V roce 1865 tu Johann Hückel založil první továrnu na výrobu klobouků v Rakouském císařství. A i kvůli dalším, které pak ve městě vznikaly, se Novému Jičínu přezdívá město klobouků.
Tonak je zde ostatně vyrábí dodnes. Nástupce Autopalu zase produkuje světlomety pro automobilový průmysl. Pro mě má mé rodné město ležící zhruba půl hodiny od Ostravy nebo od beskydské Čeladné stále genia loci bohaté česko-německé historie.
Trendy gastro podniky nebo galerie současného umění tady nehledejte. Během svých návratů si často postesknu, že se z dnes třiadvacetitisícového města vytrácí energie. Přitom před dvaceti lety bývaly zahrádky kaváren a restaurací na Masarykově náměstí plné a o víkendech to tu žilo i v noci.
Slavné čtvercové náměstí s Mariánským sloupem uprostřed se pyšní republikovým unikátem díky lemování podloubím po celém jeho obvodu, je novojičínským symbolem.
Z bohatě zdobených měšťanských domů tu vyniká Stará pošta, dvoupatrová renesanční stavba s dvoupodlažními lodžiemi. Čas jako by se zastavil i v přilehlých uličkách.
Jednou z nich se dostanete k Žerotínskému zámku, v němž sídlí Muzeum Novojičínska, jak jinak než se stálou expozicí klobouků. Další ulička vás zavede ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie s cenným barokním zařízením.
V opačném směru zas dojdete k budově Kina Květen, kde na mě duch první republiky dýchával už v dětství.
První představení zde diváci zhlédli v roce 1930, kdy se ještě jmenovalo Kosmos. Dnes nabízí moderně zrekonstruovaný kinosál. Rekonstrukcí prošla i fasáda budovy, která po zásazích ze sedmdesátých let získala zpět původní podobu z let třicátých.
A když jsme u první republiky, jen pár kroků od kina vás překvapí můj nejmilejší novojičínský skvost, Hotel Praha s elegantním sálem kavárny, která dřív proslula jako „vídeňská“.
Secesní restauraci a kavárnu s názvem Heinrichshof tu nechal na přelomu 19. a 20. století postavit novojičínský hoteliér Heinrich Hohl. Později ji rozšířil o přístavbu moderního hotelu podle projektu vídeňských stavitelů Huberta a Franze Gessnerových.
Místo s pohnutým poválečným osudem svého ducha téměř ztratilo a sloužilo hotelové škole. V roce 2015 ale vrátilo lesk celému městu. Dnešní kavárna a restaurace už nenabízejí vrcholovou gastronomii jako v časech, kdy se tu podávala klasická vídeňská kuchyně. Její dobově zrekonstruovaný interiér s ikonickými thonetkami vás ale okouzlí.
Navazující zástavba opět odkazuje na historii plnou secesní architektury. Tou se pyšní i ulice Msgr. Šrámka s domem Augusta Preinsenhammera z roku 1904 nebo domem továrníka Franze Preisenhammera postaveném o rok později.
Perlova vila v dnešní Jiráskově ulici, postavena pro rodinu lékaře a milovníka umění Juliuse Perla, je pak příznačná výrazem na pomezí moderny a nového historismu. Nedaleká Czeicznerova vila, dnešní sídlo městské knihovny, je zase odvozena ze zámecké kompozice a je typickou ukázkou bydlení dřívějších nejmajetnějších podnikatelských vrstev.
Stejně jako většina novojičínských staveb z počátku 20. století, i budova synagogy byla postavena podle projektu vídeňského architekta – tuto navrhoval Ernst Lindner.
Objekt se během Křištálové noci vyhnul vypálení kvůli sousedství s plynárnou. Nacisté se obávali nebezpečí exploze a na rozdíl od většiny židovských obyvatel města synagoga válku přežila. Dům později sloužil jako skladiště, dnes je sídlem městského archivu a jeho historii připomíná pamětní deska v hebrejštině, češtině a němčině.
„Kouzelné zámky na okraji města“ se pak přezdívá komplexu domů postavených pro slavnou rodinou Hückelových. Stavby známé jako Hückelovy vily se tyčí nad jejich kloboučnickou továrnou.
Dvě nejstarší vily bratrů Augusta a Johanna navržené architektem Ottou Thienemannem tvoří unikátní zrcadlovou kompozici v novorenesančním stylu. Jejich interiéry jsou však veřejnosti nepřístupné, město po odkoupení zdevastovaných vil usiluje o jejich záchranu.
Kam po všech těch nostalgických procházkách na opravdu dobrou kávu? Tipy mám hned dva. Osobně nikdy nevynechám Kavárnu Doma v Kostelní ulici hned u náměstí.
Výběrovou kávu tady umějí, stejně jako skutečně útulnou atmosféru, díky které je tu jako v jednom z mála podniků plno i o víkendech. V Coffee & Coctail baru PROČ NE o ulici a přechod dál vám zase namíchají skvělý koktejl.
