Uplynul jen měsíc od chvíle, kdy otevřel bistro Flek, a už se Brnem line zpráva, že jde o nejlepší gyros ve městě. Vystudovaný stavební inženýr Václav Adamík si splnil svůj kuchařský sen, a ještě k tomu navazuje na rodinnou tradici.
Je gyros a gyros. Jeden na noční zažehnání hladu po večírku a pak… ten druhý. Jako tenhle. Z kvalitního masa, vlastnoručně pečené pity, s nakládanou cibulkou a tzatziki. Všechno denně čerstvé a v cool prostředí na místě bývalého bistra Cattani na ulici Veveří.
Právě tam se každý den v šest hodin ráno otevírá železná roleta z třicátých let, za kterou se připravuje to pravé vyladěné Řecko, respektive jeho proslulá specialita gyros.
„Moje maminka je Makedonka, která přišla do Česka s rodiči během občanské války, mám tak silný vztah k řeckému jídlu a chtěl jsem přinést do Brna poctivý gyros, tak jak ho mám rád. S tzatziki a plátky farmářského masa uvnitř,“ říká dvaatřicetiletý Adamík.
Studijní cesty ho vedly k inženýrství, ale po dokončení vysoké školy se místo stavebnictví vrhnul na kuchařinu. Vařil odmala, kamarádi ho vždy na barbecue pověřovali, aby stál za grilem, až se tahle záliba proměnila na pop-upy v kavárnách a bistrech. Po jednom takovém se na čtyři roky usadil za gril ve známém brněnském foodtrucku Bucheck.
Pak přišla touha zkusit dělat svoje Řecko.
Adamík hledal prostor, a když se uvolnilo místo po upadajícím italském bistru Cattani, neváhal. S majitelem domu se domluvil takřka obratem a mohl otevřít. To bylo na začátku března.
Po měsíci od otevření se tady během oběda dveře nezastaví, přibývají stálí zákazníci a ulicemi města poletuje pověst nejlepšího gyrosu v Brně.
„Chtěl jsem bistro s fúzí Řecka specializující se na vytuněný gyros a jeho varianty, který si můžete sníst v designovém prostředí u stolu nebo si ho odnést s sebou do ruky,“ říká Adamík s tím, že tu zákazníci najdou třináct míst k sezení a dalších osm lidí se nají na stojáka u velkého barového stolu.
„Jsme taková gyrosárna, kde si můžete vzít jídlo s sebou na tácku v papíru, nebo si ho sníst třeba na kožené sedačce s dobrou hudbou.“
K tomu, aby bylo všechno dokonalé, si přivzal maso od vyhlášené firmy Maso Klouda, pitu z mouky od Carlini si pak dělá vlastní.
„Sám si marinuju a krájím maso, pitu peču s kolegou každé ráno před otevřením, které je v jedenáct, těsto pak zadělávám den předem. V práci jsem ale každý den od šesti, nejdéle půl sedmé, abych stihl všechno čerstvě nachystat,“ dodává.
Dobrý gyros prý stojí na kvalitních surovinách a vyvážených chutích. Když je kyselé zelí, nemůže být kyselá cibule, proto ji v tomhle novém cool bistru pro zjemnění nakládají a dělají i vegetariánskou variantu, o kterou si prý lidé řekli sami.
„Mám na přání zákazníků vegetariánský ‚gyros‘ se sýrem a je to vážně hit,“ dodává Adamík, který se snaží mít co nejvíc surovin lokálních.
„Ty nejběžnější gyrosárny v Řecku jsou takové ušmudlané podniky, kde obsluhuje chlápek v bílým nátělníku a málem má u toho v puse cigáro, tak to jsem nechtěl, nemám rád podniky, kde je špína a smrad,“ dodává s úsměvem a tím, že je ale zároveň důležitá pohoda.
Jde přece jen o gyros, který se jí nejčastěji v ruce, i když ve Fleku si ho můžete dát i s brambory na talíři a díky plánovanému dvojitému provozu brzy nejen na oběd, ale i na večeři.
