Ocelové srdce republiky. Město duchů. Černá Ostrava. Tak zná třetí největší město u nás většina lidí. Včetně mě, rodilého Ostraváka. To se však pomalu, ale jistě mění a z dříve zapomenutého města se stává jedinečný turistický cíl.
Centrum se zaplňuje nejen lidmi, ale i řadou zajímavých a sebevědomých podniků. Průmyslové dědictví, na kterém moravskoslezská metropole vyrostla, pak tvoří silné základy pro další budoucnost města s nezapomenutelnou atmosférou.
S přicházejícím létem mají hlavně ti, kteří tak ještě neučinili, jedinečnou příležitost rozbít zase jeden ze zažitých předsudků. Že město leží na potu a krvi tisíců havířů, dnes už totiž zdaleka neplatí. Ostrava je až překvapivě pestrá a také zelená.
Právě dědictví průmyslové revoluce je přitom jedním z podstatných důvodů, proč sem na „dálný východ“ zavítat. Díky němu zde mimo jiné naleznete jedinečné dělnické kolonie s kouzelně pochmurnou atmosférou. Takzvaná Štítová kolonie, kterou nechala spolu se zbytkem dnešního centra Vítkovic vystavět známá dynastie Rothschildů, vznikla v druhé půli devatenáctého století a je celá postavena z režného zdiva.
Ostatně jako i zbytek historických Vítkovic, kterým dominuje kostel svatého Pavla, jehož zvonice dříve sloužila jako vodárenská věž pro ocelářskou ves. Odtud je to už jen pár kroků do proslulé Světlíkovy Dolní oblasti, kde na sebe můžete nechat dýchnout opravdovou atmosféru ocelového města. Jen tam dnes místo uhlí, koksu, oceli a plynu proudí davy turistů.
Zdroj: Wikimedia, Boris Renner, CC BY-SA 3.0
Najdete zde multifunkční aulu Gong či vysokou pec s prosklenou nástavbou Bolt Tower. Někdejší průmyslový areál nabízí i pestrou škálu vzdělávacích aktivit v rámci takzvaného Světa techniky v moderní budově z pera architekta Josefa Pleskota.
V oblasti sídlí i pobočka Národního zemědělského muzea, naleznete zde lezeckou stěnu, trampolínové centrum, klub i vyhlášenou kavárnu.
Ostrava přitom není jen „černá“ a postindustriální, ale také překvapivě zelená. Přesvědčíte se o tom na tradičních vyhlídkových místech jako z haldy Ema, často přezdívané ostravská sopka, z vyhlídkové lávky nad stadionem Bazaly, nástavby vysoké pece číslo 1 Bolt Tower nebo i neméně zelené věže Nové radnice ozdobené typickou měděnkou.
Uvidíte odtud nejen město, které jako by hlavně v jeho východní části bylo porostlé hustým lesem, ale také nedaleké Beskydy.
Na své si v Ostravě přijdou také fandové socialistického realismu, třeba ve čtvrti Poruba, která se podle plánů z padesátých let měla stát centrem nové Ostravy. V okolí takzvané Leninky (dnes Hlavní třídy) vznikly honosné stavby nemající v našem kontextu obdoby. Jmenovat můžeme například porubský Oblouk, který se řadí mezi nejmonumentálnější stavby ve stylu „sorely“ u nás.
Megalomanské plány, které v lokalitě měla tehdejší politická garnitura, se však nepodařilo naplnit. Z plánované městské třídy, která měla vést až ke svinovskému nádraží, tak vznikla jen malá část.
I přesto se Poruba spolu s Havířovem řadí mezi nejrozsáhlejší soubory těchto staveb u nás. Svébytná kulturní a kavárenská scéna ve více než šedesátitisícovém obvodu, který je jakýmsi městem ve městě, sice v Porubě teprve vzniká, na Hlavní třídě a v jejím okolí však dnes už naleznete pár skvělých podniků – v čele s restaurací Sbeerka s vyhlášenou koprovkou a kulajdou.
Na závěr se ještě podíváme do historického centra, které dnes přes své nesporné architektonické kvality zčásti připomíná tvář s vybitými zuby. A to kvůli značnému množství proluk, které zde zůstaly jako memento bombardování za druhé světové války i demolic v době normalizace.
Přesto zde najdete řadu skvělých podniků, které se vyplatí navštívit jak přes den, tak v noci. Příjemné dopoledne u brunche si můžete vychutnat ve vyhlášeném belgickém podniku La Petite Conservation, patřícím k mým favoritům na ostravské gastronomické scéně, případně v A Café v Mariánských Horách.
A pokud si chcete dopřát perfektní oběd, zvažte návštěvu restaurace Pelmeški, která od uživatelů Googlu získala za své špičkové pelmeně takzvaný křišťálový špendlík pro nejlepší podnik kraje. Dalšími možnostmi jsou sushi restaurace GóKaNá, vyhlášené Mamma’s bistro či útulné Hogo Fogo bistro.
