Pro začátek: šlechtictví zavazuje. Svůj názor nikomu nevnucuju a vím, že žádné politické uspořádání světa není ideální. Kdo mě zná (a v posledních letech i každý, kdo sleduje můj soukromý Facebook), to ví dlouhá léta. Celý život sleduju a obdivuju evropskou aristokracii. Tu současnou i tu, která žila před stovkami let. Od útlého mládí čtu o Windsorech, o Tudorech, Habsburcích i Rožmbercích.
Znám křestní jména všech dcer Vratislava z Pernštejna (psala se polovina 16. století a tehdejší nejvyšší kancléř Českého království měl dcer třináct) a schémata sňatkové politiky Habsburků na českém trůnu vám nakreslím z hlavy, i když nemyslím, že byste o to stáli. Berte to třeba jako nějakou moji lehkou mozkovou dysfunkci. Tohle téma mě prostě hrozně baví.
Vratislav z Pernštejna
A úplně
stejně mě zajímá aristokracie současná. Její úkoly, její
poslání, její místo v současném světě.
Ne, mé postoje určitě nejsou moderní a nejsou nejspíš ani cool. Na evropské šlechtě obdivuju nejen její noblesu, kultivovanost, tradice, pravidla, disciplínu, ale vše, co svým jednáním a chováním představuje. Současná evropská aristokracie totiž neznamená rychlé peníze a s nimi spojený život v nekonečném blahobytu ani zdegenerované rodokmeny. Tak šlechtu po desítky let v socialistickém Československu mimořádně úspěšně vykreslovala tehdejší vládnoucí nomenklatura – a spousta lidí bohužel tuto optiku směrem k aristokracii bezezbytku převzala.
Moderní šlechtictví je přitom závazek. Tvrdá práce. Odkaz k tradicím. Vzdělanost. Vlastenectví. Rozhled. Touha po udržení dědictví předků i jeho rozvoji. Talenty a vášně vložené do věcí, které jim dávají smysl. A ano, i ta schopnost jíst a přirozeně se chovat u stolu, na nějž se i lžička na studený dezert klade už 300 let ve stejném úhlu. Moderní šlechtictví je vlastně všechno, co je Forbes.
A tak mě ve Forbesu poprosili, jestli bych se tímto svým jinak zcela soukromým tématem a svým hobby občas nezabývala i tady, na našem webu. Vymysleli mi dokonce sloupek. Forbes Royal. Nejprve jsem váhala. Pak jsem si ale řekla, že to spolu zkusíme.
K rozjezdu našeho Forbes Royal sloupku jsem využila jednu zcela aktuální událost – právě skončivší zahraniční cestu prince Williama a jeho manželky Catherine, kterou celý svět zná prostě jako Kate, tedy vévody a vévodkyně z Cambridge. Tour po Pákistánu totiž nebyla žádnou povinnou jízdou, jakých tato královská dvojice absolvuje dvacet do roka. Šlo o zcela mimořádnou událost. A cestu, která naznačila, co čeká Británii, až tato mladá dvojice usedne na britský královský trůn.
William a Kate (nikoli Middleton, jak ji ustavičně titulují nejen česká média; tak se vévodkyně z Cambridge přitom už osm let nejmenuje, své dívčí jméno jako většina žen přestala používat v okamžiku své svatby v dubnu 2011) přicestovali na začátku týdne do Pákistánu jako vůbec první královská návštěva po 13 letech. Jejich turné po bezpečnostně mimořádně náročném Pákistánu přitom k tomuto regionu, sužovanému nepokoji, chudobou i letitou nadvládou Tálibánu, přitáhlo tolik potřebnou pozornost.
Kate a William v tradičních oděvech. Foto: Kensington Palace
Jak včera uvedla britská média, turné vévody a vévodkyně z Cambridge po mimořádně lidnatém regionu sledovala tento týden miliarda lidí po celém světě, a to jak média místní, tak média britská, evropská, americká. Díky tomu Kate s Williamem mohli upozornit i na některé zdejší problémy, o nichž se příliš nemluví, a svou roli zvládli bezchybně. A ukázali na pár zajímavých trendů.
Nemyslím tím ovšem trendy módní. Neboť samozřejmě – světový bulvár řešil převážně fakt, že se vévodkyně Kate bezvýhradně oblékala do modelů inspirovaných tradičním místním oděvem: objevovala se v tunikách místních návrhářů, variantách vyšívaného oděvu zvaného kurta nebo v kompletech nazývaných shalwar kameez (tvoří je úzké kalhoty a volnější tunika s dlouhým rukávem po vzoru místních žen) ještě doplněných rouškou zvanou dupatta, které předvedla v mnoha barevných i stylových variantách coby projev respektu k místním ženám.
