Slovem sixpack se v angličtině obvykle označuje balení šesti plechovek piva. Často ho zaslechnete i v posilovně, protože vyrýsované břišní svaly takovýhle pivní set připomínají. A představte si, že v Praze existuje místo, kde se tohle všechno potkává ještě se sladkostmi – ve firmě Donuter, která má ve znaku svalnatého superhrdinu a svým úspěchem dokládá, že i americké koblihy s větším než malým množstvím cukru můžou jít dobře dohromady s fitness estetikou.
V pěti prodejnách Donuteru po Praze a 13 hypermarketech Makro po celé republice si můžete koupit sadu šesti donutů v krabici, která se přesně takhle jmenuje. „A letos by těch míst, kde si nás koupíte, mělo výrazně přibýt,“ směje se v centrále ambiciózního pekařského startupu jeho zakladatel a většinový majitel, který vystupuje pod umělecko-byznysovým pseudonymem Honza Donuter.
Od léta 2017, kdy jste si o Donuteru mohli na Forbes.cz číst poprvé, se toho u společnosti, jejíž základnou je prodejna symbolicky položená na dohled Vysoké školy ekonomické, hodně změnilo. Třeba na Instagramu a Facebooku, jejích klíčových marketingových kanálech, ji sleduje dvakrát tolik lidí, bezmála 50 tisíc followerů.
Především má ale nové spolumajitele – od loňska v ní 39 procent drží investor Leoš Navrátil. Do jeho portfolia patří podíly ve firmách, jako jsou vývojáři brýlí pro virtuální realitu VRgineers, online poradna uLékaře.cz nebo síť ovocných barů Fruitisimo.
„Přesvědčilo mě jednak nadšení zakladatele firmy, jednak se mi líbí jejich produkt. Je lepší než konkurence. Paradoxně já sám jsem donut ochutnal poprvé až tehdy, když jsem zvažoval tuhle investici, předtím jsem ho ani při pobytu v Americe nikdy neměl,“ vysvětluje pětačtyřicetiletý podnikatel, proč se rozhodl vložit jednotky milionů korun do byznysu se sladkým.
Navrátilův příchod jako by předznamenal, jak hektický rok 2018 pro Donuter bude. Na přelomu jara a léta firma expandovala v rámci Prahy – ke stánku v Metropoli Zličín a kamenné prodejně na Žižkově přidala obchůdky v nejdůležitějších nákupních centrech metropole, tedy na Chodově, Černém Mostě a v Palladiu.
„Je zajímavé, že zatímco tržbami je výkonnost jednotlivých poboček podobná, liší se to, co si v nich lidé kupují,“ kroutí hlavou Honza Donuter. A pokračuje: „Všude je nejprodávanější bostonský donut, pak už se to ale různí. Zatímco v Palladiu jde výborně donut se Snickers, na Zličíně boduje Homer.“
Donut Donuter, jak se firma oficiálně jmenuje, je v černých číslech už od roku 2016, kdy vznikl. Trh, na kterém se pohybuje, se ale za ten čas dost proměnil. Předně opadl donutový boom z doby před dvěma třemi lety, což dopadlo na část konkurentů, takže Donut Club nebo Mr. Donut už neexistují.
„I my jsme pocítili, že nadšení a poptávka lehce poklesly. To se ale dalo čekat,“ říká zakladatel Donuteru s tím, že slabší výkonnost obchodů vykompenzovalo to, že jeho donuty je nyní možné objednat přes Rohlík.cz a že jsou k dispozici i v Makru.
Po pražské expanzi má přijít ovšem i ta republiková. Poslední dva roky v Donuteru odmítali žádosti, aby svůj koncept nabídli k franšíze. Nyní už ale prý nazrála doba, takže na Facebooku se zkraje roku objevila výzva, že se mohou hlásit zájemci o otevření restaurací či stánků po republice. „Teď si už věříme, že zájemcům dokážeme pomoct, že sami už víme, co a jak,“ vysvětluje Honza Donuter. Rozšířit se má i sortiment, k donutům postupně přibudou muffiny, cookies či cronuty.
Kromě toho jedná s několika velkými obchodními a kavárenskými řetězci, že by jeho donuty mohly být k dispozici i v jejich regálech. Debaty původně narážely na to, že dezerty od Donuteru stojí přes 50 korun, což v konkurenci rozmrazených koblih a koláčů v ceně do 20 korun není částka, ze které by obři jako Tesco nebo Ahold hýřili nadšením. I oni už ale začínají vnímat, že lidé mají o kvalitní a dražší cukrovinky zájem.
Když se o tom bavíme, všímám si, že v majitelově řeči se za ten rok a půl, co jsme se neviděli, začalo objevovat poměrně dost byznysových a manažerských termínů. Takže to je občas nějaký ten proces, mítink, kápéíčka, kontingenční tabulky či sheety. Uvědomuje si to?
„Tohle byla naše slabina. Byli jsme pankáči, někde nám i utíkaly peníze. Leoš Navrátil mi doporučil Matouše Peringera, který teď funguje jako takový náš finanční ředitel, a ten dal právě tohle do pořádku. Potřebovali jsme to manažersky zvládnout, abychom třeba měli přehled, co se na stánek ráno zavezlo, kolik se toho prodalo a co tam zbylo,“ přiznává majitel Donuteru, který popíjí ve své kanceláři pod stadionem Viktorky Žižkov okurkovou limonádu a na sobě má černé kecky Nike Airmax (teď už ale údajně přechází na adidasky) a firemní kšiltovku.
Obrat Donuteru se počítá v nižších desítkách milionů. To, co ho podobně jako jiné firmy v Česku nejvíc táhne dolů, jsou potíže se sháněním zaměstnanců. Společnost jich momentálně zaměstnává na dvě desítky, ale trápí ji vysoká fluktuace daná velkým množstvím brigádníků a lidí, kteří prodej donutů – celkem logicky – mají jen jako dočasný zdroj výdělku.
A tak se Honza Donuter upíná k tomu, co se módně označuje jako Průmysl 4.0. S rozpřaženýma rukama popisuje, jak by chtěl v blízké budoucnosti začít prodávat své donuty v automatech a jednou i s pomocí robotů, jak o tom sní řada majitelů fastfoodů: „Mám sen, že do pekárenství přivedu 21. století.“