Kam vyrazit v létě za uměním? Tuzemské galerie nabízejí nejen kulturní zážitek. V Humpolci se k tvorbě přidává AI umělkyně Tessa V., v Brně se po sto letech zjevuje Věstonická venuše a v Čelákovicích ožívá funkcionalismus i skleněné plastiky. Od tichého sochařství Marie Bartuszové na Hluboké po monumentální kaligrafii v Liberci – objevte deset inspirativních výstav napříč Českem.
Z Tate Modern na Hlubokou
Malé prázdno plné malého nekonečného vesmíru v Alšově jihočeské galerii
Sochy Marie Bartuszové byly před třemi lety samostatně vystaveny v jedné z nejproslulejších galerií moderního umění na světě – londýnské Tate Modern. V Česku jsou však v první sólo expozici k vidění až dnes.
Výstavu Bartuszové nazvanou Malé prázdno plné malého nekonečného vesmíru najdete v Alšově jihočeské galerii v jízdárně novogotického zámku v Hluboké nad Vltavou.
Slovenská sochařka původem z Česka se narodila v meziválečné Praze. Žila a tvořila ale především v Košicích, kde na sklonku tisíciletí zemřela, když podlehla autoimunitnímu onemocnění. Většího uznání se jejímu dílu dostalo až posmrtně.
„Některá její díla by dobře zapadla do kabinetů kuriozit, těch prapodivných raných muzeí sdružujících exotické korály, pštrosí vajíčka, kokosové ořechy i rohy jednorožců – to vše mohou její díla připomínat,“ napsal o umělkyni u příležitosti její výstavy v Londýně deník The Guardian.
Tuzemská expozice vznikla v součinnosti s Archivem Marie Bartuszové v Košicích. Z Hluboké bude posléze převezena do Muzea umění Olomouc.
Výstava: Marie Bartuszová | Malé prázdno plné malého nekonečného vesmíru | 8. 6. až 17. 11. 2025 | Zámecká jízdárna – Alšova jihočeská galerie (Hluboká nad Vltavou)
Foto The Archive of Maria Bartuszová (Košice)
Poslední šance v Budějovicích
Myšlenka a skutečnost v Galerii současného umění a architektury
Na jihu Čech máte také dost možná jednu z posledních příležitostí zavítat do Galerie současného umění a architektury v Domě umění České Budějovice.
Přes léto zde vystavuje švýcarské architektonické studio E2A tvořené bratry Pietem a Wimem Eckertovými. Ti se zaměřují především na udržitelné kancelářské budovy. „Jejich práce odráží sociální, environmentální a ekonomická omezení naší doby a zároveň usiluje o architektonickou jasnost a preciznost,“ přibližuje výstavu její kurátor a ředitel galerie Michal Škoda.
V pěti místnostech jsou k vidění zmenšeniny černobílých výkresů znázorňujících architektonické plány budov. Jde o výběr projektů od roku 2001, kdy studio vzniklo, až do současnosti.
Foto E2A Architects Zurich:
Jednou z prvních realizací studia, jíž se dostalo mezinárodního uznání, bylo sídlo Nadace Heinricha Bölla v berlínské čtvrti Mitte. Šlo o přelomový návrh ekologicky šetrných kancelářských budov. Švýcarské studio zde dokázalo snížit spotřebu energie o polovinu.
A proč je to možná poslední šance, kdy budějovickou galerii navštívit? Výstavní prostor sídlí na náměstí Přemysla Otakara II. v historické budově, jež je dlouhodobě v dezolátním stavu.
Z původního záměru města zrekonstruovat galerii a vytvořit z ní lídra v klání o Evropské hlavní město kultury 2028 nakonec sešlo. Z toho důvodu ji po necelých třech dekádách opouští její kurátor Michal Škoda. Ten do galerie dlouhodobě vozil světovou architekturu, jejíž vystavování je v tuzemsku stále spíše výjimečné.
