Etablovaný dokumentarista Martin Mareček se prosadil snímky reagujícími na závažná celospolečenská témata. Získal Cenu české filmové kritiky a Českého lva za tituly Pod sluncem tma a Dálava, v němž se prvně zaměřil na komornější vztahové téma. Intimním portrétem – ovšem nejen jím – je také jeho nejnovější Síla.
V předpremiéře byla uvedena v říjnu 2021 na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, kde se stala divácky nejsledovanějším a nejdiskutovanějším titulem. Střihačce Janě Vlčkové navíc vynesl ocenění za nejlepší střih. Dneškem vstupuje titul do široké kinodistribuce.
Zkušený filmař Mareček získal díky Síle první zkušenost s časosběrným dokumentem, který v českém prostředí představuje snad nejviditelnější podtyp svého žánru. Díla stálice Heleny Třeštíkové, ale i Evy Tomanové nebo třeba Kateřiny Hager zpracovávají vybrané epizody ze života lidí, kteří se ocitli v přinejmenším nezvyklé, spíše však složité situaci nebo žijí na okraji společnosti.
Tvůrci řadu let pozorují jejich cestu a zprostředkují divákům svůj pohled na ni a její aktéry. Mareček pro snímek Síla nesepsal vlastní námět, ale reagoval na výzvu producenta Zdeňka Holého a úvodní ideu filmového kritika Kamila Fily. Ten přišel s nápadem zabývat se procesem své vlastní fyzické proměny.
Cíl pětiletého natáčení je jednoznačně vizualizovaný v úvodu filmu prostřednictvím fotografií z kulturistických časopisů: dosáhnout specificky konstituované mohutné a svalstvem vyrýsované tělesné formy.
Foto Artcam Films
Tímto ambiciózním plánem si Fila přál splnit dětský sen a zároveň dosáhnout vytoužené výjimečnosti. Tu v jeho světě ztělesňují fikční superhrdinové, ke kterým protagonista svůj osud neskromně připodobňuje.
Výchozí odhodlání je od počátku jištěné konzultací s lékařem. Odborník varuje před nerozumným experimentem podmíněným užíváním zakázaných podpůrných látek a průběžně potvrzuje jejich ničivé účinky na Filovo tělo. Vytyčený záměr stát se sošným hrdinou se postupně rozplývá a s ním i úvodní idea o výstavbě celého filmu.
Jakou protagonistovu cestu tedy nakonec jako diváci sledujeme? K jakým úvahám o společnosti a nás samotných film směřuje? Režisér Martin Mareček od počátku chápal téma proměny komplexně. Předvídal, že ústřední postava jeho filmu se bude vyvíjet i jinak než jen po fyzické stránce – během pěti natáčecích let se ostatně Filův život rozvíjel nejen s ohledem na jeho kulturistické cíle.
Tento prvotní motiv ve filmu zůstává především prostřednictvím rutinně opakovaných záběrů, neposouvajících děj dopředu. Sledujeme provádění cviků, vzpírání, pojídání vajec a detaily vzrostlého těla včetně znepokojivě vyhlížejících injekčních vpichů. Fila se o to více otevírá v tématech, která měla původně stát nejspíš mimo hlavní zájem.
Kamil Fila je veřejně známou osobou, která přijala vědomé rozhodnutí stát se protagonistou filmu. Od přijaté zodpovědnosti neuhýbá ani ve chvíli, kdy se zamýšlený ideální – a idealistický? – postup za změnou zevnějšku stává nerealizovatelným. Poloha, do které se kvůli tomu snímek posouvá, přitom nevystavuje kritika zrovna v pozitivním světle.
Ve výsledném střihu sledujeme jeho vztahy se ženami a konfrontaci proklamovaných feministických stanovisek s chováním v běžném životě. Avizovaná proměna muskulatury se nekoná, zato je však postupně obnažováno (anti)hrdinovo nitro.
Foto Artcam Films
Emočně nevyzrálý protagonista obklopený téměř výlučně ženami v poměru k nim před svým přesvědčením neobstojí. Nedokáže budovat vyspělé vztahy, chová se sobecky, nekorektně, nepřebírá dostatečnou zodpovědnost v péči o malou dcerku. Když přichází vytoužený společný čas, jako otec selhává: je netečně zahleděný do monitoru nebo obrazovky mobilního telefonu.
Odvážný vhled do soukromí je současně stavěn do přímého kontrastu s veřejným vnímáním Fily jako obdivovaného feministy a dokonce držitele ocenění Genderman roku 2018. Jeho filmová postava touží po obdivu a ve své marnivosti selhává při jednání se ženami, jejichž znevažování v dominantně mužské kultuře sám odsuzuje.
Mareček sice na tyto protiklady upozorňuje, ale nevybízí diváky ke kritice nebo snad morálnímu odsouzení. Namísto toho ukazuje trpícího člověka procházejícího životní krizí a bolestivou sebereflexí svého počínání. Právě vnitřní boj s vlastními démony se stává nejsilnějším tématem snímku.
Autentická zpověď působí skličujícím dojmem. Může mít ale i terapeutický efekt, pokud společně s tvůrci nesoudíme, ale namísto toho vyhodnocujeme vlastní chování. Právě tento apel může sloužit jako poučný přesah.
Profesní zaměření Kamila Fily dostává jen velmi omezený prostor. Nejvýrazněji jsou na něj diváci upozorněni ve stylizovaných pasážích při filmových projekcích. Výběr konkrétních titulů, které filmový kritik analyzuje, ukazuje na paralely mezi jeho prožitky a zkušenostmi fikčních postav.
Ve snímcích Stud režiséra Steva McQueena nebo Velká nádhera Paola Sorrentina procházejí mužští představitelé silnou krizí podobně jako protagonista Síly. Kritikova neoddiskutovatelná kompetence rozebírat důkladně filmové postavy se přitom okamžitě dostává do protikladu s jeho neschopností nahlédnout sebe sama.
Snímek Síla není portrétem Kamila Fily. Je to pečlivě řízený vrstevnatý pohled na filmového Filu skrze segmenty ze zvoleného období.
Jejich smyslem ovšem není rekonstruovat úsek jednoho života, ale využít jejich přesahy k zamyšlení nad naším současným světem, ale i vlastním životem.
Snímek s mnohoznačným názvem pojednává bez příkras o mužské krizi středního věku a hledání vlastní identity, kterou sice manifestuje prostřednictvím konkrétního protagonisty, ale jeho záměrem je pokládat si otázky o chápání maskulinity a podobách lidského charakteru.
Díky angažování vlivné osobnosti s mediálně silně kontrolovaným obrazem navíc problematizuje veřejné vystupování a proklamované hodnoty při jejich konfrontaci s každodenním jednáním ve vztahu k ostatním lidem.
Síla zpřítomňuje diskusi o tom, jaký obraz si řada z nás buduje především prostřednictvím sociálních sítí a dalších platforem. V návaznosti na to si můžeme při sledování pokládat také pochybovačné otázky: Nakolik je výsledný film promyšleným konstruktem ústředního protagonisty? Do jaké míry žijeme v iluzi obrazu nás samých a našeho okolí?
Mnohovrstevnatý dokument otevírá aktuální témata identity, genderu, feminismu, sexuality a rovnoprávnosti. Poukazuje nejen na jejich závažnost, ale i na potřeby neustálé diskuse a také na nesnadně dosažitelný konsenzus.
