Ať už v Německu natrefíte na kohokoli, jakmile mu řeknete, že jste z Česka, dřív nebo později se vytasí s Karlem Gottem a případně zkusí zazpívat i úryvek ze Včelky Máji. Karel Gott, který byl loni zvolen zpěvákem století, má na kontě 987 singlů, 293 sólových alb a nepočítaně úspěchů, dnes slaví 80. narozeniny.
Ve velkém rozhovoru pro německý časopis Stern otevřeně mluví o své kariéře, o tom, proč nezůstal na Západě, a vzpomíná i na to, jak v roce 1975 vznikl jeho největší hit – Včelka Mája.
„Na ulici v Mnichově jsem potkal Karla Svobodu a ten se mě ptal, co dělám odpoledne. Chtěl jsem jít na kávu, ale on na to, že skládá hudbu k jedné písničce pro animovaný seriál pro děti a jestli bych to nazpíval, že to budu mít hned hotové,“ vzpomíná Gott. Do studia pak skutečně přišel („Proč ne, když je to pro děti.“) a za 20 minut měl nahrávku nazpívanou. Hotovo, nashle. „Akorát jsem zapomněl na jednu drobnost: domluvit se na smlouvě,“ vypráví s tím, že ji naštěstí mohl ještě uzavřít dodatečně. Právě téhle nahrávky se pak jen v Německu prodalo jeden a čtvrt milionu desek.
Gott byl ovšem (nejen) v Německu úspěšný už předtím, než „malá uličnice včelka Mája“ vyletěla do světa. A to přesto, že jeho příjmení podle tamního hudebního vydavatelství bylo úplně nevhodné. „Co myslíte, kolikrát mě tlačili k tomu, abych si změnil jméno? Ve vydavatelství říkali: Gott – to vůbec nejde!“ vypráví v rozhovoru zpěvák, jehož jméno v němčině znamená Bůh.
Ačkoli zpíval po celém světě, právě v Německu měl a dosud má největší zahraniční ohlas. A jak říká, vždy se tam měl dobře. Proto i často přemýšlel nad tím, že by zůstal po některém ze svých vystoupení v západoněmeckém Hamburku a už by se nevrátil do tehdejšího Československa. „Mohl bych tady rozvíjet v klidu svou kariéru, beze strachu, že spadne opona a já nedostanu povolení vyjet, jako to hrozilo v Praze,“ říká Gott s tím, že nakonec se vždy rozhodl kvůli domácímu publiku vrátit do vlasti.
Přes všechny úspěchy a zářnou kariéru ale zpěvák nepovažuje svůj život za dokonalý. „Pod tím rozumím, že je všechno vyvážené, práce, úspěch v povolání, volný čas,“ říká Gott. U něj to prý tak nebylo vždy. Vzpomíná hlavně na psychicky náročné cesty do zahraničí a na to, jak se musel připravovat na jiný společenský systém, jinou mentalitu i úpravu repertoáru před publikem.
„Před každou cestou jsem s mým otcem rozebral auto ze strachu, že mi tam někdo něco nastražil a na hranicích mě zatknou,“ vypráví. Sám prý vždy řídil, a když odehrál koncert například v Hamburku a další měl v Berlíně, musel se mezitím vrátit do Prahy, aby požádal o nové povolení.
V rozhovoru Karel Gott odpovídal i na otázku, jestli měl vždy kapsy plné zlata. „Záleží kdy. Tehdejší systém mi zakazoval být při vyjednáváních o smlouvách. Směl jsem jen přijít na konci a říct: Těším se na vystoupení. Ale o sumách a gážích jsem se nedozvěděl nic,“ popisuje Gott s tím, že výměnou mohl nakupovat v Tuzexu a koupit si třeba koňak nebo kvalitní víno.
A jaký je jeho recept na mimořádný úspěch?
„Samozřejmě svou roli hraje štěstí. Štěstí potkat správné lidi, štěstí dostat příležitosti a využít je. Hodně v mém životě bylo o štěstí, tak to možná na první pohled vypadá, štěstí, ale náhoda to nebyla. Důvěřuji síle myšlenek. Nic v životě se nestane čistě náhodou,“ je přesvědčený Gott a vzpomíná, jak ještě coby elektrikářský učeň svým kolegům ve fabrice říkal: „Jednou budu zpívat v Las Vegas!“ Oni se mu tehdy smáli, že je blázen. Po sedmi letech jim poslal z Las Vegas pohled. Na něm byl krátký vzkaz: Tady zpívám dalších šest měsíců.
