Léto ještě nestačilo skončit a tady už se plní rezervace na to příští. Tři zdánlivě nenápadné mobilní domy a jedna chatička ukryté v přírodě Vysočiny nabízejí božský klid i možnost zjistit, co k životu vlastně doopravdy (ne)potřebujete.
Přitom na začátku úspěšného projektu Včelíny Želiv byla jen potřeba ubytovat přátele, kteří přijedou na návštěvu.
Včely a opravdové včelíny patří do rodiny Lukáše Radila od nepaměti. Odtud také pochází název jeho dnes úspěšného byznysu, který v hlavní sezoně hlásí devadesátiprocentní obsazenost, a z původně letního projektu se stala celoroční záležitost, přičemž v zimě je obsazenost čtyřicet procent.
Celková investice do projektu byla zhruba dva miliony korun a všechno, co utrží, do něj majitel vrací zpátky.
„Všechno začalo přibližně před dvaceti lety. Šel jsem po rodinném sadu, na jehož konci byl starý včelín po pradědovi. V tu dobu tam skončil s chovem včel můj prastrýc. Když jsem se ho ptal, co má se včelínem v úmyslu dělat, odpověděl, že není jeho, ale patří mému tátovi. To jsem absolutně netušil. Rozbušilo se mi srdce a okamžitě jsem rozjel akci,“ vzpomíná Lukáš Radil na moment, kdy se začal rodit dnešní Starý včelín.
Tehdy však chatička vznikala výhradně pro vlastní potřebu. „S pomocí celé rodiny se včelín předělal na chatku v její současné podobě. Brzy potom jsem přidal venkovní koupelnu s vanou. Starý včelín je srdcovka a měl původně sloužit jen rodině a kamarádům. Neměl být na pronájem. Vydrželo to dlouho,“ směje se Radil.
Zásadní je pocit svobody
Sám z Želiva pochází, vždy se sem rád vracel a také tu dnes částečně žije. „V létě chtěli do Želiva jezdit kamarádi a známí a Starý včelín prostě nestačil. Chtěl jsem tam trávit čas já sám. Ležet ve vaně a koukat na hvězdy. Tak jsem začal stavět další – mobilní,“ popisuje důvod, proč do hry vstoupila maringotka v tom nejmodernějším pojetí, jaké si lze představit.
Ovšem i v něm můžeme najít odkaz pradědy Radila: „Kdysi rozšiřoval chov včel, když komunisti převzali jeho zámečnickou dílnu v Želivě. Říkal, že včely mu nikdo nevezme. Když budou chtít, odletí samy. Přesouval včelíny tam, kde se očekávala větší snůška. Baví mě na té myšlence svoboda, proto nový včelín musel být mobilní.“
Mimochodem, historie rodiny Radilových je stále nepřehlédnutelnou součástí Lukášova projektu. Na louce nad Starým včelínem totiž najdete starý pomníček s jejich jménem: „Je věnovaný pradědovi, prababičce a tátovi. Bez nich bych tu nebyl ani já, ani včelíny. Je to takové naše rodinné poutní místo.“
Inspirace dědečkem i New Yorkem
Tři moderní mobilní off-grid včelíny vznikaly postupně, každý zase o něco lepší a vychytanější. Inspirací byl kromě pradědových včelínů i americký projekt s mobilními domky nedaleko New Yorku. A všechny Lukáš postavil vlastníma rukama i podle vlastního návrhu.
„Koupil jsem podvozek a ten dlouho stál před dílnou. Chodil jsem kolem něj, dával si na něj kartony, židle a krabice, které symbolizovaly prvky v interiéru. Dělal jsem si model jedna ku jedné včetně stropu, který mi trval nejdéle. Procházel jsem se pod ním, abych zjistil, co je málo a co je už moc. Není to nejrychlejší cesta, ale jediná jistá,“ přiznává majitel.
