A bude se tam tančit. Hrát. Jíst. Pít. Číst knihy, časopisy, hrát stolní fotbal, užívat si absolutního technického pohodlí… Třeba i bydlet.
„Neprodáváme pokoj, ale zážitek, zkušenost, poznání. Nejen pro turisty, ale hlavně pro Pražany. Těším se, až sem přijdete na pizzu nebo na guláš s dětmi, že si dáte drink, dezerty. I byznysmeni tu mají všechno, co potřebují, konferenční prostory, a večer ze schůzek nepřicházejí do anonymního ticha recepcí. Můžou přijít i skupiny lidí a udělat si tu party, mají k tomu i vlastní kuchyňku. Třikrát v týdnu tu budou hrát místní kapely, divadelníci, pořád se tu bude něco dít. Jakmile vstoupíte do Mama Shelteru, ocitnete se v novém světě plném kultury, zábavy,“ řekne Serge Trigano.
Skvělý chlapík, momentálně hlava francouzské rodinné dynastie hoteliérů. Pamětníci znají slavný řetězec 60. let – Club Mediterranée, který vymyslel Sergeův otec Gilbert jako unikát uzavřených rekreačních vesniček, které pak okopíroval celý hotelový svět do svých „resortů“.
Teď drží prapor nonkonformního originálu Triganovi znovu. V Praze, v bývalém pražském luxusu Parkhotelu. Vlastním konceptem Mama Shelter posílají do muzeí kapitolu chladných neosobních hotelů. Tady jste, mileniálové, doma. I když v cizině.
Pššt, ve čtvrtek otevíráme. Přijďte!
„Ještě máme zavřeno,“ řekne anglicky jakýsi chlapík u postranních dveří holešovického Parkhotelu, teď s nápisem Mama Shelter. Vypadá na dělníka. „Jdu za Triganovými,“ řeknu a on ví, o co jde. Pak ho potkávám uprostřed desítek všelijakých řemeslníků, rachotu pil a brusek, představují mi ho jako ředitele hotelu.
„Vy jste ředitel? Promiňte, myslela jsem…“ „Ale já jsem dělník! Hardworker!“
Chris Dobson se jmenuje. Brit s mezinárodní hoteliérskou minulostí žije 12 let v Praze a má českého partnera. V letu mi řekne, že tento čtvrtek večer otevírají zahřívací kolo. Cože? Na terase není podlaha, ze stropů visí dráty. „Nic oficiálního. Přijďte a uvidíte. Bude legrace.“
Mama jede své osmé turné
Serge Trigano a jeho dva synové coby rodinná firma svůj koncept otevřeného hotelu a taky „otevřeného domova maminky“ nejdřív v roce 2008 vyzkoušeli na Paříži. Chytlo se to. A tak to rozjeli: Los Angeles, Bělehrad, Lyon… Praha je osmý zářez v pořadí.
Dobrá trefa, řeknu pětasedmdesátiletému Sergeovi a taky synovi Jérémiemu, který je CEO jejich firmy: „Osmička je naše číslo. Letos ji máme v letopočtu, slavíme rok 1918, 100 let republiky a vy otevíráte 28. června.“
Benjamin, Serge a Jérémie Triganovi, pokračovatelé slavné francouzské hoteliérské dynastie
Ptám se, bez ohledu na čísla, jak ke konceptu Mama Shelter přišli. Serge se rozpovídá: „Měl jsem pocit, že se ve 21. století turismus posune do měst, do krátkodobých pobytů ve městě. Všechno tomu nahrává – život je rychlejší, letenky velmi levné. A tak nás napadlo myslet na hotel, kde by hosté potkávali místní lidi. To je klíč celého nápadu. Cítit uvnitř hotelu Prahu, slyšet češtinu, ochutnat české jídlo a pivo. Být zkrátka v cizině a současně doma, hýčkaný v bezpečí.
Z toho vychází i název hotelu – v maminčině skrýši. „Proto i interiéry jsou pohodlné, malé kouty, velké i menší konferenční prostory, velké pivnice, bary, otevřené kuchyně, sportovní hospoda se spoustou televizí. A hlavně divoce barevné. První pařížský koncept interiéru nám navrhl designér Philippe Starck.“
Serge a Jérémie mě pak vodí po celém hotelu a já i za randálu tuším zázrak. Dynamiku. Jednoduchost, srandu a pohodu nade vše. Hotel, oproti zvyklostem, vítá místní lidi. A hotelovým hostům tak dopřeje pocit Česka hned za dveřmi jejich pokoje. Já na bráchu a brácha na mě. Jednoduché.
Desetitisíce harleyářů to osolí
Brutální zkouškou Mama Shelteru bude oslava 115. výročí zrození značky Harley-Davidson. Do Prahy z celého světa přijedou desetitisíce harleyářů a další mraky příznivců.
Srdcem oslav bude holešovické Výstaviště, tedy „za rohem“ hotelu Mama Shelter. Harleyáři ho mezi 5. a 8. červencem prostě obsadí. A šéf hotelu Chris Dobson se na to nepřekvapivě těší.
Uvidíme, jak drsní hoši na zvučných mašinách ohodnotí respekt, který k původnímu Parkhotelu mají jeho provozovatelé. Exteriér zůstal tak, jak ho v roce 1959 navrhli architekti Zdeněk Edel a Jiří Lavička. I v interiéru zůstaly základní obrysy stejné.
„Podívejte, tamhle visí původní tapiserie z roku 1967. Rozhodně nejsme žádní francouzští nájezdníci – naopak respektujeme domácí vkus a historii. Jen ho trochu rozveselíme, přidáme úsměv, taky naši kuchyni, ale 99 procent zaměstnanců jsou místní lidé, Češi, které jsme jen instruovali, jak se smát, hrát si, jak obsluhovat. A rozhodně je neoblečeme do uniforem,“ řekne měkkou angličtinou Jérémie Trigano.
Souhra rodinné firmy bývá přirozená. Nejsou ovšem sami, jak pokračuje Jérémie: „My, tedy náš otec a dva synové, máme majoritu. Pětatřicetiprocentní podíl v naší firmě má AccorHotels a třetí spolumajitel je tichý společník, který podniká ve vinařství a také v hoteliérství. Je to velký projekt. Příští rok bychom měli mít už 21 Mama Shelter lokalit. V Praze jsme měli štěstí na investora, kterého zastupuje Brit Phil Golding. Je skvělý a nadšený z nápadu.“ I na něj narážím: „Nemůžu se dočkat, je to neuvěřitelné,“ řekne v tričku a kraťasech a letí dál.
Mama Shelter oficiálně otevírá 9. července. Hosté, ať jsou jimi mileniálové z celého světa, nebo rozpustilí byznysmeni, si mohou vybrat jeden z 236 pokojů, které mají 20 nebo 25 metrů čtverečních. Cenový rozptyl se ve světových pobočkách pohybuje od 79 do 300 eur za noc. A k němu třeba klíč nahraný v chytrém telefonu nebo ryze ekologické kosmetické produkty v koupelnách.
„Mama“ svým svěřencům dopřeje všechno, co by si přáli a stydí se o to požádat. Tak, jak to dělala svým potomkům Sergeova maminka. Její portrét je symbolem Mama Shelteru.
Foto interiérů a exteriérů: Adriana Fialová
