Tři roky provozovali oblíbenou restauraci Signature, která ale během covidu musela zavřít. Místo toho si dvojice sehraných podnikatelů otevřela hotel a restauraci Kounický dvůr.
Dolní Kounice nepatří mezi výletníky na jižní Moravu k nejčastějším cílům. Je to přitom škoda: dvoutisícové městečko má fotogenický kostel na náměstí, hrad s dechberoucím výhledem na okolí a magickou zříceninu kláštera Rosa Coeli.
A od května také Kounický dvůr: na první pohled nenápadné místo, k němuž si však fajnšmekři snadno najdou cestu. Ať už proto, aby vyzkoušeli místní kuchyni, nebo protože vědí, kdo za ním stojí.
Lumír Sendrei a Jiří Lešikar se potkali v pražském podniku Zdenek’s Oyster Bar, byznysové cesty je pak ale zavedly na Moravu. Přímo u dálnice D1, v hotelu Victory v Brně-Popůvkách, si otevřeli restauraci Signature, která nadchla foodies scénu.
„Jenže pak nám neprodloužili smlouvu a nemohli jsme pokračovat dál. Měli jsme se stěhovat, jenže přišel covid a prostor na debatu s dalším investorem byl složitý,“ vzpomíná Sendrei (na titulní fotce vlevo).
To už sedíme v Kounickém dvoře, který sice se Signature pojí jména majitelů, ale jinak nabízí o dost odlišný zážitek. Pryč je pompéznost a fine dining, Kounický dvůr označuje sám Sendrei jako rodinný podnik. Komornější, neokázalý, ale přesto s důrazem na vysokou kvalitu.
Takový koncept dává smysl. Však i skvělá restaurace se v Dolních Kounicích vyjímá, místní byli léta zvyklí na jiný typ zařízení.
„Ze začátku jsme byli terčem,“ uznává Sendrei. „Dostával jsem to zprava zleva, nejen od místních, ale i z okolních vesnic. Byli zvyklí na řízek nebo smažený sýr za stovku. A najednou jsme přišli my a děláme telecí řízek za 320 korun.“
Když zavřela restaurace Signature, pokračovali Sendrei s Lešikarem v provozu stejnojmenné cateringové služby. Ta obsluhovala mimo jiné svatby, které hostí na Sklepu Na Vyhlídce, romantickém místě uprostřed přírody s výhledem na Pálavu.
Chyběly jim ale ubytovací kapacity, i z tohoto pohledu dávala smysl investice do nového objektu. Kounický dvůr totiž není jen restaurace, ale i hotel, kde svatební hosté přespávají.
„Jirka mi říkal: Máme cateringovou společnost, děláme svatby, musíš u toho být každý den. Vážně chceš přidat ještě něco?“ vzpomíná Sendrei. Jenže podnikavá povaha mu nedala. Po restauraci se mu stýskalo.
„Říkal jsem, že to místo potřebuju navštívit, abych nasál energii. Rozhodl vinný sklep, ten mě okouzlil. V tu chvíli jsem se rozhodl,“ ohlíží se dlouholetý someliér.
Na začátku letošního roku tak zahájili rekonstrukci. Proměnou prošly především prostory recepce a restaurace. Majitelé do nich sehnali staré stoly a koberce, aby místo dýchalo tradicí, a doplnili je moderními designovými kousky.
Foto Kounický dvůr
Kromě svatebních hostů a turistů by rád hostil také firemní eventy, zejména pro ty nechal zbudovat v objektu také bowling.
Kouzlo tady mají ale především teplé letní večery, kdy se dá sedět pod stromy na zahrádce ve dvoře, po něm také Sendrei s Lešikarem místo pojmenovali.
Otevřeno je nyní jen od čtvrtka do neděle, díky tomu zvládá fungovat Kounický dvůr jen na jednu směnu se sedmi stálými zaměstnanci. „Mívali jsme ho otevřený celý týden, ale nevyplatilo se to, když byl obsazený třeba jen jeden pokoj,“ přiznává Sendrei.
V zimě se navíc dá očekávat menší zájem než v létě, kdy bývala restaurace pravidelně obsazená. „Zatím si budujeme klientelu. Ale už máme hosty, kteří se vracejí. Pár lidí se zase vrátilo, že nás zná ze Signature,“ popisuje Sendrei.
Jídlo je každopádně hlavním lákadlem Kounického dvora. Sází se tady na trendy hesla jako sezonnost a lokální dodavatele z okolí, ať už jde o maso, sýry, ryby, nebo pochopitelně vinaře, koneckonců jsme na jižní Moravě.
K největším současným tahákům tak patří třeba kapří hranolky s citronovou majonézou doplněné zelným salátem s koprem. „Na ty se jezdí až z Mladé Boleslavi,“ pochvaluje si šéf Kounického dvora.
Originální twist ale nabízí i místní kuře na paprice podávané se špeclemi a chorizem, za vyzkoušení stojí bezpochyby také salát z červené řepy nebo aktuální nabídka z dýně: ať už jemný krém, dýňový tatarák, nebo špecle.
Zleva salát z červené řepy, kapří hranolky a kuře na paprice
„Teď je sezona dýní, v listopadu zase přejdeme na zvěřinu. Menu budeme měnit čtyřikrát do roka,“ přibližuje Sendrei.
Od listopadu navíc nastoupí do kuchyně nový šéfkuchař Jakub Škaroupka, který vařil v různých michelinských restauracích po Evropě či v brněnském Atelieru. V gastronomické části pochopitelně podniku pomáhá, že může těžit ze zkušeností i zázemí ze Signature cateringu.
Ten je pro Sendreie s Lešikarem pořád primárním byznysem, na němž jejich podnikání stojí. Hotel a restaurace je bonus, který je baví. „Restaurace mi chyběla. Konec Signature jsme oplakali, bolelo mě srdce. Chtěl jsem se zase potkávat s lidmi, catering je přece jen jiná disciplína,“ líčí Sendrei.
Dům, ve kterém se Kounický dvůr nachází, má kořeny v 17. století. Dlouhou tradici tam má i hotel a restaurace, ve starých dokumentech se nalezl záznam o tržbách tři tisíce korun z roku 1947.
A jak věčný optimista Sendrei podotýká: „To byly tehdy velké peníze. Takže jsme věděli, že se nám na tomhle místě bude dařit!““