Výstava: E2A architects | Myšlenka a skutečnost | 16. 5. až 5. 9. 2025 | Galerie současného umění a architektury | Dům umění České Budějovice
Sklo a funkcionalismus
Dvě výstavy ve Volmanově vile
Další architektonický zážitek skýtá i funkcionalistický klenot – povědomý vám možná bude ze znělky posledního ročníku tuzemské StarDance – ve středočeských Čelákovicích.
Volmanova vila ze sklonku třicátých let minulého století od architektů Karla Janů a Jiřího Štursy je veřejnosti přístupná od roku 2022. A kromě prohlídky interiéru je možné se ve vile ubytovat, zajít na koncert či zhlédnout právě probíhající výstavu. Aktuálně dokonce dvě.
Funkcionalistický minimalismus nyní doplňují obrazy současného vizuálního umělce Pavla Duška, jehož plastiky interpretují dílo proslulého švýcarsko-francouzského architekta Le Corbusiera.
„Jeho (Duškovy, pozn. red.) reliéfy, vzniklé přímo pro vilu během krátkodobé rezidence otevírají dialog mezi architekturou a uměním, které si divák dotváří podle vlastní představivosti,“ komentuje výstavu kurátorka Blanka Čermáková. Ta expozici připravila ve spolupráci s pražskou Trafo Gallery.
Dalšími vystavujícími jsou sklářští umělci František Jungvirt a Pavlína Šváchová. Společně zde vytvořili kolekci sběratelských unikátů. Navazují v ní na Jungvirtovy minimalistické vázy z kolekce Garden, k nimž Šváchová navrhla snímatelnou skleněnou plastiku.
„S Františkem se známe už delší dobu – nejdříve přes Instagram, pak i osobně. Mám jeho věci doma, a když mě oslovil ke společné práci, velmi mě to potěšilo. Nechtěla jsem ale, aby to bylo jen PR spojení,“ sdělila Forbesu Life k vytvoření společné kolekce dříve Šváchová.
Foto Volmanova vila
Foto Volmanova vila
„V limitované sérii vytvořené s Pavlínou Šváchovou nabouráváme roviny designu a umění. Díky odnímatelnosti plastiky umožňujeme samotnému uživateli mezi těmito polohami volně přecházet,“ konstatuje sklářský výtvarník a designér František Jungvirt. Sám pak původní edici rozšířil o limitované kusy a nové barevné odstíny.
Výstava: Pavel Dušek a František Jungvirt & Pavlína Šváchová | 12. 6. až 31. 8. 2025 | Volmanova vila (Čelákovice)
Galerie jako hřiště?
Místo dětí v Muzeu umění a designu Benešov
Otevřít celou galerii dětem – to bylo rozhodnutí, které nakonec učinila kurátorka benešovské výstavy Místo dětí Anna Sejková. Nahradila tak původní záměr přesunout z Prahy do Benešova experimentální hřiště nazvané Play Pavilon z dílny tvůrčího dua Nami nami.
„Výsledná výstava je experiment: Co se stane, když prostor určený dospělým dáme k dispozici dětem,“ uvedla pro Forbes Life před časem kurátorka.
Autorská (a manželská) dvojice Nami nami, tvořená designérem Eduardem Herrmannem a architektkou Klárou Koldovou, tu navrhla interaktivní výstavu plnou dětského dobrodružství – děti (i dospělí) si mohou postavit bunkr, skočit do hromady kalhot či výstavu v přízemním podlaží opustit oknem.
Foto Vojtěch Veškrna
Součástí výstavy jsou také tradičnější exponáty – staré dětské hračky ze sbírek muzea. I jejich vystavení v sobě ale skýtá prostor pro hraní si. „Viděli jsme příležitost pro hru na archeologické vykopávky v piliništi, kde se k exponátům ukrytým pod prosklenými okny v podlaze musíte prohrabat, abyste je vůbec viděli,“ komentoval výstavu Herrmann.
K expozici patří také venkovní část nacházející se na nedalekém sídlišti Na Bezděkově, kde tvůrci obnovili pískoviště, z nedalekého kopce „spustili“ minimalistickou panelovou skluzavku a postavili jednoduchou stage s krytým hledištěm. Vše sjednoceno starorůžovou barvou, shodnou s omítkou okolních paneláků.
