Od začátku ruské invaze na Ukrajinu uplynuly v pondělí tři roky. Jak se agrese podepsala na tuzemské kulturní, umělecké, gastronomické či designérské scéně? Pojďte si s námi připomenout příběhy, do nichž se válka nějakým způsobem propsala.
Andriiovi Nosachovi je třiadvacet, jeho kolegovi Oleksandrovi Salfetnikovi dvacet let. Oba kvůli ruské invazi na Ukrajině opustili svou rodnou zem a usadili se v Praze. Letos v červenci tu společně otevřeli knihkupectví, kde prodávají ukrajinské a běloruské tituly.
Jejich projekt sklidil takový úspěch, že záhy po otevření museli objednat na sklad další tisíce knih. „Počáteční investice do žižkovského knihkupectví nebyla velká, zhruba deset tisíc eur. Je důležité říct, že jsme ho nezaložili jen proto, abychom měli pro naše knížky větší odbyt,“ uvedl v létě spoluzakladatel.
„Je to spíš byznys založený na idejích,“ dodal Andrii Nosach ke svému žižkovskému podniku, kde vedle knih nabízejí i kávu z ukrajinské pražírny 25 Coffee Roasters. Jaké mají další plány? A jaké knihy v jediném knihkupectví svého druhu v Praze nabízejí?
Další podnikatelský příběh s přesahem přinášejí sestry Zakharovy. „Hned od začátku války jsme začaly vymýšlet, jak bychom mohly pomoci, když nemůžeme být přímo tam. Každý Ukrajinec je zvyklý posílat i něco ze své výplaty, ale my chtěly udělat ještě něco víc, pomoci jako podnik,“ uvedla Veronika Zakharova, vedoucí bister Bowlers.
Právě tato pražská bistra si v Praze otevřely tři ukrajinské sestry. Pod značkou Bowlers lákají na poke, ale také na kávu: polovina jejího výdělku totiž putuje na obranu Ukrajiny, na tamní dobrovolníky a nákup dronů i dalších potřebných věcí.
K dnešnímu dni mají Bowlers hned tři pobočky, v Holešovicích, Nových Butovicích a Karlíně. Co patří mezi jejich bestsellery? Jak se podniká v sesterském triu? A jak dokáže válka v rodné zemi motivovat podnikání v Česku?
Do Česka se nejen kvůli nestabilní politické situaci přestěhovala i rodina Oksany a Darji Kulachek. Matka s dcerou tu po neočekávaných životních zvratech založily pekařskou firmu, která má nyní dvě pobočky v Praze: jednu na Žižkově, druhou na Vinohradech.
V nabídce mají dorty, lahodné croissanty, ale i další sladké pečivo. „Tady v Praze je klid, ale ten já vůbec necítím. Všechny ty telefonáty z Ukrajiny jsou strašně emočně náročné. Ale musíš si říct, že nakonec bude všechno dobré,“ řekla v roce 2022 Oksana Kulachek.
Jaké to je, když jako cizinec rozjíždíte v Praze podnikání? Co do života přinese rozhodnutí opustit kariéru v bankovním sektoru a vrhnout se na pečení? A jak se spolupracuje v tandemu matka–dcera?
Že ani Češi nepolevují v pomoci, dokazuje šéf úspěšného plzeňského minipivovaru Raven, který se po začátku války na Ukrajině rozhodl opustit své vedoucí křeslo a místo toho vyráží společně s dalšími dobrovolníky na válkou zasažená území.
V době našeho rozhovoru například vyprávěl o tom, jak s kamarádem z Francie přepravil tři inkubátory z jedné jihočeské nemocnice do nemocnice v Chersonu. „Projíždíte kontrolními stanovišti, a jakmile dojedete k Chersonu, nandáte si helmy, neprůstřelné vesty a modlíte se, aby na vás něco nespadlo,“ popisoval.
Jak Ladislav Vrtiš s humanitární pomocí začínal? Proč si v jednu chvíli musel dát od pomoci pauzu? A jak se jeho touha pomáhat Ukrajincům podepsala na jeho expertize, tedy vaření piva?
Netrvalo dlouho a válka na Ukrajině se propsala i do české kulturní tvorby. Zářným příkladem je režisér Ondřej Moravec, který vytvořil film Křehký domov. Krátkometrážní snímek kombinující reálné a digitální prvky diváky přenese do jednoho ukrajinského obýváku, kde si zažijí, jaké to je, když domov přestane být místem nedotknutelného bezpečí.
„Film si dost hraje s tím, co všechno o aktuálním dění víte,“ popisoval režisér snímek, který se promítá skrze brýle pro virtuální realitu. Narážel například na to, že se ve filmu objeví keramický kohout, který na začátku války přežil bombardování v jedné domácnosti v Boroďance a stal se díky tomu výrazným symbolem ukrajinské nezlomnosti a rezistence.
Jaké další symboly se ve snímku, který se představil na Benátském filmovém festivalu, objevují? Jak film vytvořený ve smíšené realitě vznikal? A jaké poselství má divákům předat?
Ani česká designérská scéna nezůstala bez odpovědi. Na posledním Designbloku představilo možné propojení tuzemských kreativců a ukrajinských výrobních kapacit studio Ihor Sáry Matysové a ukrajinského rodáka Ihora Sabadoshe.
Spojili se se zakladatelkou ukrajinské firmy ReQuiet, která pro pražské studio vyrobila barevná akustická svítidla. „Kolekci Sound of Light vnímám aktivisticky. Chtěli jsme spoluprací dokázat, že ukrajinští výrobci nepředstavují pro zákazníky riziko a že by se tak neměli bát je oslovovat a objednávat si u nich,“ uvedl Ihor Sabadosh.
Jak probíhá výroba svítidel v kyjevské továrně? Jak se ukrajinská firma vypořádala s tím, že devadesát procent všech zaměstnanců nově tvoří ženy? A jak vlastně fungují akustická svítidla?
Mimořádný příběh má za sebou herní studio GSC Game World. Někteří vývojáři narukovali do armády, část jich z Kyjeva utekla do Prahy, když vypukla válka. V Česku po sedmi letech dodělali očekávaný titul Stalker 2, na který čekali fanoušci po celém světě.
„Devadesát procent času přemýšlíte nad tím, jak všechny zachránit. Pět procent času myslíte na budoucnost hry a pět procent na to, jak v tuhle chvíli motivovat sám sebe k pokračování,“ vzpomínal na dramatické momenty před třemi lety šéf týmu Jevgenij Grygorovyč.
Jak se pracuje v českém hlavním městě, když o sobě nechcete příliš dávat vědět? Na kolik vývoj populární hry ovlivnila ruská invaze na Ukrajinu? A jak je možné soustředit se na tvorbu hry, když víte, že vaší rodné zemi umírají lidé?
Na válku na Ukrajině přirozeně reagují i v Česku žijící ukrajinští umělci. Jednou z nich je rodačka z Oděsy a laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého Olga Krykun, která svou reflexi války ukrývá do snových, melancholických maleb.
„Dělám vlastně takové milé, pěkně barevné věci, které ale hovoří o závažných tématech,“ řekla umělkyně k dílům na své právě probíhající výstavě Days, Months, Years v pražské Galerii NoD, kde vedle Pomněnek, série připomínající stále probíhající válku, vystavuje i plátna s novou symbolikou.
Proč podle ní není možné dělat apolitické umění? Co v jejích obrazech reprezentují tikající hodiny? A jak si absolventka Ateliéru malby na UMPRUM na válku ve své rodné zemi za tři roky jejího trvání zvykla?
