I mezi mimořádnými osobnostmi pařížské poválečné scény, jako byli Dior, Balenciaga, Balmain či Cardin, byl tento muž naprostým zjevením. Hubert James Marcel hrabě Taffin de Givenchy. Měl dva metry, šlechtický rodokmen starý tři století. Byl prudce elegantní, měl šarm, charisma, zápal, nadšení – a měl ohromný talent.
A měl taky svou femme fatale, osudovou ženu ve všech významech toho slova. S Audrey Hepburn se proslavili navzájem. On ji dělal ještě krásnější a elegantnější, v civilu i v klasických filmech jako Sabrina a Snídaně u Tiffanyho, ona zase jeho dělala ještě slavnějším.
Poznali se roku 1953 při zkoušce šatů. Jí bylo čtyřiadvacet a jemu jen o dva roky víc. Šarmantní, okouzlující muž elegantního zjevu a aristokratických způsobů půvabnou herečku naprosto okouzlil. Ona měla za sebou teprve své první filmy, i Prázdniny v Římě teprve měly vstoupit do kin. Kinohity jako Funny Face, Sabrina, Snídaně u Tiffanyho, Čekej do tmy či My Fair Lady byly ještě daleko před ní.
On byl zcela novou tváří pařížské módní scény, Maison de Givenchy tehdy fungoval teprve rok. Ovšem toho odpoledne na první zkoušce do sebe mezi těmi dvěma všechno bezchybně zapadlo.
Strávili spolu pak celý dospělý život – pracovní i soukromý – jako nejbližší přátelé. Ještě v prosinci 1992, jen pár týdnů před její smrtí, byli spolu fotografováni, jak se procházejí po nábřeží. Svou nejbližší přítelkyni pak přežil de Givenchy ještě o čtvrt století, zemřel v roce 2018. Bylo mu 91 let.
Tento týden to bylo přesně sedmdesát let, co Hubert de Givenchy 2. února 1952 představil módychtivé, mondénní Paříži svou první módní kolekci. A stal se hvězdou.
Narodil se do rodiny markýze de Givenchy; 20. února 1927 přišel na svět jako nejmladší syn Luciena Taffin de Givenchy a jeho ženy, Béatrice Badin, jíž doma přezdívali Sissi podle jména rakouské císařovny, za jejíž vlády se Béatrice roku 1888 narodila. Šlechtický rodokmen rodiny Taffin de Givenchy sahal několik století zpět. Titul markýzů pak získali od francouzského „krále Slunce“ Ludvíka XIV. už v roce 1713.
Rodina původně pocházela z nižší italské šlechty z Benátek, původní podoba jejich jména zněla Taffini. Když se Hubert v roce 1927 narodil, bylo jeho matce už 39 let, což byl v tehdejší době už poměrně pokročilý věk na mateřství. Hubertův starší bratr Jean-Claude byl dědicem rodinného jmění, a mladšího Huberta vychovávaly hlavně ženy.
Jeho otec totiž zemřel, když chlapci nebyly ani tři roky, a tak se jej vedle matky, kterou náhlá smrt manžela zdrtila, ujala ještě babička z matčiny strany. A chlapce začaly obklopovat látky, nejrozmanitější textilie, výšivky a barvy.
Marguerite Dieterle Badin byla totiž vdovou po Julesi Badinovi, majiteli slavné manufaktury na gobelíny a tapiserie v Beauvais. Tu kdysi založil Jean-Baptiste Colbert, ministr financí Ludvíka XIV., a továrna získala prakticky světovou proslulost. Odtud pochází 13 velkoformátových gobelínů s historickými motivy z dějin Francie, které dodnes zdobí Elysejský palác nebo tapiserie a tapety z pařížské Opery. Sem, do rodinné továrny, brala babička svého vnuka nejčastěji.
Právě v tomto prostředí, obklopen krásou a látkami, strávil Hubert svoje dětství. Tady kreslil, navrhoval, naučil se stříhat i šít.
Není divu, že se v sedmnácti rozhodl studovat místo dějin, vojenství a politologie raději návrhářství a design. Napoprvé uspěl v École des Beaux-Arts v Paříži. Matka i babička jeho rozhodnutí podporovaly.
Od té chvíle šlechtický synek vystupuje už jen jako Hubert de Givenchy. A Paříž si ho rychle zamiluje. Hubert totiž vyčnívá – doslova. Pohledný černovlasý mladík s ohnivýma očima a sportovní postavou má 198 centimetrů – nikde není k přehlédnutí.
Ještě při studiích si navíc najde práci. Nepotřebuje ji finančně – pyšná rodina ho štědře podporuje, na rozdíl od jiných svých současníků v oboru Hubert de Givenchy nikdy v životě nepocítí nedostatek – práci si však hledá kvůli zkušenostem.
Vzhlíží k tvorbě o více než třicet let staršího Crístobala Balenciagy, od tohoto mistra střihu a invence čerpá svou první inspiraci. V salonu Luciena Lelonga se pak Hubert de Givenchy v letech 1945 a 1946 seznámí s tehdy ještě neznámými kolegy – Christianem Diorem a Pierrem Balmainem. Ač jsou oba rovněž téměř o generaci starší než on, Huberta okamžitě vezmou mezi sebe.
Pak si mladého de Givenchyho vyhlídne Elsa Schiaparelli. Avantgardní a nebojácná návrhářka vycítí jeho talent a využívá i jeho elegantního zevnějšku. Pohledného „pana Huberta“ si žádají zákaznice ke zkouškám, de Givenchy poslouchá, pozoruje, učí se – a kreslí. V hlavě už má první vlastní kolekci.
