Spojené státy rozjely s Ruskem jednání o konci války na Ukrajině. Zástupci Ukrajiny k nim pozváni nebyli, ani zástupci jiných evropských zemí. A americký ministr obrany Pete Hegseth ještě před začátkem jednání shodil ze stolu dva klíčové ukrajinské požadavky: návrat části okupovaných území a členství v NATO.
Evropa hledí na přístup Trumpovy administrativy s obavami. Z vyjádření vrcholných amerických představitelů je jasné, že starý kontinent nemůže nadále spoléhat na to, že ho USA budou v případě potřeby vojensky chránit. Podle politického geografa Jana Kofroně se děje pouze to, co Donald Trump avizoval ve své kampani.
„U jejího vztahu k Rusku mě ale překvapuje ta míra, rychlost a intenzita schopnosti vyjít vstříc,“ říká v rozhovoru pro Forbes. To Trump potvrdil i ve středu večer, kdy na sociálních sítích ostře napadl prezidenta Ukrajiny Volodomyra Zelenského. Evropa má však podle Kofroně dostatek sil k tomu, aby se dokázala v budoucnu ubránit sama i bez USA.
Budou Evropa a Ukrajina relevantními partnery ve vyjednávání o míru?
Teď to tak vůbec nevypadá. Zdá se, že Donald Trump nechce s Evropou diskutovat nic. Myslím si, že tohle pořád nechápe spousta lidí ani na našem ministerstvu zahraničí, že Donald Trump a jeho kolektiv to chtějí odehrát primárně bilaterálně a názory Evropanů je moc nezajímají.
Jak silnou vyjednávací pozici má teď Rusko?
Vzhledem k tomu, co řekl Pete Hegseth, a vzhledem k tomu, jak se mu na frontě omezeně daří, zdůrazňuji to „omezeně“, tak je jeho pozice nepoměrně silná. Rozkol mezi USA a Evropou se obnažil zrovna v okamžiku, kdy by bylo dobré aspoň navenek předstírat, že jsme jednotní. Rusy teď k ústupkům nic netlačí.
Vojensky mají pořád mírně navrch, byť jejich postup v posledních měsících reálně zpomalil. Nechci americkou administrativu kritizovat za to, že se chce dopracovat k mírovému plánu, ale její postup nepovede k výhodné dohodě pro Ukrajinu.
Tlačí Rusy k dohodě o míru vůbec něco?
Určitě, válka je pro ně velmi těžká, kdyby nebyla, tak postupují mnohem rychleji. Mezi Avdijivkou a Pokrovskem postoupili v průběhu loňského roku o více než padesát kilometrů, což v kontextu té války není málo, ale měli enormní ztráty.
Ruská ekonomika ustála sankce, ale problémy se začínají nabalovat a je vidět, že ruští centrální bankéři hledají cestu ven. Oni by byli schopni ustát klidně další rok, ale podřezávají si budoucí ekonomický růst a spalují rezervy. To, že teď neinvestovali do vědy, školství nebo sociálního systému, se také z dlouhodobého hlediska projeví.
Je americká administrativa, kde ministra obrany dělá moderátor tamní verze Snídaně s Novou, dostatečně kompetentní na to, aby si v jednání s Ruskem uhájila aspoň vlastní zájmy, když už ne zájmy Evropy a Ukrajiny?
Pete Hegseth má docela dobré vzdělání, v Národní gardě to dotáhl na majora, což není špatné, ale je potřeba říct, že americké ministerstvo obrany je mimořádně významný resort. Přece jenom působí jako hodně lehká váha na tento post, což možná naznačily i jeho první výroky.
Kdyby Trump chtěl, tak dokáže složit velice dobrý vyjednávací tým. Ministr zahraničí Marco Rubio je určitě kompetentní člověk. Problém je v tom, že Spojené státy zřejmě nemají motivaci tam něco hájit. Nezajímá je to a chtějí se toho rychle zbavit, takže budou asi ochotní dělat vůči Rusku ústupky, které by jinak neudělali.
Politický geograf Jan Kofroň.
Dokážete si představit scénář, že Ukrajina odmítne to, co domluví USA s Ruskem, a bude pokračovat v boji?
Dokážu. Jen je otázkou, jestli by Ukrajina byla schopná na bojišti fungovat v dalších měsících tak, aby při dalším kole jednání nebyla v horší pozici. Předpokládám, že kdyby odmítla, tak ji Trump hodí přes palubu a v tu chvíli by musela americkou vojenskou pomoc vyvážit Evropa. USA by také mohly zrušit sankce nebo říct, že zbraně prodané Evropanům nesmějí skončit na Ukrajině, což by její situaci výrazně zhoršilo.
Kdyby válka skončila teď, kolik času by Rusko potřebovalo na „vzpamatování se“, než bude moct hypoteticky pomýšlet na další velký vojenský výpad?
Až válka skončí, což je pořád hodně hypotetická situace, tak budou muset doplnit zásoby materiálu. Rusové většinu válečných ztrát vykrývali tím, že uváděli znovu do provozu dříve uložené kusy techniky, typicky z doby Sovětského svazu. Velká část toho je pryč a co zbývá, je často ve velmi špatném technickém stavu.
Velká otázka je, do jaké míry bude ruský průmysl schopen továrny, které se teď soustředily na uvádění starších kusů techniky do provozu, přeorientovat na výrobu nové. Současný objem průmyslové výroby po válce neudrží. Ale pokud se jim podaří zhruba dvojnásobně zvýšit objem výroby nové techniky, což se povést může, ale také nemusí, tak za pět let jí budou mít dostatek pro aktivní jednotky.
