Snahu o umělou dokonalost v jejích fotografiích nehledejte, autenticitu a lidskost ano. Lena Knappová, slovenská rodačka původem z Trenčína, již šestým rokem exkluzivně působí jako fotografka zákulisí Pařížského týdnu módy. Její objektiv za tu dobu zachytil takové hvězdy, jako je například Carla Bruni, Cher nebo již zesnulá Vivienne Westwood.
Lenina cesta vedla z Trenčína nejprve do Bratislavy na studium marketingu, odtamtud poté v jednadvaceti letech do Bordeaux a z něj rovnou do centra módy – Paříže. Rok zde pracovala jako chůva s myšlenkou studovat malbu, ke kreativní tvorbě totiž měla vždy blízko, osud měl však jiné plány. Od své kamarádky se jednoho dne dozvěděla, že známý fotograf Steve Wood hledá asistentku. Zkusila tak štěstí, přihlásila se a práci dostala. Ze studia malby tak rychle sešlo.
Fotografovi ze začátku pomáhala hlavně s produkčními činnostmi a manipulací s fotografickým vybavením, s sebou ale měla v kapse malý kompakt, a když měla příležitost, fotila pro sebe. „Získala jsem potřebné kontakty a naučila se, jak to v zákulisí chodí. Po roce jsem se tak, i po osobních neshodách, rozhodla vydat na vlastní dráhu a začít fotit sama,“ prozrazuje fotografka.
„Během mé první sezony byla zrovna poslední kolekce Karla Lagerfelda pro Chanel a dodnes má pro mě právě tato přehlídka silnou emoční hodnotu.“ Pro věhlasného návrháře to byl závěr jeho celoživotní kariéry, ta Lenina se ale právě v ten okamžik začala psát. A další přehlídky a příležitosti začaly přicházet.
Díky vytrvalosti a tvrdé práci se postupně dostala až na závratný počet padesát přehlídek pouze za jedinou sezonu. „V současnosti se to snížilo tak na pětadvacet,“ dodává se smíchem. „Samozřejmě že člověk musí neustále přemýšlet i o komerční stránce, a když vyfotím celebritu na přehlídce jedné z nejdražších značek světa, tak se to na finanční hodnotě fotografie odrazí. V současné době se ale snažím více reflektovat, co značky dělají a jestli mi to dává vizuálně a osobně smysl,“ pokračuje Lena.
Ráda tak pracuje zejména s avantgardním návrhářem Rickem Owensem a konceptuální pařížskou značkou Y/Project. Nostalgicky vzpomíná i na nedávno zesnulou návrhářku Vivienne Westwood, kterou měla možnost vyfotit během let několikrát.
Pařížský týden módy zaštiťuje během několika intenzivních dní přehlídky nejrůznějších značek a návrhářů. Jak se od sebe liší? „Samozřejmě že je markantní rozdíl mezi stomilionovou značkou a začínajícím návrhářem. To první je do jediného detailu naplánovaný kolos a backstage začíná mnohem dříve, na přehlídce Givenchy většinou strávím celý den,“ přibližuje fotografka zákulisí.
„Známé topmodelky, jako je například Kendall Jenner či Vittoria Ceretti, pak zde často mají dokonce vyhrazenou místnost pouze pro sebe mimo klasickou backstage. Naopak na menších přehlídkách probíhá mnohem větší zmatek, jsou ale lidštější. Make-up modelkám dělá například návrhářčina kamarádka ze školy, produkci pak její přítel. Kolikrát se jedná o designéra, který žije na periferii Paříže, a bývá to pro něj životní příležitost prorazit. Odráží se to pak ale v kvalitě oděvu, která je fantastická,“ dodává.
Módní průmysl je proslulý svou tvrdostí a elitářstvím. U luxusních značek se totiž často nepřístupnost ukazuje jako forma exkluzivity a prestiže. Lena zároveň přiznává, že se za poslední roky zvýšil počet Slováků a Čechů působících v módním průmyslu v Paříži.
„Možná i díky sociálním sítím. Je to ale síto a záleží, kdo ten tlak vydrží. Já sama nemůžu říct, že bych měla s nějakou značkou vyloženě špatnou zkušenost. Samozřejmě se mi stalo, že jsem nebyla na přehlídku puštěná, nebo jsem se setkala s nepříjemným chováním, ale to není nic neobvyklého a člověk se na to musí připravit. Vše záleží na chování vedení značky, které se poté reflektuje v celkové atmosféře, od modelek přes PR až například po bodyguardy,“ vysvětluje Lena.
„Důležitý je osobní přístup. Vždy se snažím chovat s respektem a pokorou, a to zejména při své práci, nebrat modelky pouze jako ramínka na šaty, ale jako lidské bytosti. Možná i díky tomu mám s topmodelkou Bellou Hadid za roky spolupráce přátelský vztah. Fakt, který by měl být samozřejmostí, je však mnohdy zaskočí, některé na to nejsou úplně zvyklé,“ vysvětluje Lena problematickou stranu tohoto oboru.
Podle jejích slov se však situace pomalu zlepšuje, jak v otázce chování, tak samotného konceptu fotografie. Trend snahy o dosažení co největší autenticity můžeme v současnosti sledovat v několika uměleckých oborech a na sociálních sítích.
Týdny módy probíhají pouze několikrát do roka, na čem jiném tedy fotografka ve volných chvílích pracuje? Nedávno společně se studentkou interakčního designu Paulou Pokornou a designérem Svatoplukem Ručkou založila magazín Circ, který má za cíl sloužit jako fórum propojující kreativní lidi.
Hlavním účelem je začínat diskuse o současných kulturních a uměleckých tématech. „Přispět může opravdu každý. Jedná se o místo, kde lze projevit vlastní svobodný názor. V současnosti tak chceme otisknout každý text, který nám přijde,“ zakončuje.