Inspiraci pro podobné nenápadné zásahy do veřejného prostoru si tvůrčí dvojice přivezla z Kodaně, Londýna i Antverp.
„Třeba jednoduché grafické malby na chodníku, které okamžitě vedou děti k přemýšlení a spontánní hře. Oplocené dětské hřiště s certifikovanými atrakcemi pak není potřeba,“ popsal Herrmann současný zahraniční přístup. Nadto se Koldová zabývá tématem dětského hraní i v doktorském výzkumu na ČVUT.
Výstava: Nami Nami | Místo dětí | 14. 5. až 31. 8. 2025 | Muzeum umění a designu Benešov
Dětské stavby jako monument
Dům z karet v Galerii Středočeského kraje
Dětskou hru ve veřejném prostoru, předně pak ve vnitroblocích sídlišť, ve svém díle dlouhodobě tematizuje také umělec Jakub Janovský. Jeho současná expozice v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře v sobě sdružuje očividný kontrast nehybného zátiší zachycujícího dětské „stavby“, jež se mohou každou chvilku zbortit.
Stavebním materiálem jsou zde dětské kostky, hrací karty či stanové plachty, z nichž pouhou změnou perspektivy, měřítka a jejich zmrazením na plátně vznikají jakési monumenty.
Základními tvůrčími východisky byly Janovskému pomíjivost, křehkost, nestabilita, ale rovněž společenská kritika zrcadlená v dětských hrátkách. Inspiraci čerpá mimo jiné z her svého syna. „Disciplína zátiší je na okraji zájmu českého malířství,“ myslí si Janovský. Diváci mohou nahlédnout i do kreslených předloh k samotným obrazům.
Foto Galerie Středočeského kraje
Coby epoxidové sochy jsou v zrekonstruované barokní budově někdejší jezuitské koleje přítomné i samotné „děti“, jejichž svět se expozice snaží uchopit z různých úhlů pohledu. Autor sám o jejich vyobrazení na plátně i v prostoru hovoří jako o antiportrétech: „Otáčejí se proti divákovi, žijí si svým vlastním způsobem, nebo se skrývají,“ komentuje umělec.
Nechybějí ani krátká hravá videa. „Jedno z nich odkazuje k názvu výstavy Dům z karet, kdy karty procházejí destrukcí. Pomalu se řítí dolů. Smyčka se neustále opakuje a zrod a zánik je tak obsažen v samotném videu,“ líčí Janovský.
Výstava: Jakub Janovský | Dům z karet | 22. 6. až 12. 10. 2025 | Galerie Středočeského kraje (Kutná Hora)
Mezi Japonskem a Evropou
Traveling Alone v Galerii Lázně Liberec
Tvorba na pomezí kaligrafie, abstrakce a performance. Galerie Lázně Liberec uspořádala vůbec první evropskou výstavu na asijském kontinentě proslulého japonského umělce Kojiho Kakinumy. Jeho dílo bylo mimo jiné k vidění v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.
Výstava Traveling Alone představuje Kakinumu především jako autora monumentálních velkoformátových děl, v nichž jsou přítomny všechny jeho tvůrčí postupy.
„Moje práce vychází ze třech tisíc let kaligrafické tradice, ale zároveň v sobě nese měřítko, důraz a osobní vyjádření ztělesňující modernost,“ nastínil umělec.
Japonský vizuální kreativec chce svou tvorbou překonávat bariéry mezi asijským světem a evropským publikem, jež netuší, co jednotlivé kaligrafické znaky znamenají. Dalším průnikem mezi oběma světy je i česky napsané slovo „Láska“, jež Kakinuma černě vyvedl na bývalé trafo nacházející se v zahradě galerie.
Součástí expozice je kupříkladu černá abstraktní malba; v níž se stále dokola ozývá jediná věta: „Proč jsem se narodil?“ Jak takové dílo, které Kakinuma namaloval obřím kruhovým štětcem za zvuků tradičních hudebních nástrojů a o němž sám tvrdí, že jej tvoří ve stavu jakéhosi transu, vzniká, můžete zhlédnout v následujícím videu.
