Poprvé Ladislav Vrtiš na Ukrajinu přijel několik dní po vypuknutí války. Od té doby tam byl zhruba třicetkrát. Společně s dalšími dobrovolnickými uskupeními tam vozí humanitární pomoc nebo zdravotnické vybavení. Přitom by mohl pohodlně sedět na ředitelské židli a vést úspěšný plzeňský minipivovar Raven.
Na naše setkání přichází s lahví vína v ruce. Na spolumajitele a spoluzakladatele pivovaru nezvyklé, říkám si zprvu. „Nesu vám víno z Ukrajiny, je to sice supermarketová kvalita, ale podle mě chutná stejně jako vína z Argentiny,“ vysvětluje Ladislav Vrtiš.
Minipivovar Raven, který je v českém pivním rybníčku synonymem pro kvalitní svrchně kvašená piva a nejrůznější surovinové experimenty, založil v roce 2015. I když si Ladislav Vrtiš se svým byznysovým partnerem, Australanem Filipem Millerem, původně mysleli, že pivo budou vařit jen jako hobby, jejich podnik od té doby šlape naplno.
Přežili koronavirovou pandemii, zaměstnávají přes třicítku lidí a produkují tři tisíce hektolitrů piva ročně. I když Ladislav Vrtiš oficiálně zastává pozici CEO, už téměř dva roky pravidelně mění měkkou manažerskou židli za dobrovolnictví.
Od začátku konfliktu na Ukrajině odjel do válkou sužované země několikrát. Jednou tam vezl vojáky-dobrovolníky, jindy přes hranice převážel zásoby humanitární pomoci, vůbec nejčastěji ale zajišťoval dopravu Ukrajinců do Česka. Naposledy byl na Ukrajině před několika dny.
Když spolu sedíme v jednom pražském obchodním centru a Ladislav Vrtiš vypráví, jak právě s kamarádem z Francie přepravil tři inkubátory z jedné jihočeské nemocnice do nemocnice v Chersonu, člověk se při popíjení kávy v líném dopoledni nemůže ubránit pocitu jisté nepatřičnosti.
Inkubátory pro nemocnici v Chersonu | Foto Archiv Ladislava Vrtiše
„Jeli jsme tři dny tam a další tři zpátky. Jeden den jsme měli na odpočinek v Kyjevě,“ popisuje svou poslední cestu z Česka na Ukrajinu. Dodává, že navzdory tuzemským představám o stavu ukrajinské infrastruktury, dojedete až na frontu po skvěle udržované silnici.
„Projíždíte kontrolními stanovišti, a jakmile dojedete k Chersonu, nandáte si helmy, neprůstřelné vesty a modlíte se, aby na vás něco nespadlo.“
Z Antverp na hranice
Je 24. únor 2022, svět se probouzí se zjištěním, že Rusko napadlo Ukrajinu. Ladislav Vrtiš je v té chvíli s rodinou v Antverpách. Rozhodnou se odjet a vrací se do Prahy. Ne však na dlouho. Spolumajitel pivovaru už na cestě do Česka ví, že chce vyrazit na slovensko-ukrajinskou hranici.
Doma si tak vymění tričko, dá pusu dětem a manželce, sejde se s kamarády, kteří mu pomohou naložit pivovarnickou dodávku humanitární pomocí, a společně s kolegou z plzeňského Ravenu vyráží na cestu. Dodnes na ni přes veškerý informační zmatek, který v té době panoval, vzpomíná jako na tu nejhezčí.
Bylo to prvně, kdy jsem byl opravdu pyšný na to, že jsem Čech.
Cestou přes Slovensko dostává nabídky na přespání, u benzinových pump potkává téměř jen auta s českými espézetkami. „Bylo to poprvé, kdy jsem cítil, že Češi skutečně plošně pomáhají. Bylo to také prvně, kdy jsem byl opravdu pyšný na to, že jsem Čech.“
Během prvních cest na Ukrajinu dovezl Ladislav Vrtiš nejen léky, bojové lékárničky nebo třeba dětské či dospělé pleny, jeho hlavní pomoc tehdy spočívala zejména v převozu lidí. Na jednu z tamních základen dostal dobrovolné vojáky, zpět zase vozil rodiny, které ze dne na den přišly o bezpečnou střechu nad hlavou.
Autobusy převážející ukrajinské uprchlíky do Česka | Foto Archiv Ladislava Vrtiše
Jenže pivovarnické dodávky, kam se vejdou jednotky lidí, za chvíli přestaly stačit. Ladislav Vrtiš tak s kamarády pronajal autobusy a začal organizovat hromadné svozy do Česka.
Tady, v pražské restauraci Dno pytle, kterou provozuje jeho známý, na válečné uprchlíky čekalo improvizované kontaktní centrum, kde dobrovolníci propojovali ukrajinské rodiny s těmi českými, bylo tu i občerstvení nebo dětský koutek.
„Snažili jsme se tím více nezatěžovat přeplněnému Kongresovému centru,“ vzpomíná Ladislav Vrtiš. „Jsem pragmatik a mám rád, když věci, které dělám, jsou efektivní,“ dodává. To svoz lidí z Ukrajiny jednoznačně byl – spoluzakladatel Ravenu odhaduje, že přes jeho iniciativu se do Česka dostalo až tisíc lidí.
Tohle všechno přitom pomáhal finančně zaštítit jeho plzeňský minipivovar. S byznysovým partnerem Filipem Millerem si řekli, že budou Ukrajinu podporovat, jak to půjde, a na pomoc tak dali několik set tisíc korun.
Foto z únorové cesty na Ukrajinu, Slovjansk
Město Lyman
Částku nemají vyčíslenou přesně. Když pozorujete, jak na hranicích spí v mrazech dvouleté děti, na velké počty nemáte ani coby ředitel čas, připomíná Ladislav Vrtiš.