To vede členka výběru Forbes 30 pod 30 z roku 2021 Tereza Ovšáková spolu se dvěma společníky Petrem Jonášem a Pavlem Niedobou. Podnik je stinnou oázou uprostřed města a takových zkrátka v centru Ostravy zatím mnoho není.
Milovníci langošů pak jistě ocení podnik Bo Bistro s výhledem na zdejší katedrálu Božského spasitele. Je to druhý největší kostel na Moravě a před časem prošel komplexní rekonstrukcí. Stojí za to nahlédnout do jeho útrob. A toulky centrem města můžete zakončit třeba kávou s výhledem na ostravskou Novou radnici v kavárně U Černého stromu.
Noční život je přespolními nejčastěji spojován s ikonickou Stodolní, která byla zkraje tisíciletí kulturním středobodem Ostravy. My se však nyní přesuneme kousek dál. K řece. Zdejší nábřeží bývala dlouhou dobu mrtvá a ve většině je tomu tak i nadále. Výjimkou je však krátký úsek Havlíčkova nábřeží, který je součástí lokality místními nazývané jako Malá Kodaň.
Zde už pár let působí klub Dock, který se pro mnoho Ostraváků stal přirozeným magnetem pro noční vyžití. Do jeho těsné blízkosti se pak z Dolní oblasti Vítkovic přesunul Provoz Hlubina (dnes Provoz u řeky), který zde kromě baru Nox a Klubu Brno provozuje také vlastní galerii.
Mimo to jsou na nábřeží v létě pravidelné trhy a další kulturní program. Litovat ale nemusíte, ani když vyrazíte na už zmíněnou Stodolní, kde narazíte mimo jiné na vyhlášený bar Modrá myš.
Vraťme se ještě na chvíli do už zmiňované Malé Kodaně. Toto místo bývalo po staletí samým jádrem Moravské Ostravy. Důkazem je kostel svatého Václava ze 13. století, nejstarší dochovaná stavba ve městě.
Když se vám poštěstí, budete moct nahlédnout i dovnitř a nechat se uchvátit zbytky nástěnných maleb i gotickými sloupy, na nichž se již znatelně podepsal zub času. Za hlavní lodí kostela se pak nacházejí pozůstatky městského opevnění.
O něco mladší je pak Stará radnice na Masarykově náměstí, v níž dnes sídlí Ostravské muzeum. První písemná zmínka o budově, která rovněž patří k nejstarším ve městě, pochází z první půlky 16 století. Kromě muzea byste neměli minout ani místní kunsthalle Plato a Dům umění, kde se můžete mimo jiné pokochat pohledem na jednu z Klimtových Judit.
Připomeňme ale i jedno nechvalné prvenství. Ostrava se v roce 1939 stala dějištěm prvního transportu židovského obyvatelstva do koncentračního tábora v Nisku nad Sanem (dnešní Polsko). Transportu více než 900 mužů se osobně účastnil i Adolf Eichmann.
Tyto smutné události dnes u Ostravského hlavního nádraží připomíná památník, který při pohledu od pamětní desky opticky skládá jednotlivé komponenty do tvaru Davidovy hvězdy. Letos na jaře musel projít po vandalském útoku rekonstrukcí, aby se mohl vrátit na své původní místo.
Odpoutejme se na chvíli od velkých hudebních festivalů, jako jsou Colours of Ostrava nebo Beats for Love, které patří k největším magnetům průmyslového kraje. Ostrava je vyhlášená i pro svá divadla, která v mimopražském kontextu jen těžko hledají konkurenci.
Na operu či balet proto rozhodně vyrazte do Národního divadla Moravskoslezského, za činohrou do Divadla Petra Bezruče, Komorní scény Aréna (těšící se přízni divadelní kritiky) nebo některého z malých místních divadel. V Ostravě rovněž působí stálý soubor divadelní improvizace O2Z (čti Odvaz), který opustil své stálé prostory a nyní nejčastěji vystupuje v kinosále klubu Etáž nebo v klubu Atlantik.
Pomyslnou třešničkou na dortu je pak Divadlo Mír, jehož příběh je ukázkovým příkladem toho, jak může i soukromé divadlo na periferii republiky pokořit pandemická příkoří. Jak to Štěpánu Kozubovi, Albertu Čubovi, Robinu Ferovi a Vladimíru Polákovi jde naživo, se zde můžete přesvědčit sami.
A pokud si říkáte, kam vyrazit v letním parnu, máme pro vás další tip. Ostrava (ale i její okolí) je totiž městem bazénů a koupališť. Porubské, mezi místními známé spíše jako Vřesina, se dokonce s vodní plochou o rozloze 41 200 metrů čtverečních řadí mezi největší v Evropě.
Jaké ještě další důvody potřebujete, abyste sem konečně vyrazili?
