Když jsem psal pro Forbes Guide o Japonsku, slíbil jsem zároveň věnovat se samostatně jeho obřímu bijícímu srdci, protože informace o Tokiu prostě do jednoho článku o celé zemi nevměstnáte.
Je to město, které překvapí. I přesto, že jeho aglomerace zahrnuje téměř čtrnáct milionů lidí, v řadě čtvrtí rozhodně nebudete mít pocit, že se nacházíte uprostřed jedné z největších metropolí světa. Ti, kdo jej ještě nenavštívili, si jej často díky několika filmům představují jako neustále blikající megapoli, pravda je ale trochu jiná.
I přes několik centrálních částí, které mají tento charakter, ve městě převažují jedno- nebo dvoupatrové domky, často s malými zelenými předzahrádkami, a velké množství parků.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Řada nízkých staveb a množství zeleně dodávají městu sympatický rozměr. Přidejte stoprocentně fungující infrastrukturu a servis, prakticky bezednou nabídku skvělého jídla. A také mix architektury, kde vedle moderních budov ze skla stojí nonšalantně staré chrámy a historické domky ze 17. století, téměř nulovou kriminalitu a retail, který nemá jinde na světě konkurenci.
Získáte utopický sen o městě budoucnosti. Sen, který bychom si my ze zbytku světa měli občas dopřát, abychom viděli, že i velkoměsto může skvěle fungovat, být přívětivé a neztratit lidský rozměr.
Nenápadný půvab nápadného města
Když jsem Tokio poprvé navštívil a přejížděl jedním z mnoha vlaků přes jeho centrum, obří šedá masa staveb různých velikostí mě rozhodně nijak nenadchla. Přemýšlel jsem, jestli jsem neudělal chybu, když jsem se rozhodl strávit tady skoro týden.
Až když jsem se do města ponořil na úroveň uliční čáry, jsem postupně začal propadat jeho půvabu. Tokio je v mnoha ohledech opakem Prahy. Ta vypadá krásně z vyhlídek přes centrum, ale když se dostanete do ulic, všimnete si nedokonalostí.
Když se ponoříte do těch tokijských, stane se pravý opak. Právě tady, mezi malými domky s miniaturními zahrádkami a drobnými detaily i pečlivě umetenými cestami, pochopíte japonský smysl pro detail.
Japonci, kteří jsou vyhlášení svou precizností, nenechávají nic náhodě, a kamkoli mohou, tam umístí květináč s rostlinami nebo malou dekoraci. Jako cizinec tu jste neustále konfrontován s věcmi, jež úplně nechápete, ale které jsou velmi okouzlující.
Vycházky po Tokiu určitě ocení také fanoušci architektury – málokteré město je stylově tak rozmanité a dává šanci inovativní a občas i kontroverzní architektuře.
Čtvrti, které nevynechat
Ty centrální naplňují určitý stereotyp velkoměsta a disponují řadou mrakodrapů a svítících ulic plných reklamy. Jmenují se Roppongi, Šindžuku, Šibuja (i když ty jen zčásti) a Ginza, která zároveň platí za jednu z nejbohatších částí města.
Čtvrti, které jsou naopak „nízké“ a velmi poklidné, jsou například Setagaja, Hatagaja nebo Meguro. A to jsou jsou zároveň místa, kde bych vám doporučil se ubytovat, pokud z Tokia nechcete zažít jen turistické pozlátko, ale poznat i klidnější, rezidenční atmosféru města.
Mimo ruch velkoměsta stojí také stará čtvrť Janaka, plná starých chrámů, která si možná nejvíc z celého města zachovává předválečný ráz.
Vítejte v epicentru gastronomie
Bude-li vám někdo z New Yorku nebo Londýna tvrdit, že jejich město je, co se týče jídla, pupek světa, nedejte se obelhat. Tokio má přes dvě stovky michelinských restaurací, druhá Paříž jich – pro porovnání – má jen přes sto.
Místní gastronomie netvoří ale jen vyhlášené food koncepty, srdce města tepe v malých rameneriích a kantýnách s udonem, řadě špičkových sushi restaurací i v pizzeriích nebo pekárnách s francouzskými bagetami a croissanty. Japonci nedělají nic napůl, a tak jejich verze evropské kuchyně chutná minimálně stejně dobře jako originál.
Existuje-li však pro Japonce jedno typické „comfort food“, je to jejich curry – nasládlá (a občas mírně pikantní) omáčka s kari kořením, která se dá připravit s masem, tofu nebo se zeleninou a jíž si Japonci s oblibou přelévají rýži. Toto curry najdete ve většině hospod a řadě automatů na jídlo, ale také v podobě kostek ve všech supermarketech.
Protože Japonci tráví velkou část života v práci a jejich byty (a tedy i kuchyně) bývají malé, prakticky všichni jedí venku. A to znamená, že jídlo – s výjimkou špičkových restaurací – je tu finančně velmi dostupné, řekl bych, že je na úrovni průměrných pražských cen.