Na rozdíl od Diora, který v roce 1947 přinese svůj New Look, s korzety a kilometry látky vlastně návrat k romantismu, korzetům a krinolínám, Hubert de Givenchy volí praktičtější pohled na módu, byť neméně impozantní.
Už jeho první kolekce, kterou s velkou slávou představí 2. února 1952 v Plaine Monceau v Paříži, vzbudí rozruch. Jsou tu precizní střihy, inovativní konstrukce, nejkvalitnější a nejdražší materiály – ale je tu také revoluční pojetí „oddělitelných prvků“. Zatímco Dior šije modely coby komplety, Givenchy se rozhodne pro větší variabilitu. Jednotlivé prvky, blůzy, sukně, paleta, pláště a bolera lze navzájem kombinovat. Vše do sebe perfektně zapadá díky bezchybnému střihu.
Patronátu nad novým podnikem Huberta de Givenchyho se ujme jeho velký vzor, Balenciaga. Poradí mu, jak oslovit mezinárodní klientelu, jak komunikovat s tiskem. První múzou Givenchyho je Bettina Graziani, jedna z prvních supermodelek té doby. Zájem o Givenchyho roste.
A k tomu je tu ten původ. Hubert de Givenchy je šlechtic, a i když máme republiku, šlechtictví je v Paříži dál v módě. Zejména mezi dámami navštěvujícími módní salony.
Krásný, okouzlující muž, kterého jeho švadleny oslovují „pane“, s distingovaným, kultivovaným a diskrétním vystupováním, ovládá starý dobrý evropský aristokratický bonton jako nikdo z jeho kolegů. Není divu, že se jeho reputace brzy rozšíří na obě strany Atlantiku. U hraběte chce šít každý.
Hubert de Givenchy navíc začíná experimentovat se střihy i liniemi. Zatímco Dior se stále drží konzervativní vypasované linie s vosím pasem, Givenchy si hraje s látkou, objemem i střihem.
Kombinuje dříve nekombinovatelné, objem i jednoduchost, velkolepost i střízlivost. Jsou tu balonové rukávy i široké kimonové střihy s pozoruhodnými detaily, impozantní mašle, šálové pláště, plastické reliéfy, látky vyšité vlněnými květy – inspirace rodinnými tapiseriemi z dětství. V pětadvaceti letech je Hubert de Givenchy nejmladší mezi designéry couture, ale řadí se k nejprogresivnějším.
A pak přijde Audrey Hepburn. A zakázka na film Sabrina.
Givenchy se s Hepburn a tvůrci filmu dohodne na zcela nevídané, revoluční siluetě. Audrey Hepburn okouzlí Humphreyho Bogarta nejen onou krémovou toaletou s vyšívanými aplikacemi a zkrácenou přední částí sukně, ale především zcela moderním Givenchyho úzkým černým kalhotovým overalem s dlouhými rukávy s tříčtvrtečními nohavicemi, které namísto tradičních lodiček herečka ještě doplnila balerínkami.
Nový ikonický vzhled byl na světě.
A další a další budou přibývat. Budou tu jednoduché, a přitom dokonalé úzké černé šaty ze Snídaně u Tiffanyho. Rozměrný klobouk, velké brýle. Šifonový klobouček – turban. Minišaty do tvaru písmene A. Plášť zvaný „vajíčko“. A další a další modely, které dnes představují klasiku šedesátých let. Z Givenchyho a Audrey Hepburn se stali celoživotní přátelé.
Ovšem k slavnému návrháři si našly cestu i desítky dalších hvězd. Největších hvězd své doby. Filmové herečky, zpěvačky, političky, celebrity. Jacqueline Kennedy Onassis. Lauren Bacall. Maria Callas. Ingrid Bergman. Grace Kelly. Sophia Loren. Jeanne Moreau. A taky Diana Vreeland, která Givenchymu připravila cestu do americké Vogue.
Přibývaly nové a nové kolekce, včetně pánské řady a parfémů, které Hubert svěřil svému bratrovi. Módní dům se rozrůstal k nebývalé slávě. V roce 1989 udělal Givenchymu nabídku miliardář Bernard Arnault a značka Givenchy přešla pod koncern LVMH.
Sám Givenchy práci návrháře a hlavy salonu opustil až v roce 1995. Jeho nástupci se v Maison de Givenchy stali postupně John Galliano, Alexander McQueen, Julien MacDonald, Riccardo Tisci a Clare Waight Keller, která pod značkou Givenchy vytvořila i svatební šaty pro Meghan, vévodkyni ze Sussexu, na její svatbu s princem Harrym. V současné době je uměleckým ředitelem Givenchyho Matthew Williams.
Hubert de Givenchy dožil ve svém renesančním zámečku Chateau du Jonchet, postaveném v šestnáctém století nedaleko Paříže. Vedle módy byl nadšeným sběratelem umění, soustředil se zejména na bronzové a mramorové sochy ze 17. a 18 století, sbíral též starožitnosti, umělecký nábytek a koberce. Mimochodem, aukční síň Christie’s na letošní červen připravuje impozantní aukci některých sbírek z majetku Huberta de Givenchy. K mání bude na dvanáct stovek uměleckých předmětů.
Hubert de Givenchy zemřel ve spánku v sobotu 10. března 2018. Pohřben je v rodinné hrobce rodu Taffin de Givenchy v Passy v Paříži.
