříže a zahráli tak, jako to dělal François Zdeněk Eberl ve svém ateliéru, šachy.
Zajímavostí je, že Françoise Zdeněk Eberl byl dokonce kurátorem výstavy École de Paris, která se konala v Monaku. Eberl zemřel v roce 1962 v Paříži.
Othon Coubine, alias Otakar Kubín, studoval nejprve na Akademii výtvarných umění v Praze, pak se přesunul do Paříže, a to i přesto, že měl v Československu zajištěný výdělek a pohodlný život. V hlavním městě Francie se mu podařil velký úspěch: nejenže vystavoval po boku Pabla Picassa, ale také si našel několik vlivných sběratelů.
Švadlena Othona Coubina | foto se svolením NG
Mezi ně patřil Leo Stein, který umění nakupoval společně se svou sestrou spisovatelkou Getrudou Stein. Za unikátní sbírkou sourozenců se sjížděli zájemci z celého světa. A i když se Leo později názorově s Getrudou rozešel a umění na čas přestal sbírat, jeho zájem o malbu vzbudila až díla Othona Coubina.
Stein dokonce Coubinovi napsal: „Málokdy namalujete krajinu, kterou bych nechtěl mít.“ Tento dopis z roku 1927 má k dispozici sbírka americké literatury v Yale.
Samotná sbírka Leo Steina s díly Othona Coubina odplula v roce 1932 do Ameriky. Steinův dědic ji prodal sběrateli Stephenovi Mazohovi, který ji víc než čtyřicet let uchovával na své farmě. Byla v prvotřídním stavu, když ji před devíti lety odkoupil český sběratel a dovezl tato díla do Česka, kde se poprvé v rámci výstavy École de Paris ukazují široké veřejnosti.