„V performanci vycházím z okamžiku, u jiných děl pak ze svého života, z toho, co se mi děje,“ vylíčil pro Forbes Life u příležitosti zahájení výstavy před časem umělec.
„Klíčem ke všem technikám, které Kakinuma ztvárňuje pohybem svého těla, je rychlost. Tradiční japonská kaligrafie skutečně vyžaduje fyzický pohyb k vytvoření jednoho, unikátního díla a pro Kakinumu se rychlost a pohyb stávají výraznými prostředky pro vznik výsledného, velice působivého obrazu,“ uvádí kurátor výstavy a ředitel galerie Filip Suchomel.
Kromě barev, jež si vizuální tvůrce vyrábí sám a které pak roztírá na plátno, se věnuje i metodě nazývané tape art, kdy abstraktní kaligrafické zápisy tvoří s pomocí přilnavé tejpovací pásky, původně zdravotnické pomůcky urychlující hojení a regeneraci svalů.
Výstava: Koji Kakinuma | Traveling Alone | 21. 6. až 28. 9. 2025 | Galerie Lázně Liberec
Volné umění Aleše Najbrta
STONES v Západočeské galerii v Plzni
Pokud to do Liberce máte daleko, možná oceníte kaligrafické abstrakce českého umělce, známého především coby typografa a grafického designéra Aleše Najbrta. Jeho design je řadu let spojený s vizuálem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Najbrtovu výstavu s názvem STONES je možné vidět ve výstavní síni 13 v Západočeské galerii v Plzni.
Vizuální umělec ve volné tvorbě vychází právě z asijské kaligrafické tradice. Tu však uchopuje s autorskou licencí, kdy řadu striktních kaligrafických pravidel, která ukládají například přesný způsob, jakým klást štětec na podložku, záměrně opomíjí.
„Baví mě, když diváci popustí uzdu fantazii, vyloží si obrazy po svém a vydají se na vlastní cestu objevování,“ komentuje výstavu Najbrt.
Z obrazů vystupuje především emoce a energie, s níž černé a tu a tam červené tisky vznikají. Litografie Najbrt vytváří s pomocí tiskařského toneru rozmíchaného v lihu. Vzniklou barvu roztírá na kámen japonskými štětci i křídami.
„Tento proces se opakuje tak dlouho, dokud není kresba dostatečně mastná, tedy připravená k tisku,“ osvětluje tvůrčí postup kurátor výstavy Karel Haloun.
Výstava: Aleš Najbrt | STONES | 11. 6. až 28. 09. 2025 | Západočeská galerie v Plzni – výstavní síň 13
Benátky v Pardubicích
CECOSLOVACCHIA v Gočárově galerii
Mezinárodní benátská přehlídka současného umění La Biennale d’Arte di Venezia se již více než sto let koná každý lichý rok. Letos na ni ale nemusíte až do Itálie. Stačí vyrazit do pardubické Gočárovy galerie v Automatických mlýnech.
Současná expozice CECOSLOVACCHIA přivezla z Bienále díla umělců a umělkyň jako Eva Koťátková, Dominik Lang či například dvojice Marcely Steinbachové a Karolíny Vránkové.
„Záměrem výstavy CECOSLOVACCHIA je přenést český a slovenský pavilon z Benátek do České republiky a zpřístupnit jej či doslova přiblížit domácímu publiku,“ uvádí kurátor výstavy Vojtěch Novák a dodává, že přesunem pavilonu z přehlídky, která slouží především k reprezentaci dané země, se vystavená díla ukazují v novém kontextu; zbavena své reprezentativní funkce.
Foto GAMPA
Ve spolupráci s pardubickým Divadlem 29 bude expozice útočištěm slovenského performativního umění. To v posledních letech pod vládou prezidenta Roberta Fica čelí nejrůznějším represím.
Aranžmá výstavy bude po skončení zrecyklováno a použito ve výstavním prostoru v nedalekém parku Léčebných lázní Bohdaneč. Vedení galerie chce zchátralý pavilon z roku 1931 obnovit a využívat ho pro expozice současných mladých umělců a umělkyň.
