Architekt Jan Magasanik na hlavní stagi festivalu Pulse připomněl, že pražské kulturní instituce jako Národní divadlo či Rudolfinum tradičně stojí na břehu Vltavy, ale chybí jim přímý kontakt s řekou. Nová budova Vltavské filharmonie to má změnit.
V Praze by v příští dekádě měla vyrůst nová budova Vltavské filharmonie. Vítězný návrh od dánského studia Bjarke Ingels Group, zkráceně BIG, vzešel před třemi lety z mezinárodní architektonické soutěže.
Získala již filharmonie, která Prahu podle posledních odhadů vyjde asi na 16,5 miliardy korun, stavební povolení? A otevře opravdu v sezoně 2032/2033?
Tyto a další otázky na listopadovém festivalu architektury Pulse zodpovídali architekt a náměstek primátora pro územní a strategický rozvoj Petr Hlaváček (STAN) společně s autorem vítězného návrhu architektem Janem Magasanikem, pocházejícím z Česka. Stranou nezůstal ani nedávný jiný úspěch ateliéru BIG. Do Hamburku navrhl novou operu – nápadně připomínající právě budovu Vltavské filharmonie.
Magasanik, který v dánském studiu působí již od roku 2006, připomněl, že významné pražské kulturní instituce jako Národní divadlo nebo Rudolfinum se rovněž nacházejí na vltavských březích. „Řeka Vltava spoluvytváří typickou mystickou pražskou atmosféru,“ podotkl na hlavní stagi architekt.
Zmíněné historické budovy pocházejí z konce devatenáctého století a možné napojení na řeku zde absentuje. „U Rudolfina je situace o něco lepší, protože přímo od něj se alespoň dostanete blíže k řece,“ upozornil Magasanik s tím, že v dánském studiu se rozhodli pojmout novou filharmonii právě jako budovu s přímým přístupem k vodě.
„Vltava byla inspirací mnohým umělcům. Nadto proslula v symfonické básni Bedřicha Smetany,“ vyjmenoval Magasanik.
Hlavním cílem tak podle něj bylo vytvořit otevřenou, vstřícnou a transparentní budovu, která skýtá co nejlepší přístup k řece a vytváří nové nábřežní plochy. „Například s pivní zahrádkou nebo kavárnou,“ upřesnil architekt.
Foto Martin Faltejsek
Autor návrhu s pražským architektem a zastupitelem Petrem Hlaváčkem se shodli, že to, co v nové budově musí být rozhodně splněno bez výjimek, je akustická kvalita sálu.
Ony budovy z devatenáctého století podle Hlaváčka dávno nesplňují koncertní požadavky. „Když v těchto sálech hrajete třeba skladbu Gustava Mahlera z počátku minulého století, je akustická kvalita na hraně,“ okomentoval Hlaváček.
Pokud by akustika nefungovala, jak má, bylo by to podle Magasanika absolutní selhání architektonického návrhu. „Máme samozřejmě i další priority. Například vyřešit dopravu či vytvořit zelené plochy, ale tohle stojí opravdu nad vším,“ upřesnil na Pulse architekt.
I proto se již nyní, co se akustiky týče, snaží být technologicky součástí například rekonstrukce nedaleké železnice.
„Chceme použít měkké podloží, využít nejlepší technologie k ochraně před vibracemi, chránit všechny sály pomocí takzvaných box-in-box systémů, umístit pod celý projekt vrstvu pryže a tak dále,“ vypočítával Magasanik paletu řešení zajišťující akustickou kvalitu.
„Ale samozřejmě… budova bude dokončena za deset let. Musíme být otevření také řešením, která dnes ještě neexistují,“ dodal vizionářsky.
Z Himálaje do Hamburku
V architektuře dánského studia se odráží jasně rozpoznatelná vášeň pro kopce, vrcholy a hory. I jejich stavby jsou tak po vertikále hnány do výšky. Bývají plné venkovních ochozů a teras, po kterých se lze procházet a jež skýtají výhled na jinak rovinaté Dánsko.
Za příklad stojí kodaňská spalovna Copenhill, jež odpad přeměňuje v energii. Na tamní střechu totiž můžete dokonce vylézt po venkovní lezecké stěně. A svou cestu tu v loňském roce vytvořil i český horolezec Adam Ondra.