Samotnou kapitolou jsou malá jídla „do ruky“, která najdete v každém obchodě, zvláště pak onigiri, prudce návykové trojhránky s rýží balené v řase nori a plněné kouskem ryby nebo zeleniny.
Nabruste si karty
Nákupní horečka je nemoc, která vás může v Tokiu zastihnout překvapivě snadno. Ani mně, kterého nakupování normálně nechává chladným, se tento stav nevyhl. A nemluvím rozhodně jen o známých řetězcích jako Muji nebo Uniqlo, které tu mají desítky poboček. Pro Japonce navrhuje speciální edice prakticky každá značka oblečení – od Nike či Adidas po Balenciagu – a v Tokiu je najdete všechny pohromadě.
V zemi vycházejícího slunce mají – přes řadu módních extrémů – nezaměnitelný styl oblékání, což na ulici rychle odpozorujete. Jde o minimalistický vzhled, který míchá klasické „basics“ s hi-tech doplňky a materiály, obvykle v černé, tmavě modré, béžové nebo zelené.
Jedná se v podstatě o původní „capsule“ šatník, ve kterém najdete všechno základní oblečení, které pak i díky jednoduché barevnosti můžete kombinovat mezi sebou. Pokud se rozhodnete inspirovat japonským stylem, můžete si v Tokiu během jednoho dvou dnů pořídit velmi levně oblečení na několik let dopředu. Já to tak taky kdysi udělal a nelituji, nosím to dodnes.
Pokud si nijak neužíváte dlouhý způsob pořizování brýlí, vyzkoušejte jeden z tokijských řetězců jako JINS nebo ZOFF. Během několika minut vám změří zrak a brýle, které si budete vybírat ze stovek obrouček, vám vyrobí buď na počkání, nebo vás maximálně požádají, abyste se do obchodu vrátili třeba za půl hodiny.
Samotnou kategorii tvoří různé subkultury: například pro milovníky hudby na gramofonových deskách je Tokio s řadou obchodů, kde najdou raritní jinde nedostupné nahrávky, ráj na zemi. Ať už jde o módu, manga knihy, prapodivná kultovní sci-fi, či experimentální jazz na deskách, pokud to existuje, najdete to tady!
Plyšáci, kam se podíváš
Specifikem Tokia (a v podstatě celého Japonska), kterého si brzy po příjezdu všimnete, je posedlost Japonců maskoty a různými roztomilými figurkami. Nepodařilo se mi sice vypátrat přesně, kde má tato bizarní záliba kořeny, ale tady na ně narazíte všude.
Svého maskota má nejen každé město či prefektura, ale také každý sportovní klub, městský park či větší firma. Přidejte k nim postavičky z filmů studia Ghibli a různé další oblíbené televizní postavičky, slony a kočky pro štěstí a získáte takové obří Studio Kamarád.
Bude se vám pravidelně zosobňovat po městě v podobě plyšáků lidské velikosti. Procházejí se tu, nahánějí lidi do obchodů či propagují třeba nejnovější trendy nápoj. Je to trochu infantilní, ale kdo z nás by se nechtěl na chvíli ocitnout v dětském filmu?
Když všechno funguje
Pro někoho zvyklého na to, že město funguje „tak napůl“, může být trochu šok, když přijede do obří aglomerace, kde všechny vlaky jezdí na minutu přesně a kde funguje veřejný servis na levelu jako v utopickém filmu z roku 2050.
Nejprozaičtějším příkladem jsou veřejné záchodky. Pro někoho to může znít jako banalita. Ale právě detaily jako čistá fungující veřejná WC jsou to něco, co kulturně odlišuje skutečně vyvinutá města od těch, která by byla ráda vnímána jako Západ, ale v podstatě tento vlak ještě stále dobíhají (ano, tím bohužel myslím i Prahu).
Japonci záchody nepodceňují. Veřejné WC najdete v každé pobočce tří klíčových ochodů – 7 Eleven, Family Mart a Lawsons – a také na všech stanicích metra a vlakových zastávkách. Japonská toaleta je zdarma, je vždy čistá a obsahuje řadu detailů, například držák na deštník vedle každého pisoáru.
Po pár dnech v Tokiu, městě s takřka nulovou kriminalitou, kde vše funguje, začnete mít neodbytný pocit, jako by vás někdo houpal v náručí. Tento stav s vámi bohužel pocestuje zpět. Až pak doma uvidíte rozbité chodníky končící zničehonic uprostřed cesty, budete už vědět, že to jde i lépe a že existují města, kde žádný podobný šlendrián nemá šanci.
Tři japonské výrobky, které možná neznáte (ale měli byste):
Uniqlo Ultra Light Down
Ultralehká bunda plněná peřím je vhodná do města i na výšlap. Po sbalení nezabere žádné místo, prakticky nic neváží a je už přes deset let jedním z bestsellerů firmy Uniqlo.
