V lednu řidička Barbora Holická s navigátorkou Lucií Engovou jako první češky v autě dojely legendární pouštní závod Rallye Dakar. Hned v cíli prohlásily, že chtějí jet zase.

V lednu 2024 na tachometru „kachny“, Citroënu 2CV, se závodním číslem 712 závodnice odečetly celých 7752 kilometrů. V Saúdské Arábii zajely třináct dní dlouhý Dakar Classic, tedy kategorii pro auta vyrobená před rokem 2000.

Jen před pár dny Barbora Holická vyplnila přihlášku na další ročník a složila zálohu 247 tisíc korun. „Pojedu upravenou kachnou, která nemá obdoby. Je to zatím tajné. Prozradím, že jedeme zase ve stejné sestavě – s navigátorkou Lucií Engovou a mechanikem Tomášem Nerudou,“ říká třicetisedmiletá řidička, která dle pravidel závodu Classic vybírá z těch aut, která už jela.

Kde se v ní tento drive vzal? Většina závodnic vyroste v automobilové rodině. To případ Barbory Holické není. Cesta k závodění přímá nebyla. Trvalo nezvykle dlouho, než se na ni vydala. Byla plná jednosměrek a dlouho se neodvážila doufat v její cíl. Přesto se v ní asi před rokem vzedmula touha „dát Dakar“. A to navíc v zemi, ve které ještě před pěti lety ženy řídit nemohly.

Sešly jsme se na Novém Městě a její věčně usměvavá tvář ještě nesla dotyk arabského sluníčka. „To už jsem pořádně vybledla,“ říká mi. Tykáme si, známe se. Bára je starší sestra mé spolužačky z gymnázia.

Budoucí klučák

Sedíme spolu v prosvětlené kavárně se záměrem vyplnit slepá místa jejího příběhu. „Kde začneme? Chceš vědět, jestli jsem si hrála s autíčky, jak moc miluju řev motoru nebo jak jsem na Dakaru písek i smrkala,“ vtipkuje dobře naladěná žena a odstraňuje z bagelu s lososem před sebou cibuli.

S barbínami si ji moc představit neumím, ale ona mě vehementně přesvědčí o opaku. Jasně, že je měla. V rodině, která bydlela pod žižkovskou věží, totiž nikdo auta neřešil. Každý víkend, jako klasická pražská rodina, nasedli do stříbrné felicie a jeli na chalupu.

Bára věčně s kluky z vesnice lítala po lese. V Praze zase chodila na diskotéky a poslouchala typickou devadesátkovou hudbu. „S holkama jsme ujížděly na Spice Girls, ale já ‚byla‘ ta sportovní Mel C, jak dělala salto,“ popisuje.

No, to je všechno moc hezké. Ale kde se v ní začal rodit klučák, chci vědět. Bára odhaduje, že to začalo v pubertě. Z prvních našetřených peněz si koupila BMX kolo a pod žižkovskou věží byl krušno. Holky prý mají chodit v šatičkách a proč si Bára nemůže pořídit normální kolo. Ona ale měla svoji hlavu a prosadila si ho. Stejně jako později snowboard a v osmnácti odjela na Nový Zéland.

Líčí mi, jak paradoxně pořádně začala řídit právě na opačné straně vozovky. Chci vědět, jestli se v ní vášeň pro auta probudila u protinožců. „Spíš ne, po návratu ze Zélandu jsem si ale poprvé začala všímat, že vždycky randím s klukem, co má dobré auto,“ popisuje sebeironicky. K Dakaru tehdy bylo ještě hodně daleko.