Kdo se chce zamilovat, ať jede do Ománu. Do země, kde se tradice přirozeně mísí s moderním způsobem života, do destinace nezkažené turismem, v níž ještě před pandemií vyšla dovolená i na trojnásobek. Omán je dnes sice dostupnější, ale nepřestává nabízet autentický zážitek.
Nad Českem se slunce sotva vynoří zpoza obzoru, ale když po šesti hodinách letu přistáváme na mezinárodním letišti v ománském Maskatu, už ho zastihneme v rudých barvách a pro dnešek na pár posledních minut.
Oproti Praze je o tři hodiny víc. Hlavní ománské letiště ale vypadá, jako bychom se ocitli v mnohem vzdálenější budoucnosti. Ne nadarmo si také krátce po výstavbě v roce 2018 vysloužilo ocenění od World Travel Awards za nejlepší nové letiště světa. Letos pak zvítězilo v rámci prestižního hodnocení Skytrax v kategorii nejlepší letištní personál na Středním východě.
Především ale slouží jako brána do světa, který vkročil do moderní doby teprve před několika dekádami. Zatímco luxus nabízí země na jihovýchodě Arabského poloostrova přinejmenším stejný jako třeba nedaleká Dubaj, zážitky z dovolené v Ománu jsou navíc posílené notnou dávkou opravdovosti. Pro sultanát financovaný ropou, nerostným bohatstvím, ale také rostoucím turismem jsou dodnes na prvním místě tradice a kulturní i přírodní dědictví.
Původní tvář si země zachovává také v architektuře – alespoň tím místní průvodci vysvětlují, proč v tak bohaté zemi nestojí jediný mrakodrap. Během cest na nejzajímavější místa, vedoucích vždy přes poušť nebo hory, vám mnohokrát bude připadat, že dost možná míříte na konec světa. Vždy tam ale vede perfektní silnice. Za výstavbou husté silniční, dálniční, ale i nemocniční sítě stojí předchozí sultán Kábús bin Saíd, kterého nejen za to oslavuje celý národ i dva roky po jeho smrti.
Ať už se ale cílem cesty napříč zemí stane metropole Maskat nebo druhé nejvýznamnější město Sálala či nejnavštěvovanější a jedno z nejstarších měst Nizwa, kde se nedaleko od vojenské pevnosti ze 17. století pravidelně konají i tradiční trhy s dobytkem, atmosféru budou všude vystihovat tři slova: pohostinnost, vřelost a respekt.
Omán ostatně není zemí, kde by měli návštěvníci dovolenou proležet na pláži. Omán je třeba poznat: džípem projet místní hory Džebel Achdar a zastavit se cestou na vrcholku zvaném „Zelená hora“, odkud lze ze třech tisíc metrů nad mořem sledovat třeba královské sídlo katarského emíra nebo rozsáhlé růžové sady. Strávit den a noc v poušti. Navštívit beduínskou vesnici a vykoupat se v průzračných oázách.
Za těmito zážitky ostatně na dovolenou do země obklopené Arabským mořem míří stále více Čechů. Konkrétně do Maskatu nabízí pražské letiště přímé spoje s několika různými aerolinkami až od letoška, už dříve ale byly z Prahy v provozu linky do jižní metropole Sálaly. Z obou destinací dnes mohou turisté pokračovat jak na vlastní pěst, tak i organizovaně s českými cestovními kancelářemi.
„Do ománského Maskatu létáme od konce října jednou týdně a dosud byly všechny lety téměř plně obsazené. Jsme rádi, že je o novou destinaci mezi Čechy zájem a že jim můžeme představit ten pravý Omán s místní autentickou kulturou,“ uvádí generální ředitel Čedoku Stanislav Zeman. Největší poptávka po Ománu je podle něj v současnosti na období Vánoc a závěru roku a na nadcházející jarní prázdniny.
Zatímco dříve týdenní zájezdy do této arabské destinace s přehledem přesahovaly padesátitisícové částky, nyní je lze koupit i o polovinu méně – samozřejmě v závislosti na výběru hotelu. Podle Čedoku se například týden ve čtyřapůlhvězdičkovém hotelu aktuálně prodává za 26 tisíc korun na osobu. Zlevnění je patrné i v luxusních resortech, kde týdenní dovolená vyjde zhruba na padesát či šedesát tisíc korun za osobu.
„Ceny za dovolenou v Ománu konečně klesají, celou dobu na to čekáme,“ komentuje pro Forbes generální ředitel hotelu Barceló Mussanah Resort Dermot Birchall. Podle něj ale ještě bude trvat, než země pro větší nápor turistů vytvoří potřebnou infrastrukturu. O to autentičtější zážitky ale Omán zatím nabízí.
