Jógu dělám už nějaký pátek, ale stoj na hlavě byla pro mě meta, o které jsem si myslela, že mě mine. Akrobacie totiž není nic pro mě.

Když mi ale jogín Petr Smil, který vede jógové studio Jemný svět, řekl, že se stoj na hlavě zvládnu naučit za 40 dnů a že mi to prospěje, řekla jsem si, že do toho půjdu.

Měla jsem chuť si něco dokázat, zjistit, jestli je to opravdu taková magie, jak se o stoji říká, a taky jak velká námaha je za všemi těmi cool fotkami na Instagramu.

Čtěte také: Welcome to my nightmare. Jak jsem se naučila plavat kraul a vy to dáte taky

Tzv. širšásanu, jak se jogínskému stoji na hlavě říká, dělali už před mnoha lety indičtí jogíni a asketové a jejich motivací bylo takto chránit, uchovávat a shromažďovat amrtu, tzv. elixír nesmrtelnosti. V moderním pojetí se stoji na hlavě připisují zázračné účinky, počínaje vymizením šedin, opětovným nárůstem vlasů nebo blahodárným působením na celý kardiovaskulární systém, mozek i paměť.

Po 40 dnů  jsem tak zhruba půl hodiny denně dělala pozdrav slunce plus několik dalších pozic, které mě měly na tenhle zázrak připravit.

Vypadalo to zhruba nějak takhle:

 1. cvik: pozdrav slunce

I vy začněte s pozdravem slunce, který by vás měl zahřát. Na pravou i levou nohu si dejte tři kola, a pokud nevíte, jak se tato sestava dělá, několik návodů najdete například na YouTube.

Důležité upozornění – mezi jednotlivými cviky si nedávejte pauzu, maximálně jeden nádech a výdech, a rovnou pokračujte dál.

2. cvik: posílení břicha

Lehněte si na záda na zem, pravou nohu přitáhněte k břichu, levou mějte položenou na zemi. Ruce mějte podél těla ve vzduchu, bedra na zemi a pětkrát se zhluboka a dlouze nadechněte a vydechněte.

Po pěti nádeších nohy vystřídejte a pak na dalších pět nádechů zvedněte obě nohy.

Jako v józe i v celé přípravě na stoj na hlavě i ve stoji samotném je dýchaní důležité, protože tím, že dané cviky více prodýcháte, efektivněji posílíte hluboký stabilizační systém a zklidníte se. Tak na to myslete.

3. cvik: plank

Dalším cvikem je tzv. plank. V něm vydržte pět nádechů a výdechů, dejte si jeden nádech a výdech pauzu a pak jej ještě jednou zopakujte.

Dávejte si pozor, abyste měli tělo v přímce a zadek aby vám nepadal nebo jste jej neměli vystrčený.

4. cvik: stoj na rukou s opřením o stěnu

Stoupněte si ke stěně, dejte obě ruce na zem, opřete se jednou nohou o stěnu a pak přidejte druhou.

Vzdálenost od stěny může být půl metru, ale i méně, ze začátku zvolte polohu, která vám bude pohodlná a bezpečná. Čím blíž pak budete mít ruce u zdi, tím bude cvik náročnější. Vydržte v něm pět nádechů a výdechů.

5. cvik: protažení

Po předchozích cvicích se protáhněte, konkrétně záda, lopatky a hýžďové svaly. Sedněte si na zem, jakoby do tureckého sedu, ale patu spodní, levé nohy položte až k zadku a pravou nohu dejte přes ni. Hlídejte si, abyste měli celý zadek na zemi.

Pak přidejte ruce – ty překřižte tak, že loket levé ruky dáte do loketní jamky druhé ruky. Pravá ruka (která je vespod) pak chytne dlaň ruky, která směřuje malíkovou hranou dopředu.

Vždy máte opačnou ruku a opačnou nohu, na obě strany si dejte pět nádechů a výdechů a soustřeďte se na to, aby se vám nezvedala ramena.

6. cvik: stoj na hlavě

Šestým cvikem je samotný stoj na hlavě, na který jsem každý týden trénovala v jednotlivých fázích, celkem jich je pět:

 První přípravná fáze a první týden

V téhle fázi si oťukáte základy jogínského stoje na hlavě.

Jděte na všechny čtyři a chytněte si dlaněmi lokty druhé ruky. Lokty nechte na podložce, dlaně rozpojte a spojte ruce do rovnostranného trojúhelníku. Prsty propleťte a spodní malíček schovejte dovnitř, aby byly oba malíčky hranami na podlaze. To je vaše základna, ze které budete vycházet.

Dejte si pozor na to, aby vám dlaně nepadaly směrem dopředu, ale tvořily ohrádku, do které později přijde vaše hlava. Tu v této pozici ještě nemáte na zemi, jen visí volně.

Nohy napněte a v této fázi se „jen“ soustřeďte na to, abyste zhluboka dýchali, aby vám nepadala ramena dolů, stejně jako spojené dlaně. Dejte si pět nádechů a výdechů.