První plán rýsoval na tátově starém rýsovacím prkně v zaprášené dílně. „Doteď je tam připíchnutý a vypadá krásně naivně. Papír brzy vystřídal počítač, ale reálné modely si dělám stále,“ představuje Lukáš Radil svůj tvůrčí i výrobní postup.
Byznys versus rodina
Přitom jeho předchozí profese neměla se stavebnictvím vůbec nic společného. V roce 2007 totiž s Patrikem Burešem zakládal renomované fotostudio Cash Only.
„Dalo to spoustu dřiny a potu. Dnes má Cash Only nejlepší studia v Praze, zastupuje výborné fotografy a produkuje skvělé věci. Když se mi ale narodila druhá dcera, zjistil jsem, že už mu nemůžu dát, co je třeba. Musel jsem se rozhodnout a Včelíny mi dávají větší svobodu a víc času pro rodinu,“ vysvětluje, proč se po zhruba deseti letech vzdal jednoho dobře rozjetého a zavedeného byznysu a raději se plně vrhnul do výrazně menšího, který leží převážně na něm.
Projekt Včelíny Želiv totiž kromě Radila tvoří už jen jedna další kolegyně, která mu pomáhá zajišťovat pronájmy, stará se o úklid a přípravu domků. Ráno v pět hodin vstává, aby upekla čerstvý chléb na snídaně a ty pak dovezla ke dveřím včelínů.
„Žádnou velkou expanzi neplánuji. Udržet standard je dost velký úkol. Další člověk by se asi uživil, ale nechávám tomu volný průběh,“ říká Lukáš. Plánů má ale přesto spoustu. Teď se všechny včelíny nacházejí jen na různých, příjemně odlehlých místech v okolí Želiva, on ale nevylučuje, že mu jednou bude tenhle kraj malý: „Mluví se o Krkonoších, Moravě a Portugalsku. To by byla ideální kombinace.“
Ve Včelínech Želiv je navíc každou chvíli něco nového. Letos přibyl úplně nový, Žlutý, který má jako první velkou terasu, ale také splachovací záchod. Má vylepšenou kuchyň, ale nechybí ani vana pod širým nebem. Černý, první z mobilních domků, se letos dočkal velké rekonstrukce.
Umění zůstat příjemně malý
Totiž i malý byznys se musí v době, kdy roste jeden glampingový projekt za druhým, umět vyrovnat konkurenci. A jen málokdo si pamatuje, že právě Včelíny Želiv byly jedním z prvních takových lokálních míst. „Museli jsme na ten boom reagovat. Nabízíme spoustu služeb navíc. U každého včelína jsou dvě jízdní kola, děláme snídaně, k dispozici je sauna, hot-tub nebo třeba dětská postýlka, půjčujeme skútr Vespa.“
A funguje to. „Co mě žene dál, je fakt, že se mnoho hostů vrací. To je největší odměna. S mnoha jsme se i spřátelili,“ prozrazuje Lukáš Radil. Jedním z důvodů, proč právě tohle místo neustále rezonuje a navzdory původním plánům roste, je i fakt, že se drží určitého minimalismu, který se s filozofií podobného typu bydlení nebo ubytování pojí.
Spousta miniaturních a mobilních domků má totiž překrásný design, prvotřídní vybavení a je nabitá technologiemi, ale žít se v nich nedá. Bývají plné věcí, jejich obsluha je otravně složitá, anebo kolem korzují zástupy lidí. To ve Včelínech Želiv zažijete dokonalý klid, a když budete chtít, uvidíte tu víc srnek než lidí. A když se vám po socializaci zasteskne, Humpolec i Pelhřimov jsou odtud jen deset minut.
Je libo vlastní včelín?
A pokud byste něco takového chtěli mít doma na svém vlastním pozemku, Lukáš Radil teď začal vyrábět včelíny na zakázku. Cena se pohybuje kolem milionu korun, přičemž záleží na specifikaci zákazníka. První už našel svého majitele, další tiny house na zakázku vznikne na podzim. „Chci také začít se stavbou chaty na skále. Pracovní název má Špička a bude to špička,“ slibuje.
