Jestli si říkáte, že letošní strašák jménem koronavirus poslouží Hollywoodu jako námět na nový film, vězte, že už se to tak trochu stalo. V roce 2011 natočil režisér Steven Soderbergh thriller Nákaza, v němž se svět potýká s agresivním virem nazvaným MEV-1. Ten je sice mnohem smrtonosnější a agresivnější než nový koronavirus, přesto v několika detailech připomíná současnou realitu. Nákazu totiž filmaři vytvořili po konzultacích s vědci, jimž byla položena jasná otázka: Jak by vypadala globální pandemie?
Soderberghův film začne nevinným zakašláním, které se ale postupně změní v ten nejvíce zlověstný zvuk. Kašel patří vysoké manažerce (Gwyneth Paltrow), která se vrací z pracovní cesty z Hongkongu a sedí v letištní lobby v Chicagu, kde čeká na přestup. Kamera ulpívá na každé skleničce, kreditce či telefonu, jichž se dotkne, protože se brzy ukáže, že žena je „pacientem nula“, tedy prvním nosičem nové nákazy. Když pak přijede domů za manželem (Matt Damon), ukáže se, že Gwyneth mnoho natáčecích dnů neměla.
Vypadá totiž úplně jinak, než jak ji znají zákaznice z její platformy Goop. Nateklá a usoplená za vysoké horečky omdlévá a po záchvatu s pěnou u pusy umírá. Krátce poté se už případem začnou zaobírat příslušné národní i mezinárodní instituce, které reprezentují Kate Winslet, Marion Cotillard nebo Laurence Fishburne. Prověřují se ohniska v Hongkongu, Londýně a Tokiu a ukazuje se, že první nemocní byli v kontaktu s Gwyneth v jednom kasinu. S kým se tam sešla? A nakazila se vůbec tam?
Nová nemoc se přenáší vzdušnou cestou a dotekem, epidemiologové tak řeší, kolik lidí průměrně nakazí jeden nemocný oproti například obyčejné chřipce, u níž se koeficient pohybuje u jednoho nakaženého. „Člověk se dotkne obličeje třikrát až pětkrát za minutu. Mezitím se dotýkáme klik, vypínačů a jiných lidí,“ říká ve filmu varovně Kate Winslet. Ostatně i aktuálním doporučením je nesahat si neumytýma rukama na obličej, oči či nos. Ve filmu mimochodem skončí neslavně i chlápek, s nímž Gwyneth podvede Matta Damona, tudíž vyvstává i další důvod, proč nezahýbat.
Virus MEV-1 je nicméně ve filmu mnohem zákeřnější než koronavirus. Za první měsíc od propuknutí stojí život 26 milionů lidí, nejde vyléčit a má děsivý průběh. Z nákazy koronavirem se naopak naprostá většina lidí dostala a eviduje se zatím „jen“ kolem 2800 mrtvých. Filmový zabiják má nicméně velmi podobnou genezi jako koronavirus, který se podle hypotéz mohl na člověka přenést z netopýrů přes luskouny.
„Kdesi na světě potkal nesprávný netopýr nesprávné prase, od něhož se nakazil člověk,“ říká ve snímku jedna z vědkyň. Netopýří virus se podle ní může přenést jen z netopýra na člověka, genetická sekvence prasečího viru ale vytvoří novou kombinaci, která spustí i přenos z člověka na člověka. Tím ale podobnosti končí, protože Matt Damon (kdo jiný) se například stane vůči nákaze imunním. U koronaviru nic takového údajně možné není, lidé se dokonce mohou nakazit vícekrát.
Další detaily vám pak během sledování připomenou současnou vyhrocenou atmosféru. Lidé se ve například ptají, zda se mohou nakazit prostřednictvím balíčku, který poslala Gwyneth z Hongkongu (nemůžou), autority se nechávají slyšet, že budou raději obviněny z hysterie než z bagatelizování situace. Někteří lidé se nemoc pokoušejí léčit pomocí plodů keře zlatice převislé, známé protizánětlivými účinky. V Číně se o to podle zpráv z konce února pokoušeli také.
Nákaza každopádně nenechá vydechnout (natož zakašlat), neboť mění hlediska několika postav podobně hbitě, jako střídá perspektivu globální a lokální, potažmo celospolečenské a soukromé tragédie. Scénář napsal Scott Z. Burns a výsledek inspirovaný epidemií SARS z roku 2003 si zachovává dokumentární exaktní odměřenost, aniž by rezignoval na pulzující tempo. Žádná z mnoha hereckých superhvězd si také neuzurpuje pozornost, což je u dramatu cílícího na nejrůznější ceny docela osvěžující.
Jako podobně nevypočitatelné nebezpečí jako virus se ale ve filmu ukazuje i člověk, konkrétně bloger a šiřitel konspiračních teorií v podání Judea Lawa. Ten s šarmantním kouzlem osobnosti tvrdí, že autority jsou spolčené s farmaceutickými firmami a chtějí na tragédii hlavně vydělat. Chce také lidi odrazovat od očkování. „Abyste dostali strach, stačí přijít do kontaktu s fámami na internetu,“ kontruje mu v Soderberghově filmu jedna z postav.
Tvůrci nicméně nastiňují i stav po objevení vakcíny, k němuž dojde po (také nerealistických) 90 dnech. Ihned se řeší obchodní i etické konotace: kdo dostane zásluhy i jaká skupina obyvatel přednostně obdrží první vakcínu. Státní složky se musí potýkat i s praktickými problémy, jakými jsou najednou pohřbívání, rabování nebo únosy za účelem získání vakcíny mezi prvními. A ano, dojde i na prázdné regály a potravinovou pomoc.
Film Nákaza je momentálně mimořádně populární třeba na iTunes, podobně jako nová dokusérie Globální pandemie na Netflixu, v níž se zkoumá, jak je svět připravený na novou pandemii. „Otázkou není, zda pandemie přijde, ale kdy,“ zní v jedné z epizod. Pokud by vám to bylo málo, můžete zkusit ještě filmy jako Panika v ulicích (1950), Kmen Andromeda (1971) nebo Smrtící epidemie (1995). Devět let stará Nákaza ale v ranku thrillerů o smrtících pandemiích zůstává pravděpodobně nepřekonána.
