První vegetariánskou restauraci na světě zapsanou v Guinessově knihy rekordů nenajdete v New Yorku, Londýně ani jiné metropoli udávající kulinární trendy. Leží v ospalém Curychu a provozuje ji čtvrtá generace rodiny Hiltl.
Restaurace vznikla v roce 1868 a Ambrosius Hiltl ji založil ze zcela pragmatického důvodu. Lékaři mu při zjištění revmatismu doporučili striktně bezmasou stravu a ta ho zázračně vyléčila. V těch dobách bylo vegetariánství terčem posměchu, a aby si zákazníci ušetřili uštěpačné poznámky, používali zadní vchod…
Postupně začali podnik vyhledávat Indové a vozili sem ingredience, které byly v Curychu nesehnatelné. Dnes restaurace platí za jeden z nejkreativnějších švýcarských podniků a má po městě sedm poboček. Jedna je na střeše módního obchodu, další na břehu jezera, a má oblíbená je v květinářství s trefným názvem Pflanzbar (rostlinný bar).
Sto jídel na baru
Vegetariánství v místním pojetí se obejde bez vonných tyčinek, meditativní hudby a vybledlých tváří zákazníků. Místo s vytříbeným designem tepe životem, hraje tu energická hudba a jídla se podávají s důrazem na chuť. Každé všední ráno se na Sihlstrasse otevírá vegetariánský bar už v šest hodin.
Nabídka se týden co týden mění a v době oběda můžete vybírat až ze stovky jídel v samoobslužném baru. Mají tu nápadité saláty, polévky, hlavní jídla, smažené samosy, nejrůznější curry, sladkosti i čerstvé ovoce.
Posledně jsem si pochutnala na salátu z rýžových nudlí s lotusovým kořenem a řasou hijiki, smaženými papričkami jalapeňo plněnými čerstvým sýrem a okrovým curry. Z dezertů patří k mým oblíbeným čokoládová pěna. Mangovou by můj mlsní jazyk ocenil víc, kdyby ji dělali ze smetany, a ne ze sójové náhražky.
Chutnají mi tu jídla, která jsou vegetariánská ze své podstaty, tedy saláty a již zmíněná curry či plněné samosy. Pokud se do jídla připlete seitan, tofu či jiná náhražka masa, nikdy to nebude chutnat tak, jak má.
Smyslná mrkev
Rozhodně se tu nebojí revolučních myšlenek a provokující reklamy. Příklady? Tygrovi, medvědovi, ale i jezevčíkovi nebo mývalu přidali do vizáže předkusující králičí zuby, a tyto vtipné podobizny mají zákazníci k dispozici jako pohledy. Při založení poslední pobočky použili zeleninu v erotickém vyznění. Mrkvi, která tvarem připomínala ženský klín, zakryli „rozkrok“ hvězdičkou typickou pro obálky pornočasopisů.
Každý pátek, sobotu a neděli se hlavní restaurace na Sihlstrasse po desáté hodině mění v dunící bar fungující do čtvrté hodiny ranní. Ani tady si Hiltl neodpustil prvenství. Je to první švýcarský podnik, kde vám při vstupu zkontrolují oděv. Zákaz vstupu platí pro všechny, kdo přišli v pravém kožichu. O tom, že tu výjimky nedělají, se mohly přesvědčit i vykázané světové celebrity.
Řeznictví po vegetariánsku
Hiltl provozuje i akademii, která pořádá kurzy vaření, výživové poradenství nebo kurzy jógy. Také vydali několik vegetariánských či veganských kuchařek. Dalším překvapivým krokem bylo před čtyřmi lety otevření prvního vegetariánského řeznictví ve Švýcarsku, a to hned za rohem od hlavní restaurace, tzv. Vegi-Metzg.
Ve výloze vás uvítají povedené fotky hromotluckých řezníků v bílých gumových zástěrách, kteří s krvelačným výrazem sekají červené zelí či melouny. Kromě salátů a sendvičů vás tu čeká nabídka vegetariánského tataráku, špízů, cordon bleu, boloňské omáčky či burgrů. Zapít je můžete čerstvou šťávou z vylisovaných jablek s fenyklem a citronem nebo vodou s vylouhovanými ostružinami a snítkami levandule.
Hiltl nikdy nespí
Měla jsem možnost strávit v podzemní kuchyni den a musím říct, že na můj vkus je to už příliš velký provoz, podobající se továrně. Byť tu stále vaří z vybraných čerstvých ingrediencí, pracuje se na tři směny a denně tu zpracují dvě tuny zeleniny. Hiltl zaměstnává zhruba čtyři sta lidí více než šedesáti národností a podnik má otevřeno 365 dnů v roce.
Ne náhodou patří k filozofii Hiltlu hesla jako inovace, atraktivnost či „všichni za jednoho“. Když je třeba, můžete spatřit i někoho z oddělení marketingu, kterak ve vypjaté době vypomáhá na baru.
Původní článek byl publikován na blogu Ambiente Jídlo a radost a také na blogu Lenky Požárové Zapálená kuchařka.