A i slavnostní večerní recepce na britském velvyslanectví v Islámábádu se vévoda s vévodkyní z Cambridge zúčastnili oblečení v tradičním místním oděvu: Kate oblékla večerní šaty jako z pohádek Tisíce a jedné noci (o smaragdově zelenou róbu pošitou korálky a doplněnou závojem a vlečkou se postarala její dvorní návrhářka Jenny Packham) a William si oblékl pánskou variantu pákistánského slavnostního kabátce, zvaného sherwani, a na banket přijeli místním tuktukem. Takové záběry samozřejmě média milují.
William a Kate přijíždějí na slavnostní recepci v Islámábádu. Foto: Kensington Palace
Jenže reálná podstata pákistánského turné byla někde zcela jinde. V tom, jaká témata během své cesty po složitém regionu zvolili. Začalo to hned prvním dnem jejich návštěvy: vévoda a vévodkyně z Cambridge hned zkraje týdne zamířili na návštěvu Islamabad Model College for Girls, místní vůbec první střední školy určené dívkám.
Vzdělání
žen bylo přitom v posledních dvou dekádách (a i dříve) v
regionu ohromným problémem, mnoho dívek nechodilo do školy vůbec,
a když, pak pouze nepravidelně do základní školy. O jejich
budoucnosti tu rozhodovali a často stále rozhodují jejich otcové,
strýcové, případně starší
bratři. V zemi byl – a v některých oblastech stále ještě je –
bohužel i velký podíl svateb s dospělým ženichem a dětskou
nevěstou, připomněli vévoda s vévodkyní z Cambridge,
sami rodiče šestiletého a ročního syna a čtyřleté dcerky.
V severozápadním Pákistánu, který po léta ovládal Tálibán, bylo dívkám vzdělání zakázáno zcela. Připomeňme ostatně i ohromnou práci, kterou v boji za vzdělání žen odvedla statečná pákistánská aktivistka, teenagerka Malála Júsufzaj. V 11 letech si začala vést blog o svém životě v oblasti, čímž k problematice připoutala značnou mezinárodní pozornost. V roce 2012, kdy jí bylo čerstvě patnáct, ji téměř zavraždil tálibánský střelec, který ji zasáhl do hlavy.
Malála ale zázrakem přežila. Léčila se v Birminghamu v Anglii a stala se přední světovou aktivistkou za vzdělávání žen v muslimských zemích. V 17 letech obdržela Nobelovu cenu za mír, jako nejmladší člověk na světě. Dnes dvaadvacetiletá Malála studuje na Oxfordu – filozofii, politologii a ekonomii. Především díky této mladé ženě je právě vzdělání a s ním i nově nabytá nezávislost žen nyní velkým tématem nejen v pákistánském regionu. Vévoda s vévodkyní z Cambridge tím, že právě tuto dívčí školu zvolili jako první část svojí návštěvy, rozvoj těchto programů významně podpořili.
Kate samozřejmě poutala potřebnou mediální pozornost k této události i tím, že znovu zvolila variantu tradičního oděvu, který se jmenuje kurta, čímž projevila respekt místním ženám, studentkám i učitelkám ve škole. Její model vytvořila místní pákistánská designérka Maheen Khan. Může se zdát, že jde jen o módu, ale opak je pravdou. Místo, které navštíví Kate s Williamem, totiž tradičně získá pozornost nejen médií, ale třeba i důležitých donátorů, filantropů z celého světa, partnerů, kteří mohou vzdělávací programy v regionu podpořit. O „Kate efektu“, kdy cokoli, co sedmatřicetiletá vévodkyně a manželka budoucího krále oblékne, stává se takřka okamžitě globálním trendem, nemluvě. Pokud se v příštích sezonách v kolekcích renomovaných designérů objeví inspirace tradiční pákistánskou módou, víte, odkud vítr vane.
