Přinesla radost a otevřela dveře k novým příležitostem. Americká hudební cena Grammy je dosavadním největším úspěchem Českého národního symfonického orchestru (ČNSO). Muzikanti ji před týdnem získali se skladbou To The Edge of Longing, a to za nejlepší aranžmá, nástroje a zpěv.
Vítězný kus pochází z alba Freedom Over Everything, za nímž stojí americký skladatel a dirigent Vince Mendoza. Muž, který skládal třeba pro Björk, Stinga nebo Bobyho McFerrina. Úspěch těší české muzikanty o to víc, že producentem desky je právě symfonický orchestr a jeho šéf Jan Hasenöhrl.
Základy nového alba, na kterém se slavným skladatelem spolupracovali, se začaly pokládat už před šesti lety, kdy Hasenöhrl odehrál koncert pro trubku napsaný právě Mendozou. „Požádali jsme ho tehdy, zdali by nám nesložil koncert pro orchestr,“ říká trumpetista a šéf ČNSO.
A Mendoza souhlasil. Samotné album se pak točilo zhruba na pětkrát. Hudebníci vždy využili příležitosti, když byl skladatel v Praze a při té příležitosti nahráli jednu dvě frekvence. Dohromady jich nakonec bylo patnáct, což je podle šéfa orchestru poměrně dost, většinou stačí třetina.
„Vince si na album pozval i zahraniční hosty. Prostor dostal třeba jazzový saxofonista Joshua Redman, bubeník Antonio Sánchez nebo rapper MC Black Thought známý z kapely The Roots,“ přibližuje Jan Hasenöhrl.
Zpěv svěřil dirigent ve vítězné skladbě americké sopranistce Julii Bullock. Prostor ale dostali i hráči orchestru, třeba violoncellista Miloš Jahoda, houslista Alexej Rosík nebo bubeník Oleg Sokolov, který momentálně na Ukrajině brání svůj domov.
Nastudovat celé dílo ale nebylo nijak jednoduché. Album je technicky náročné, hudebníci se tak museli naučit věci, které zase tak často nehráli a i sólistům tak daly některé části poměrně „zabrat“. Mendoza, který má na kontě třicet nominací na ceny Grammy, z nichž šest už proměnil, je známý svým perfekcionismem.
Jan Hasenöhrl přiznává, že si ho vybrali i proto, že má velmi originální a odlišné chápání hudby než jeho současníci. „Nám se ta jeho jinakost velmi líbí, má skvělé nápady, spolupráce s ním je ojedinělá, máte dojem, že je sochař, kterému pod rukama vzniká významné dílo,“ zmiňuje.
To potvrzuje i violoncellistka Zuzana Dostálová. Když prý poprvé uviděla orchestrální party, už tehdy si uvědomila, že má před sebou něco nevídaného. „Vince snoubí klasickou hudbu s jazzem a musím říci, že my orchestrální muzikanti hrajeme převážně klasickou hudbu, a jazz je pro nás tedy trochu náročnější. Ale byla to výzva a spolupráce s Vincem naprosto úžasná,“ vzpomíná violoncellistka.
Skladatel je podle ní sice velice precizní, ale zároveň také lidský a citlivý člověk. A přestože je to velká osobnost ověnčená několika cenami, měla pocit, jako by byl jedním z nich.
I ona ale přiznává, že nastudování skladby patřilo k těm náročnějším. „Rozhodně k tomu nemůžete přistupovat tak, že přijdete a můžete to z listu hned zahrát. Ne, musela tam být celkem intenzivní domácí příprava, musíte se některé pasáže opravdu naučit. Nemůžete si dovolit přijít nepřipraveni, už kvůli Vincemu a tomu, jaký je perfekcionista. Určitě by na nás nebyl hrubý, ale tiše by trpěl,“ vysvětluje s úsměvem Zuzana Dostálová.
Symfonický orchestr byl na Grammy nominovaný ještě za kompozici Concerto for Orchestra, obě nominace tak vnímá ředitel jako prestiž, a to že jednu z nich i proměnili, za splněný sen. „Pro nás je to radost a otevřené dveře. Ta reakce na cenu, nejen v Česku, je velice zajímavá. Píší nám producenti, s nimiž jsme se několik let neviděli a přicházejí nabídky a nové příležitosti,“ říká.
I pro Českou republiku je zisk jedné z cen Grammy velkým úspěchem. V minulosti ji obdrželo Národní divadlo, a to v roce 1976, před dvěma lety ji pak z Čechů dostal jazzový varhaník Ondřej Pivec, člen kapely amerického zpěváka Gregoryho Porta.
Celou desku by chtěl orchestr odehrát naživo příští rok v pražském Obecním domě.
