Centrum Plzně v posledních letech příjemně rozkvetlo. V době, kdy jsem tu vyrůstal, byla za přirozené centrum města kromě náměstí Republiky považována hlavně živá Americká, kdysi Moskevská, třída. To už rozhodně neplatí.
Pokud teď chcete „do centra“, nejspíš skončíte na procházce Smetanovými sady za hlavním náměstím, kde najdete také největší koncentraci trendy kaváren a bister.
Existuje pro to logický důvod – do Sadů není možné zajet autem, a představují tak jednu z mála pěších zón města. I když se proti tomu část Plzeňanů bouřila, vedení města aktuálně rozšířilo pěší zónu také na horní část zmiňované Americké třídy. Tomuto rozhodnutí fandím, teprve čas ale ukáže, změní-li ji to k lepšímu.
I v Plzni stále najdeme jizvy, o kterých bych si jako rodilý Plzeňan přál, aby tu nebyly. Třeba ten obří fialovooranžový Hornbach přímo v centru města.
Nebo jizvu asi vůbec nejrozsáhlejší – prázdnou parcelu po kdysi dominantním brutalistním Domě kultury. Po desítky let tvořil jednu z dominant města a v roce 2013 ho nechal strhnout investor, který tu chtěl svého času vybudovat obří nákupní centrum. V Plzni je ale zároveň hodně potenciálu pro změnu k lepšímu a to nelze říct o každém městě.
„Má obrovskou výhodu v tom, že její širší centrum není pořád kompletně zastavěno nebo že disponuje obřími industriálními celky jako Škodovka či bývalé Papírny. Neříkám to proto, že jsem zdejší, ale z mého úhlu pohledu je tím pádem Plzeň v Česku městem s největším potenciálem pro vývoj do budoucna,“ říká mi zapáleně architekt a aktivista Jakub Mareš, který tu kdysi zahájil tradice Pecha Kucha Nights a který v Plzni zároveň vede svou architektonickou kancelář.
Jste potenciální investor? Nebo jste se prostě jen ocitli na pár hodin v Plzni a nevíte, co s volným časem?
Smetanovy sady se před pár lety staly přirozeným centrem města. Prvním impulzem mohla být kavárna Walter a možná také pobočka Lokálu sítě Ambiente, kdo ví?
Od té doby k nim přibyla ještě menší sesterská kavárna Mitty nebo výborná pizzerie s neapolskou pizzou Da Pietro.
Pár ulic od sadů najdete také italské gelato Campione a směrem k náměstí oblíbenou kavárnu Café Regner. Ačkoli tam už mnoho lidí nechodí, já občas taky rád zajdu do nedaleké kavárny hotelu Continental. Ne tolik kvůli jídlu, ale spíše z nostalgie – interiér prvorepublikového podniku se zde totiž dodnes prakticky nezměnil.
Dvě devadesátkové legendy
Plzeňané vždy rádi chodili do hospod a mezi lidi. Většinu legendárních klubů, které vznikly v devadesátkách, už dávno vzala voda. Dvě světlé výjimky ale stále existují a těší se stabilní přízni.
První z nich je Zach’s Pub, rustikální hospoda s řadou irských piv a pravidelným hudebním programem. Druhou je Mazaný králíček v Sedláčkově ulici – úzký bar, který otevřel v roce 1997 a zažil nástup taneční hudby v Česku a kam si můžete dodnes občas přijít zatancovat na dýdžejský set.
Loosovy interiéry
Důvod pro návštěvu města pro fanoušky designu a architektury má v posledních letech především jedno jméno – Adolf Loos.
Věhlasný architekt, autor Müllerovy vily a popularizátor raumplanu, který koncem 19. století vyhlásil svatou válku dekorativnímu kýči, zanechal v Plzni řadu zdařilých bytových interiérů. Plzeňané je před pár lety hrdě zrekonstruovali a nyní je můžete v rámci několika prohlídkových tras navštívit také.
Projděte si Petrohrad
Plzeň vždy byla hrdě dělnickým a řemeslnickým městem. A Petrohrad, malá čtvrť nad hlavním vlakovým nádražím, se k tomuto původu hlásí.
Začal se rychle rozvíjet na konci 19. století hlavně jako domov železničářů a drážních dělníků, pro které tu Dráhy postavily řadu velkých činžovních domů s názvy jako Parlament nebo Senát. A stále si zachovává genius loci. Dodnes tu najdete řadu malých krámků a dílen, od železářství po topenáře či truhláře.
Prohlídku Petrohradu můžete začít na historickém Mikulášském hřbitově, kde najdete také hrob Emila Škody.
Pro někoho může být také překvapivé, kolik známých osobností se na Petrohradě narodilo nebo tu vyrostlo – od Jiřího Trnky, Miroslava Zikmunda, Miroslava Horníčka či Josefa Skupy po Karla Gotta, který na zdejší základce strávil velkou část dětství.
Pecha Kucha pokaždé v jiných kulisách
Jeden z nejzajímavějších eventů se odehrává v Plzni pravidelně už deset let. Znáte-li koncept Pecha Kucha Nights, tedy večerů, kdy na jednom místě prezentují kreativci a umělci svou práci nebo své projekty, jistě víte, co od něj očekávat.
Plzeňští se ale rozhodli, že jim běžná prezentace na jednom místě nestačí. Chtějí upozorňovat na mimořádná místa rodného města. Proto se tento večer koná pokaždé v jiném prostoru – jednou v historické soudní síni, jindy v dávno uzavřeném sále kina Hvězda, který organizátoři jen pro jen večer znovu vybaví kinosedačkami a otevřou po letech veřejnosti.
Plzeňská Pecha Kucha Night tak není jen inspirativní večer, ale často také neopakovatelný site-specific zážitek.
Plánujete stěhování nebo investici? Dvě čtvrti, které bych v tomto případě doporučil vaší pozornosti, jsou borská čtvrť, které se říká také Hvězda.
Jde o příjemné nižší stavby v zeleni s množstvím menších dvorků se sezením mezi domy. Čtvrť je mimořádně příjemná, zvláště pro rodiny s dětmi.
Druhým místem jsou populární Slovany – jedna z nejrozsáhlejších čtvrtí, která byla postavena v padesátých letech ve stylu sorela, tedy socialistický realismus.
I přestože teoretici architektury často považují tento styl za přežitý, obyvatelé Slovan nedají na svou čtvrt dopustit a jsou na ni hrdí podobně jako obyvatelé ostravské Poruby na tu svou. Nejzachovalejší část staveb včetně dobových dekorací najdete kolem bulváru Francouzská.
Bez chodského koláče neodjíždějte
Málokdy odjedu z Plzně bez zastávky v jedné z poboček pekárny Malinová. Ačkoli jinak mě jejich sortiment kávy, obložených chlebíčků a zákusků nechává spíše chladným, pečou tu jeden bestseller, pro který se sem pravidelně vracím. Výborný chodský koláč s tvarohem a mákem, zdobený rozinkami a mandlemi a vonící rumem, který má (přesně tak, jak to chodský koláč má mít) daleko víc náplně než těsta.