Pivo pro Ukrajinu
Nejenže pivovar Raven finančně zaštítil cesty na Ukrajinu a zpět, do pomoci se zapojil (a stále zapojuje) i jinak. Poskytl ubytování několika uprchlickým rodinám, mnoho z nich pak zaměstnal. Dodnes v Plzni pracuje manažerka z Poltavy, města zhruba 150 kilometrů od Charkova.
Vedle toho Ladislav Vrtiš společně s pivovarem Chroust uspořádal benefiční pivní festival na podporu Ukrajiny. S řemeslnými pivovary, jako je Zichovec, Libertas, Chroust, Obora, Matuška nebo Břevnovský pivovar, se v květnu 2022 povedlo vybrat přes 600 tisíc korun. Výtěžek putoval na konto Člověka v tísni.
Že je toho na jednoho člověka příliš? Bylo. Během prvních měsíců války zažil Ladislav Vrtiš jízdu na emocionální horské dráze a počáteční zápal a nadšení vystřídalo naprosté fyzické vyčerpání a vyhoření.
Foto z únorové cesty na Ukrajinu: rozvoz jídla v Doněcké oblasti | Foto Archiv Ladislava Vrtiše
„Přepálil jsem start a brzy jsem byl zralý na psychiatra. Měl jsem mesiášský komplex a pocit, že musím, můžu a zvládnu pomoct všem,“ popisuje.
Proto si pro další cesty na Ukrajinu stanovil jasná pravidla: do země, kde se už více než dva roky válčí, bude jezdit jednou měsíčně, zhruba na týden, a cestu si bude bez výčitek zpříjemňovat třeba dobrým vínem nebo návštěvami restaurací.
Měl jsem mesiášský komplex a pocit, že musím, můžu a zvládnu pomoct všem.
Pozorný čtenář si teď určitě pokládá otázku, jak lze zvládat dobrovolničení s obchodními aktivitami v pivovaru, které má oficiálně Ladislav Vrtiš na starosti. Odpověď je jednoduchá: nejde. Jeho pozici dnes zastává manželka a další dva blízcí kolegové.
Důvody ovšem nejsou jen časové. Ladislav Vrtiš přiznává, že k běžné práci se po zkušenostech z dobrovolničení na Ukrajině vrací jen těžko. „Doma mám pocit, že se do práce musím trochu nutit. Samozřejmě nejsem voják, ale podle mě by se to dalo přirovnat k tomu, kdy se vrací z války a nic jiného jim nedává smysl.“
Pivní spolupráce
Veškerý patos stranou. Tomuto urostlému muži teď smysl dává právě jeho dobrovolnická práce na Ukrajině. V dohledné době s ní nemá v plánu přestat.
Příkladem nechť je nedávný benefiční prodej piv z craftových pivovarů, prostřednictvím něhož Ladislav Vrtiš (společně s Vítem Samkem z humanitárního spolku Operace Kyseláč) získal peníze na léky a zdravotnické vybavení pro nemocnici v Chersonu.
V poslední době také s kamarády ze vzpomínaného podniku Dno pytle sehnal peníze na nákup auta pro mediky na Donbase. „Kamarád má v hospodě speciální pípu a veškerý výtěžek jde na Ukrajinu. Myslím, že jsme nasbírali už milion korun,“ líčí.
Pivo Fuck off Putin | Foto Archiv Ladislava Vrtiše
Cesta by se měla uskutečnit zhruba za měsíc, zaštítí ji Neohnutí, kteří za peníze seženou ojeté auto a vyřídí mu převozní dokumenty. „Auto necháme kousek od Slovjansku, podáme medikům ruku a zpátky pojedeme vlakem,“ doplňuje.
Dá se předpokládat, že vedle humanitární pomoci, s níž Ladislav Vrtiš pomáhá organizacím, jako je zmíněná Operace Kyseláč, Neohnutí, ale i Koridor UA, bude spolumajitel pivovaru Raven pokračovat i v rozvíjení ukrajinsko-české pivní spolupráce.
Ta poslední proběhla s ukrajinským pivovarem Varvar, s nímž Raven uvařil speciální pivo. Na tomto místě je také dobré připomenout v Ravenu vzniklé pivo Fuck Off Putin s etiketou, na níž najdeme Vladimira Putina smutnícího na potopeném křižníku Moskva.
„Pivo se prodávalo opravdu dobře. Nemáme to sice nastavené tak, že peníze z jeho prodeje jdou přímo na Ukrajinu, ale vzhledem k tomu, že se pivovar stále podílí na financování cest, bych řekl, že jsme přispěli násobně více, než jsme za pivo utržili,“ říká Ladislav Vrtiš.
Vaření speciálu v kyjevském pivovaru Varvar | Foto Archiv Ladislava Vrtiše
Splacení dluhu
Motivaci má přitom Ladislav Vrtiš jasnou. „Vždy jsem cítil komplex z toho, že nám, Čechům, se v minulosti pomáhalo,“ vysvětluje.
„To, co jsme tu za třicet let vybudovali, jsme rozhodně nevybudovali sami. Bez pomoci Západu by to nešlo, i když se občas tváříme jinak. Mám pocit, že tím za Česko splácím malou část dluhu,“ vysvětluje.
Vždy jsem cítil komplex z toho, že nám, Čechům, se v minulosti pomáhalo.
Vše uzavírá následujícím přirovnáním: „Kdyby sousedovi hořel dům a vy byste měli jeho rodinu u sebe v kuchyni, šli byste přece pomoct hasit a neustále se vraceli pro nové kýble s vodou. Rodina v domě je fajn, ale není to dost.“
