Neopakovatelné barvy starých mistrů, nebo ty nejmodernější výtvarné experimenty? Libé tóny klavírních sonát, či hledání dosud nepoznaných zvuků? Verše prověřené časem, básně teprve vznikající? Život je bohatý také díky umění, a proto vznikl Forbes Art, vaše inspirace i garde ve světě kultury.
Notoricky známý evergreen z vánoční reklamy Coca-Coly má letos v Praze celkem zajímavou aktualizaci. Salvador Dalí is coming to town, mohl by si chodec zabroukat v ulicích plných citylightů s portrétem geniálního umělce. Surrealista s šíleným pohledem a extravagantním knírem je totiž stejná váha jako bělovousý Santa: i ti, pro které umění reprezentuje neznámý vesmír, o malíři tekoucích hodin a hořících žiraf někdy alespoň slyšeli.
Na to nejspíš sází i třiadevadesátiletý Baniamino Levi, obchodník s uměním, který tento týden v Praze otevřel po Paříži, Londýně a italské Mateře už čtvrtou stálou pobočku svého podniku Dalí Universe. Čtyři sta metrů čtverečních bývalého bankovního trezoru přetvořil architekt Alessandro Pucci v mysteriózně působící temnou kunstkomoru. K vidění, ale taky k zakoupení jsou zde litografie, skleněné miniatury pokryté diamanty nebo nábytek. Vše se značkou Dalí.
Obchodník s uměním Baniamino Levi. Foto: Dalí Universe
V tiskové zprávě nově otevřeného muzea se květnatě mluví o „jedné z nejdůležitějších sbírek Dalího soch a trojrozměrných děl na světě“. Stačí však zadat Leviho jméno do Googlu a efektně nasvícený obraz začne roztávat jako slavné Dalího hodiny. Jedno je jisté. Dalí Universe je skvěle rozjetým byznysem, který do Forbesu patří. Jen je užitečné jej nasvítit ze všech úhlů.
Tedy, je obecně známo, že Dalí miloval okázalý životní styl. V knize Hanebný život Salvadora Dalího, stále považované za jednu z klíčových biografií umělce, vykresluje autor Ian Gibson, jak Dalí a jeho manželka Gala od 60. let autorizovali četná vydání dalíovských tisků. Během každoročních pobytů v luxusních hotelech Meurice v Paříži a St. Regis v New Yorku se pár potkával s dealery umění a nejslavnější Katalánec podepsal tisíce prázdných archů papíru. To umožnilo, že trh později zaplavily tisky, o jejichž pravosti se vedly četné spory.
V 70. letech měl Dalí vytvořit na čtyři tucty malých maket, které posloužily jako podklad pro „limitované série“ broží a náhrdelníků. Z hlediska věrohodnosti autorství jeho děl je však nejproblematičtější poslední dekáda Dalího života. To už byl natolik nemocný, že nedokázal malovat. A právě do přelomu 70. a 80. let je datována většina objektů, které tvoří oběživo obřího byznysu à la Dalí.
Vesmírná Venuše. Foto: Dalí Universe
„Dalího žena Gala podepsala před svou smrtí v roce 1982 řadu kontraktů s pochybnými postavami, se kterými jim Dalího agent Enrique Sabater dříve nedovolil obchodovat,“ píše server ArtNews v rozsáhlém textu s výstižným titulkem „Bordel v Dalího sochách“. Sochy z tohoto období jsou většinou volnými, trojrozměrnými adaptacemi motivů z Dalího starších obrazů a kreseb. „Dalí se autorsky přihlásil k sochám, které začali různí producenti chrlit v ‚limitkách‘ čítajících stovky kusů. Skeptici navíc mají podezření, že v mnoha případech si dokonce najal jiné umělce, aby vytvořili citace z jeho obrazů,“ píše ArtNews.
Článek je jednou z mnoha zevrubných analýz obrovského byznysu s „téměř“ Dalího díly, jež dnes drží v rukou několik málo hráčů. K těm největším patří právě Beniamino Levi. Podle dostupných zpráv má tento Ital podepsané smlouvy na výrobu multiplů 29 Dalího soch ve třech velikostech. Jeho švýcarská slévárna je může produkovat v edicích 350 kusů s nádechem modré, zelené nebo hnědé patiny.
To je téměř 100 tisíc objektů v hodnotách jednotek až desítek tisíc eur za každý. V nekonečných debatách ohledně autenticity těchto kousků se Levi v minulosti opakovaně zaštiťoval tvrzením, že smlouvy podepsal přímo s Dalím nebo s jeho zmiňovaným manažerem Sabaterem.
Kolekce, kterou společnost Dalí Universe nabízí na svém webu, zahrnuje také desítky dalších artefaktů od šperků přes skleněné objekty, koláže až po slavnou pohovku ve tvaru rtu Mae West. Podnikatel pořádá výstavní show od Singapuru po New York, kterou podle vyjádření společnosti dosud vidělo 12 milionů návštěvníků. „Prahu jsme si vybrali i z toho důvodu, že má pověst mysteriózního a tajemného města. Koncept výstavy jsme vyvíjeli několik let a Praha se do něj velmi hodila,“ tvrdí umělecký ředitel Dalí Universe Roberto Panté.
Pohovka ve tvaru rtu Mae West. Foto: Dalí Universe
Nakonec, Leviho muzeum není prvním pokusem, jak vtáhnout turisticky atraktivní Prahu do dalíovského byznysu. Slovenský galerista Miro Smolák zde už před 15 lety s velkou pompou předváděl projekt na Dalího muzeum. Návrh budovy tehdy nezadal nikomu menšímu než hvězdnému architektu Danielu Libeskindovi, známému hlavně jako tvůrce konceptu Grand Zero v New Yorku. Tehdy zůstalo jenom u plánů, byť hojně medializovaných.
Levi své slony na pavoučích nohou, amorfní hodiny a Alenky v říši divů opravdu přivezl. Pokud tedy máte volných pár tisíc eur a toužíte po efektním těžítku na starožitný psací stůl, byznys à la Dalí přijíždí do města.