Pocari Sweat
Iontový nápoj pro sportovce vyrábí už od roku 1980 farmaceutická firma Otsuka. Obsahuje přesný mix soli, hořčíku, vápníku a má mírně sladkou grapefruitovou příchuť. Kromě toho, že je dobré tento nápoj pít po sportu, jde také o geniální vyprošťovák.
Hadalabo Goku Jiun
Kosmetický zázrak, na který přísahají nejen Japonci, ale který má stále více fanoušků i v zahraničí, je lehká průhledná báze napumpovaná kyselinou hyaluronovou.
Co nevynechat?
Nezu Museum
Muzeum, které vzniklo na základě soukromé sbírky, v sobě spojuje to nejlepší z historie Japonska (jejich kolekce samurajských mečů je dechberoucí) se současností. Najdete jej v nové budově z roku 2009 od architekta Kenga Kumi. Za muzeem navíc objevíte krásnou japonskou zahradu s výhledem na město.
St. Mary Cathedral
Modernistický, minimalistický katolický kostel v bohaté čtvrti Bunkyo, který dobře reflektuje japonskou architektonickou odvahu, vznikl v šedesátých letech a navrhl jej legendární Kenzo Tange.
Svatyně Meiji
Toto není ani omylem insider tip, pokud byste ale měli navštívit v Tokiu jen jednu šintoistickou svatyni, měla by to být tato. Není sice rozhodně nejstarší, ale je zřejmě nejdůležitější. Kolem roku 1915 ji nechal vystavět japonský parlament jako reakci na úmrtí panovníka a najdete ji v Šibuji ukrytou v majestátním lese.
Kde se ubytovat?
The Capitol Hotel, Nagata-cho
Modernistický hotel, který patří k rodinnému stříbru Tokia a kde byli kdysi ubytováni i Beatles, nedávno prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Draze, ano, ale víc stylově už to v Tokiu asi nejde.
Trunk Hotel, Šibuja
Trendy centrální hotel se zahradou, komunálním sezením a výhledem do zelených zahrad najdete přímo v Šibuji.
Muji Hotel, Ginza
Zajímá-li vás, jak se vypořádal řetězec bytových doplňků s vybavením vlastního hotelu, můžete jej vyzkoušet v Ginze. Podle mě přesně podle svého stylu a se ctí.
Kde jíst?
Ningyocho Imahan, Ningyocho
Chrám pro milovníky masa, zejména pak vyhlášeného hovězího wagyu, jehož servírováním jsou tu proslulí, je tradiční restaurace v japonském stylu.
Butagumi, Nishi Azabu
Tonkatsu, japonský vepřový řízek (ano, trochu podobný českému nebo vídeňskému, ale křupavější) najdete na mnoha místech, tato restaurace je jím ale vyhlášená. Japonský řízek se servíruje se silnou masovou šťávou, miskou rýže a trochou zeleniny. Jiný kraj…
Oreryu Shio Ramen, Jingu-mae
Moje oblíbená ramenerie v centrálním Tokiu. Jejich specialitou je ramen s vepřovým bůčkem a silným vývarem. Jídlo si budete objednávat před bistrem v automatu, je to legrace, uvidíte.
Kde nakupovat?
Tokyu Hands, Šibuja
I pokud nákupní horečku v Tokiu nechytíte, pokud si vyberete jen jedno místo na nákupy, měl by to být tento obchoďák. Jde o mix domácích a zahradních potřeb, ale také papírnictví a galanterii. Kde jinde pořídit legendární japonské mlýnky na kávu, nože nebo nůžky na bonsaj než právě tady?
Beams Japan, Šindžuku
Malý japonský řetězec s oblečením a doplňky, který konstantně posouvá módní hranice a jehož personál je stejně stylový jako jejich obchody. Beams má v Japonsku celou řadu dalších labelů (B:Ming, Beams Boy atd.), toto je ale jejich vlajková loď, kde najdete řadu různých limitovaných edic a kromě oblečení také třeba hudební desky nebo doplňky do domácnosti.
Nakano Broadway
Obchodní centrum, kde najdete řadu miniaturních obchodů věnovaných starým hračkám, manga knihám a celé řadě bizardních fetišů, tolik typických pro Japonce. I kdybyste si zde nic nepořídili, je to velmi zajímavý zážitek.
Kde si odpočinout?
Sento
Lázně, které kdysi sloužily především pro hygienu obyvatel, jsou v Tokiu stále populární, a přestože je navštěvují spíše starší ročníky, pokud máte nějaké sento nedaleko sebe, určitě se tam vypravte. Čekají vás tam bazénky s horkou vodou, masážními proudy nebo s vonnou solí.
Jojogi park
Největší centrální park najdete mezi čtvrtěmi Šindžuku a Šibuja, u stanice Harajuku. Pokud se chcete přesvědčit, že Japonci umějí i odpočívat, nebo si chcete v klidu sníst své onigiri, je to ideální místo.
Kamakura
Malé město plné svatyní a zahrad, kde Tokijčané rádi tráví víkendy, je několik desítek minut vlakem od hlavního města. Je to skvělý tip na výlet, ale pro svůj klid se tam raději vypravte ve všední den.