Druhá přípravná fáze a druhý týden

Po prvním týdnu už vaše tělo posílí, v této fázi proto přibližujte nohy k tělu, aby se záda pomalu dostávala do svislé polohy.

Hlavu už pokládejte na zem a opírejte se o ni, bude vás ze začátku trochu bolet, ale časem se otlačí. Zároveň si dávejte pozor na ty stejné věci jako v předchozí fázi.

Budete cítit, že je vedle hlavy tahle pozice taky další nápor pro vaše břicho a záda. Opět si dejte pět nádechů a výdechů.

Třetí přípravná fáze a třetí týden

Třetí týden začněte zvedat nohy. Jednu nohu nechte na podložce, druhou přitáhněte co nejblíže k zadku a pětkrát prodýchejte. Na jeden nádech a výdech si dejte pauzu a pak nohy vyměňte.

Speciálně v této fázi si začnete uvědomovat funkci svého břicha a rukou. O těch začněte přemýšlet jako o opoře, nebojte se tak o ně pořádně opřít. Ulehčí vám to celý cvik a pomůže kontrolovat si padání ramen.

Čtvrtá přípravná fáze a čtvrtý týden

V posledním týdnu je to už nejen o fyzické kondici, ale také o zvládnutí vašeho strachu. Stejně tak jako v předchozí pozici jednu nohu dejte k zadku a druhou nohou se k zadku vyhoupněte – pomalu a dlouze dýchejte a zapojte břicho, myslete na to, že se máte opřít o ramena. Výsledkem budou obě dvě pokrčené nohy u vašeho zadku.

V této fázi je dost možné, že spadnete. Když ucítíte, že padáte, uklidněte se, nechte ruce v poloze, v jaké je máte, a udělejte kotoul. Důležité je mít malíček schovaný dovnitř ruky, abyste si jej nezlomili.

Pátý týden

V momentě, kdy najdete v předchozím cviku stabilitu, můžete v něm vydržet i několik sekund. Z tohoto bodu pak začněte pomalu vytahovat jednu nohu a poté druhou.

Zvlášť teď je důležité stále zhluboka dýchat, protože dech vám pomůže se v pozici uklidnit a stabilizovat. I když to vypadá složitě, předchozí týdny, ve kterých jste si posílili břicho a záda a začali je stejně jako váš dech vnímat, vás tady podpoří, udrží vás a vrátí vždy do toho správného bodu.

7. cvik: relaxace

Stoj na hlavě nezkoušejte víc než dvakrát, většinou vám to ani víckrát nepůjde, protože budete vysílení.

V poslední fázi tak jen odpočívejte, nejprve se vydýchejte v pozici dítěte, poté si lehněte do tzv. šavasány (pozice mrtvoly), ve které jen ležte na zádech, procházejte své tělo, čerpejte energii a v přípravných fázích si vizualizujte, že stoj na hlavě bez problémů uděláte.

Pozice dítěte

A jaké to bylo…

Bolela mě hlava, při cvičení jsem se neuvěřitelně klepala, potila se, občas se mi nechtělo a stresovala jsem se tím, že to za 40 dnů nedám.

Poprvé jsem přičichla k tomu, co je to opravdová trpělivost – stoj na hlavě prostě není hned. Nijak tomu neporučíte, nezrychlíte to, prostě si musíte vybudovat pevný základ, uvolnit se a naučit se zhluboka a pomalu dýchat.

Protože je stoj na hlavě výsledkem několika faktorů – síly, klidu a odvahy, zapojujete ty nejniternější svaly a myšlenky -, komplexně si v tomhle cviku a celé přípravě uvědomíte sami sebe, což jsem takto intenzivně necítila u žádného jiného sportu ani cviku.

Nejtěžší pro mě bylo překonání vlastního strachu. Skoro až do konce jsem se bála, že přepadnu. Když jsem si ale uvědomila, že se jinak neposunu dál, několikrát jsem spadla, udělala kotoul, přežila a najednou to šlo. Zjistíte totiž, že se můžete spolehnout na svou sílu a taky na to, že když párkrát spadnete, příště už budete vědět, kde je ta míra a jak se do toho položit.

Právě proto je obzvlášť příjemným milníkem pozice s pokrčenýma nohama nad hlavou, kdy si poprvé uvědomíte, že jste „ve vzduchu“ a tuto pozici držíte svou silou, klidem a dechem. V ten moment pochopíte, proč je stoj na hlavě relaxační poloha.

A co víc, vybudujete si zvyk, který budete mít chuť – i když ne úplně každý den – dělat i po těch 40 dnech (fakt!). A vedle toho, že se zpevníte a posílíte, začnete se přirozeně hlídat – dávat ramena u počítače dolů a chodit vzpřímeně.

A úplně to nejlepší? Připomenete si, že když něco chcete a dáte do toho svou energii, chuť a čas, tak to prostě půjde.

Foto: Adriana Fialová