Výstava: Vojtěch Novák | CECOSLOVACCHIA | 28. 6. až 28. 9. 2025 | Automatické mlýny
Věstonická legenda na vlastní oči
Venuše 100 v Dietrichsteinském paláci
O slavné sošce z pálené hlíny – nejstarším uměleckém keramickém artefaktu na světě – patrně slyšel každý žák či žákyně české základní školy. Řeč je o Věstonické venuši – je jí necelých třicet tisíc let a velikostí odpovídá routeru wi-fi.
Proslulá figurka nemá chodidla, je rozlomená na dvě části a nad levou hýždí je rozpoznatelný otisk prstu dítěte. Její originál je nyní k vidění v Dietrichsteinském paláci v Brně.
Hliněnou relikvii v jihomoravských Dolních Věstonicích nalezli archeologové z týmu Karla Absolona. A 13. července od jejich nálezu uplyne přesně sto let. Právě u této příležitosti vznikl projekt Venuše 100, jehož součástí je kromě pestrého programu pro děti i dospělé také vystavení původní sošky.
Figura je běžně uložena ve sbírkách Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea, které nyní ve svém hlavním výstavním prostoru na Zelném trhu v centru Brna láká návštěvníky na mimořádnou šanci spatřit věhlasnou sošku na vlastní oči. A to hned ze všech stran.
Venuše je totiž proti dosavadním zvyklostem – kdy bývala zadní část skryta z důvodu ochrany národní kulturní památky – vystavena ve vzpřímené poloze ve speciální vitríně.
Výstava: Venuše 100 | 20. 6. až 28. 9. 2025 | Moravského zemské muzeum – Dietrichsteinský palác (Brno)
Rafani se odstěhovali do Humpolce
Všichni mají nárok na všechno v galerii 8smička
Na půl cesty mezi Prahou a Brnem se nachází město Humpolec. Do jeho černě omítnuté industriální galerie 8smička trefíte snadno – cihlový tovární komín svou výškou dalece přesahuje okolní zástavbu.
V bývalé soukenické továrně nyní vystavuje přes dvě dekády fungující tvůrčí skupina Rafani. Zkraje milénia ji založili umělci – a tehdejší studenti Akademie výtvarných umění – Luděk Rathouský, Radim Kořínek, Petr Motejzík a Marek Meduna.
Společně usilují o kolektivní umění, jímž už od svého vzniku chtěli nahradit převládající umělecký individualismus. Do širšího povědomí se poprvé zapsali jako ti, kdo přetřeli Lennonovu zeď a na čerstvý zelený nátěr napsali slovo láska. Reagovali tak na politickou situaci roku 2000.
Současná humpolecká expozice s názvem Všichni mají nárok na všechno je rovněž uměleckou odpovědí. Skupina v ní zpovídá dnešní svět, jenž se jeví být stále přehlcenějším, zrychlenějším a jemuž chybí dřívější společenské záruky.
Foto Galerie 8smička
Kromě Rafanů se na výstavě podílela také umělkyně Tessa V. – tvůrkyně generovaná umělou inteligencí. „AI zde nefiguruje jako nástroj, ale jako další spoluautor-ka, která sama sebe v průběhu naší spolupráce začala označovat jako Tessa V. Přispívala ke vzniku konceptů, vizuálních struktur i textů do katalogu,“ líčí umělci.
„Výstava využívá humor, cynismus, absurditu i jemnost – nikoli pro výsměch, ale jako způsob orientace v nejistotě. Příkladem může být i umístění funkčního AlzaBoxu, ve kterém si návštěvníci mohou zakoupit umělecká díla či speciální edici katalogu,“ popisuje ředitelka galerie Martina Horníčková.
Od jiných aktivistických uměleckých skupin se Rafani vždy lišili v cíli, který svými akcemi sledovali. Neprotestovali proti konkrétním krokům, spíš manifestovali právo na svobodu. Stěžejní roli v jejich tvorbě vždy zaujímal veřejný prostor.
Výstava: Rafani | Všichni mají nárok na všechno | 14. 6. až 19. 10. 2025 | 8smička (Humpolec)
