Pastoral Brothers Karel a Jakub jsou duo youtuberů, kteří dělají Boha relevantního i pro mládež a daří se jim to – jejich kanál odebírá už více než pět tisíc sledujících, zábavná kázání pak zhlédne ještě víc lidí.
A teď tihle dva mladí evangeličtí faráři exkluzivně pro Forbes přináší svůj pohled na rok 2020 a poselství naděje do roku 2021.
Pane Bože, za co?!
Otázka, která napadla v poslední době asi většinu z nás při pomyšlení na rok 2020. Ptát se po příčině toho, co se kolem nás děje, je zcela pochopitelné. Člověk potřebuje najít smysl v těžkostech, kterými právě prochází. Celý rok náš svět sužuje pandemie. Něco, co jsme nezavinili. Nemoc, která totálně převrátila fungování společnosti. Najednou jsme si všichni uvědomili, jak jsme křehcí a že celý svět může paralyzovat malý vir. Covid připravil hodně lidí o život. Spousta lidí ztratila své blízké a čeká, až se s nimi bude moci důstojně rozloučit. Jiní museli kvůli vládním nařízením zavřít své podniky a přišli o práci.
Jaký to má smysl?
Je naprosto přirozené, že v takové situaci se snažíme hledat nějaký vyšší smysl. Nějaké proč. Nebo proč já. Nejhorší utrpení je utrpení beze smyslu. Jenže kde ho hledat? Jako faráři vám řekneme, že u Boha. To jste určitě nečekali! Takže znovu. Pane Bože, za co? Proč? Jobovská otázka, která je namístě. Rok 2020 je jedna velká jobovka. Bůh ale Jobovi dost neempaticky odpověděl: Co je ti do toho? Já stvořil vesmír, který funguje. Dokázal bys to líp?
No nedokázal, ale to úplně neřeší mou situaci. Tak díky za nic, Bože. Z Boží strany to je ale velice moudrá odpověď, protože nám nastavuje zrcadlo. „Bože, proč?“ je pochopitelná otázka – ale naprosto blbá. Ať už bude odpověď jakákoliv, nevyřeší naší situaci. Musíme se Boha správně zeptat: „Bože, co s tím mám dělat?“ Zde nám Bůh poskytuje mnoho odpovědí, které situaci řeší. Solidarita, vzájemná důvěra nebo naděje, že to jednou skončí. Pokud vám to zní plytce, vzpomeňte si na jaro 2020.
Jaro
Tehdy se ukázalo, že to jde, aby se celá společnost spojila. Zapomněli jsme na malicherné kulturní války a táhli za jeden provaz. Za to je potřeba poděkovat všem, kteří byli ohleduplní a dodržovali nařízení. Díky patřím těm, kteří šili roušky, starali se o nemocné, seniory, sbírali notebooky pro děti, nosili jídlo zdravotníkům. Díky i těm, kteří informovali včas o aktuálním stavu, všem, kteří chodili do práce, aby společnost mohla fungovat, díky učitelům, lékařům, sestrám a spoustě dalších profesí.
Pouze s láskou a respektem vůči druhým, s důvěrou, že chovat se ohleduplně má smysl, a se solidaritou s nejslabšími se naše společnost mohla začít uzdravovat. Na jaře se celé to úsilí vyplatilo, protože jen díky němu se podařilo snížit počty nemocných a my jsme tak mohli prožít celkem normální léto.
Podzim
Naopak na podzim jsme si mohli všimnout, co dokáže sobectví, nedůvěra a beznaděj. Mocní sobecky řešili marketing, zahrádkářský zákon a procenta v krajských volbách – místo toho, aby řešili vzrůstající čísla nemocných. Kvůli nepřehledné zmatenosti v opatřeních jsme nyní svědky obrovské nedůvěry ve smysl boje proti nemoci.
To všechno způsobuje současné zoufalství a beznaděj. Slýcháme z různých stran zoufání: „Vánoce a Nový rok v nekonečném nouzovém stavu. Zlepšení situace je v nedohlednu. Vakcíny budou, ale kdo ví, jestli fungují. Vláda nedokáže vakcinaci zorganizovat. Než se proočkuje společnost, náš stát kvůli totální nezodpovědnosti zkrachuje.“ Zoufání, které je pochopitelné, ale nijak nám nepomůže, stejně jako otázka: „Bože, proč?“.
Jak na Nový rok, tak po celý rok
Co nám může pomoci? Pomůže nám si znovu položit otázku „Bože, co s tím můžu dělat?“ Jeho odpověď je stejná. Solidarita, důvěra a naděje. Jsou to velmi důležité biblické hodnoty, ale nejsou jediné. Další jsou třeba zodpovědnost a rozum. Bůh nám dal rozum, abychom ho používali.
Co to znamená prakticky? Být solidární s těmi, kteří jsou covidovou krizí nejohroženější – nejchudší, matky samoživitelky, nezaměstnaní atd. Používat rozum a nosit roušky, dezinfikovat si ruce, vyhýbat se kontaktu s nejohroženějšími. A ve chvíli, kdy dorazí vakcína, nechat se očkovat! Být zodpovědný, jít k volbám a volit zodpovědné a kompetentní politiky. Důvěřovat, že ohleduplnost má smysl. Nenechat si vzít naději na změnu.
Tato situace není definitivní. Přijdou zase dobré časy, ale ne samy od sebe. Nikdo je za nás prostě nezařídí. My pro to musíme něco udělat. Dobré je, že na to nejsme sami. Bůh je s námi. Koneckonců přesně toto si připomínáme o Vánocích. Bůh přišel do našeho světa ne proto, aby za nás všechno zařídil, ale aby nám ukázal cestu.
Doufáme, že Vánoce oslavíme v otevřeném kostele, a ne mezi hráběmi a hnojivy jako na Velikonoce. I když by nás to možná víc přiblížilo k Ježíši, který se právě mezi hráběmi a hnojem narodil.
Vaši, Pastoral Brothers