Musíme si ale uvědomit, že navzdory problémům Rusové dokázali nastartovat produkci a využívání relativně nových typů techniky, které doposud v evropských armádách tolik nefigurují, jako jsou různé drony. Evropské armády, které hodně oslabily protivzdušnou obranu krátkého dosahu, na ně v tuto chvíli nemají úplně dobrou odpověď. Teď je otázka, jestli během pěti let dokážeme sehnat dostatek zbraní schopných je eliminovat.
A lidské zdroje?
Velké ztráty, které ruská armáda utržila na Ukrajině, vedly samozřejmě k tomu, že ztratila kus schopností. Původní profesionální jádro je pryč a teď tvoří drtivou většinu dobrovolníci a rezervisté, což platí i pro Ukrajince. A platí to i na úrovni velitelství praporů, kde jsou buď lidé, co prošli vojenskou službou před patnácti dvaceti lety, nebo relativní nováčci.
V době války je strašně těžké armádu zreformovat a využít nově nabytých lekcí. Až přijde mír, tak budete muset velkou část lidí demobilizovat, ale pokud si dobře vyberete ty, kteří mají zůstat, zaplatíte je a začnete pracovat na organizačních změnách, tak klidně za tři roky můžete mít efektivní armádu poučenou z dřívějších chyb. Ale není to samozřejmost. Ruská armáda obsahuje řadu patologií, jak jsme viděli od samého začátku konfliktu, a ruský režim má hodně personalistický ráz.
Co to znamená?
V režimech jednoho muže má diktátor tendenci se armády bát. Omezuje výcvik. Preferuje důstojníky, kteří jsou politicky loajální, nikoli schopní. To je něco, co ruskou armádu na Ukrajině provázelo. A pokud ruská armáda pojede takhle dál, tak si lekce z války pravděpodobně nebude schopna osvojit a během dvou tří let postupně vyvanou. Což by pro nás byla ideální situace.
Bohužel já nemůžu říct, že tohle je jistota. Když se Rusům všechno sejde dobře, tak za čtyři roky můžeme mít ruskou armádu, která pro nás bude reálně nebezpečnější než ruská armáda z roku 2022.
Je zde riziko, že po skončení války upadne Evropa do stejné letargie jako po anexi Krymu?
Nejde to úplně vyloučit. Já bych řekl, že na rozdíl od Krymu s Donbasem si i Francouzi s Němci uvědomují, že se stalo něco extrémního. Bude záležet na politické situaci ve Francii, která není úplně jednoduchá. A pokud by v Německu výrazně posílila AfD, tak i jejich pozice může vypadat všelijak.
V Itálii se teď premiérka Meloni chová z našeho pohledu velmi dobře, ale proudy prosazující normalizaci vztahů s Ruskem budou sílit. Z jejich pohledu je to pochopitelné, Itálie je od Ruska daleko a přímo ji neohrožuje, to samé platí třeba pro Španělsko.
Co vás u evropské obranyschopnosti naplňuje optimismem?
Je nás mnohem víc než Rusů, máme mnohem větší HDP, nejen absolutně, ale i v přepočtu na hlavu, a jsme technologicky vyspělejší. Co se týče potenciální síly, Rusko je oproti nám jen zlomkem. A i když Evropa nebude schopna stoprocentně spolupracovat a neuděláme evropskou armádu, což si myslím, že je opravdu málo pravděpodobné, ale kdo ví, tak si pořád myslím, že aliance byť jen části států Evropské unie je schopná Rusko zastrašit.
Koalice ochotných
- koncept, který se v současnosti diskutuje v souvislosti s posílením evropské obrany a bezpečnosti
- jedná se o uskupení evropských států, které jsou ochotny aktivně se podílet na posilování evropské obrany, a to i za cenu obcházení neutrálních nebo k Rusku nakloněných vlád
Třeba vznikající koalice ochotných?
Na to bych byl opatrný, já bych radši na ty Francouze moc nesázel. Ale i když vezmeme jen státy na východě EU, třeba s příspěvkem od Německa, tak si myslím, že dokážeme Rusy odstrašit. Ale všichni to musejí vzít vážně.
To znamená dávat dostatek peněz na obranu?
To je základ. K anexi Krymu došlo před jedenácti lety a třeba Česko dávalo ještě v roce 2023 na obranu 1,37 procenta HDP. Přesto, že nejsme od Ruska tak daleko, jsme byli v tomto v NATO na chvostu. S tímto přístupem je v zásadě jedno, jakou máme potenciální sílu, protože ji nejsme schopni vůbec vytěžit. Musíme si uvědomit, že za obranu jsme zodpovědní primárně my sami, a ne Američané. A popravdě ani Španělé nebo Italové.
Pak je tam ještě druhá věc, průmyslové kapacity a ochota změnit nastavení Green Dealu a jiných dílčích politik, tak aby zbrojovky nenarážely na různé problémy. Jedna věc je, že máme vysoké HDP, ale pak se člověk podívá na naši schopnost produkovat dělostřeleckou munici, a to prostě žádná sláva není.
Je pět procent HDP na obranu, tak jak navrhuje Donald Trump, pro země jako Česko úplné sci-fi?
To je moc. Já jsem docela příznivcem více peněz na obranu, ale i na vrcholu studené války, když se podíváme na klíčové velké země s výjimkou Velké Británie, tak dávaly plus minus tři procenta.
Polsko vypadá, že tam míří…
I pro Polsko je to dlouhodobě neudržitelné. Buď to povede k extrémnímu nárůstu dluhu, nebo k obřímu zvýšení daní. Pět procent je opravdu hodně, chybí tam historický precedens. Rusko není tak silné jako Sovětský svaz.
