Jsem líný jako veš a mám disciplínu italského řidiče. A tohle všechno se násobí, když světem zacloumá virus a uvězní mě v poutech home officu. Jak se donutit k práci v místě, kde číhá tolik pokušení, tolik možností k prokrastinaci, tolik nástrah?
Jak se donutit fungovat někde, kde je postel, vana, plná lednice, protože zrovna dorazil Rohlík, lahve vína na dosah, dobře zásobený bar se vším možným, spousta knížek a k tomu Netflix, HBO a Apple TV?
Jak jít příkladem svým kolegům, když se vám tak strašně, ale tak strašně nechce vůbec nic dělat? Je to jako z nějakého psychologického testu, co říkáte?
Řešení by tu ale bylo.
Funguje na mě jednoduchý trik.
Dělám, jako bych byl v práci. A tak si večer dopředu nebo hned brzy ráno rozplánuji den stejně, jako když jsem v kanceláři.
Petr Šimůnek v okamžiku, kdy zůstal v redakci Forbesu sám. O něco později se i on schoval do domácí karantény. Foto: Bibiana Beňová
Vezmu prostě kalendář, který se v době home officu vyprázdnil, a po jednotlivých hodinách či 30 minutách ho zaplním úkoly a plány.
Vstanu úplně stejně jako do práce. Snažím se dodržet pravidelnou rutinu včetně cvičení či běhání.
A naplánuju si, kdy budu psát, kdy telefonovat, kdy vyřizovat maily. Dám jim dvakrát za den 30 minut.
A protože jsem doma, proložím to i jedním dvěma úkoly, které se týkají domácnosti. Dneska mám hodinu na úklid pracovny, která se pořádně neuklízela zhruba od povodně v roce 2013.
Do kalendáře si dám i to, kdy budu se synem kontrolovat jeho školu, protože když se laskavý čtenář vrátí k první větě tohohle článku, tak se dozví, jaké přesně po mně zdědil geny.
Tak uvidíme, jak bude dnes fungovat pracovní morálka a vůle hladového psa, kterého poslali hlídat řeznictví. A co vy? Jak řešíte home office vy?
Napište na redakce@forbes.cz.