Návštěva Bádišáhovy mešity v Láhauru. Foto: Kensington Palace
Vévoda a vévodkyně z Cambridge se následně přesunuli do pákistánského Láhauru. Hlavní částí programu v polovině týdne byla návštěva starobylé Bádišáhovy mešity, úchvatného komplexu z poloviny 17. století, kam vévoda s vévodkyní vstoupili dle zvyklosti bosí (a vévodkyně svůj shalwar kameez doplnila tentokrát i rouškou ve stylu uvolněnější varianty tradičního hidžábu). Vedle mešity Kate s Williamem navštívili i nemocnici Shaukat Khanum Memorial Cancer Hospital and Research Centre v Láhauru, nejmodernější zařízení pro léčbu a výzkum rakoviny v celém regionu, zaměřené na léčbu nejagresivnějších nádorů u dětí i dospělých.
Nemocnici v polovině 90. let založil někdejší kriketový hráč a obří sportovní hvězda Imran Khan, nynější premiér Pákistánu, a jeho tehdejší manželka, Jemima Khan, britská televizní a filmová producentka. Khan i jeho tehdejší žena byli osobními přáteli princezny Diany, která tuto nemocnici v lednu 1996, 18 měsíců před svou smrtí, navštívila – a patřila k největším soukromým donátorům tohoto zařízení. Imran Khan nemocnici založil na památku svojí matky, která v roce 1985 zemřela na leukemii, a William a Kate se zavázali v práci princezny Diany v regionu pokračovat.
Po celou dobu návštěvy z vévodského páru čišelo to, pro co jej má v oblibě celý svět. Říká se tomu klidná síla. Sebevědomí, vzájemný respekt, vyrovnanost, přirozený a živý zájem o věci, s nimiž se během návštěvy setkávají. Vévoda a vévodkyně z Cambridge patří k těm členům britské královské rodiny, jimž se bezezbytku daří aplikovat poslání aristokracie v 21. století. Pokud někdo modernizuje monarchii, jsou to oni dva. Ne revolučními rozhodnutími, ne skandály maskovanými za svobodomyslnost.
William a Kate v nemocnici v Láhauru. Foto: Kensington Palace
Kate, dcera ze středostavovské anglické rodiny někdejšího letového dispečera a letušky, Michaela a Carole Middletonových, kteří si v 90. letech založili úspěšné rodinné podnikání, se nejen dokázala dnem své svatby (a předtím i dlouho trvajícími námluvami, pro něž se Williamově spolužačce z vysoké začalo přezdívat Waitie Katie – volně přeloženo Kačka Čekačka) zcela přirozeně a bez problémů začlenit do nejsledovanější královské rodiny na světě, ale dala Williamovi i to, co na konci 90. let s tragickou ztrátou svojí matky ztratil. Bezpečí, zázemí, rodinu.
Ač bydlí v Kensingtonském paláci, Kate s Williamem a dětmi Georgem, Charlottou a Louisem žijí co možná nejnormálnějším rodinným životem. Pryč jsou časy z éry jeho rodičů, kdy královská domácnost zaměstnávala armádu služebnictva. Kate s dětmi pomáhá jedna chůva, Maria Borallo, která se o děti stará v době, kdy vévoda s vévodkyní plní své královské povinnosti, k ruce je pomocná kuchařka a paní na úklid, je-li to potřeba. Kate vaří sama, děti vozí do školy nikoli najatý řidič, nýbrž princ William, a obyvatelé Londýna vévodkyni ještě v devátém měsíci těhotenství s nejmladším synem běžně potkávali při nákupu v supermarketu.
William a Kate modernizují monarchii, avšak neruší to, co je na ní nejcennější – tradice, pravidla, zvyklosti. Kate dodala málo jistému Williamovi sebevědomí, které potřeboval. Jeho otci, princi Charlesovi, je za pár dní jednasedmdesát. Princem z Walesu, tedy oficiálním nejbližším následníkem trůnu, je více než 50 let. Královna oslavila letos 93. narozeniny. A ačkoli, jak před časem otevřeně svěřil mladší princ Harry časopisu Newsweek, „trůn je něco, na co se nikdo z naší rodiny netěší, ne, nikdo z nás ve skutečnosti nechce být králem“, William, druhý v pořadí následnictví na britský trůn, dobře ví, že panovnické povinnosti nejrozlehlejší monarchie světa mohou být mnohem blíže, než se zdá.
V neklidné éře, do níž Británie nejen s blížícím se brexitem vstupuje, bude jistotu a sebevědomí bezesporu potřebovat. Právě skončené turné v Pákistánu naznačuje, že z nešťastného teenagera kráčejícího se sklopenou hlavou za rakví své mámy roste mimořádně nadějný příští král.