Dolů lze pak sjet na lyžích. Půjčíte si je přímo v budově. Díky pár zásahům se obvykle neatraktivní industriální objekt stal lákavým cílem. Pro výhled i sportovní a volnočasové vyžití. Apropo, když u továrny v květnu tohoto roku stála autorka článku, fasádu skutečně ve stejnou chvíli zdolávali lezci, zatímco z druhé strany ji návštěvníci sjížděli na lyžích.
Foto BIG Bjarke Ingels Group
Foto BIG Bjarke Ingels Group
Foto BIG Bjarke Ingels Group
Foto BIG Bjarke Ingels Group
„Ta posedlost asi vyplývá z toho, že v Dánsku si selfie vyfotíte tak maximálně na placce,“ pronesl se smíchem Magasanik.
I u zrodu Vltavské filharmonie stála myšlenka hor. Ty se v minulosti architekti a architektky ze studia BIG vydali studovat dokonce do himálajského Bhútánu. „Je to země, kde žijí asi nejšťastnější lidé na světě,“ zmínil Magasanik o zemi, pro niž architekti z ateliéru BIG navrhovali celé město.
Do nejvyššího pohoří světa se však architekti nevydali pouze studovat hory, dle Magasanika se ponořili i do místních tradic a analyzovali bhútánskou filozofii bytí v přítomnosti, v západní kultuře zprofanované coby mindfulness.
A himálajské know-how nyní přiváží do Prahy, kdy jej podle Magasanikových slov otiskli i do návrhu Vltavské filharmonie. Stejně jako u jiných objektů z ateliéru BIG by se i po terasovité koncertní budově mělo dát chodit nejen vevnitř, nýbrž také „zvenku“.
„Jednou z největších ambicí je vytvořit skutečnou synergii mezi vnitřkem a vnějškem. Na budově by měly vzniknout platformy, po kterých lze vystoupat a objevovat nové výhledy na historické město a pražské panoráma. Celá cesta budovou by měla připomínat českou krajinu,“ popsal na Pulse autor návrhu.
Objekt navíc nemá sloužit výlučně coby filharmonická síň. V budově by mělo otevřít také hudební oddělení Městské knihovny se studovnou. V posledním patře se pak bude nacházet panoramatické bistro i elegantnější fine dining restaurace s výhledem na řeku.
Foto BIG Bjarke Ingels Group
Foto BIG Bjarke Ingels Group
Foto BIG Bjarke Ingels Group
Foto BIG Bjarke Ingels Group
Kromě hlavního koncertního sálu jsou k dispozici další tři: zkušební, komorní a multifunkční. „Nejvíce by totiž filharmonie měla sloužit místním, kteří tam budou moci poslat třeba děti cvičit na nástroje,“ komentoval autor návrhu.
Druhým dechem ale dodal, že díky vynikající dopravní dostupnosti bude filharmonie dobře propojena nejen s celou Prahou, nýbrž díky nedaleké stanici vlaku i s celou Českou republikou, ba Evropou.
Napravit symbol
A jak je na tom filharmonie dnes z hlediska zahájení její výstavby? Podle obou mužů nyní architekti a inženýři dokončují dokumentaci, aby příští rok mohl objekt získat stavební povolení.
„Pak nás čeká výběrové řízení na zhotovitele. To může trvat měsíce, ale i roky,“ vylíčil tuzemskou praxi Hlaváček. „Ale já pořád věřím v otevření 2032 až 2033,“ doplnil.
Podle Hlaváčka představuje Vltavská filharmonie jistý symbol sametové revoluce a svobodné společnosti. Připodobňuje ji k té berlínské. Ta dle návrhu Hanse Scharouna vznikla v roce 1963, kdy se zásadním způsobem zapsala na kulturní mapu tehdejšího Západního Berlína.
„Byl to symbol, že hudba je pro všechny. Upřímně, v případě Prahy je ten symbol dnes trochu narušený, ale věřím, že se to napraví,“ podotkl Hlaváček.
Náměstek primátora tím ve svém projevu patrně narážel na dění uplynulých týdnů, kdy byl projekt Vltavské filharmonie v tuzemských médiích propírán pro jeho neunikátnost. Jak již bylo řečeno, studio BIG totiž navrhlo velmi podobnou stavbu – a to z pohledu laiků i odborné veřejnosti – také do Hamburku.
„Nedávno jsme zvítězili v soutěži na operu v Hamburku,“ řekl Magasanik. „Je to kopec, hora, kus krajiny. A v útrobách se hraje opera,“ popsal operní stavbu, u které podobně jako u pražské budovy vyzdvihuje silné napojení na řeku – v tomto případě Labe – či provázání vnitřku s venkovním prostranstvím.
