Za sebou má dva celovečerní snímky, Kiruna – překrásný nový svět a Blix Not Bombs. Její poslední krátkometrážní film Bzukot Země, s nímž absolvovala na Katedře dokumentární tvorby FAMU, jí vynesl hned dvě nominace na Českého lva. Kdo je režisérka a scenáristka Greta Stocklassa a proč byste měli sledovat její další tvorbu?
Nenápadný pražský hotel na Evropské ulici zažívá mimořádnou událost. Do Prahy se sjíždí pečlivě složená komise čítající vědce, astronauty, vizuální umělce, ale i zástupce z řad veřejnosti. Za úkol mají jediné: aktualizovat obsah desky se zprávou o civilizaci, kterou kosmická agentura vyšle společně s jednou ze svých sond do vesmíru.
Co případným mimozemským nálezcům předat za informace? Je naší povinností nedělat lidstvu jen reklamu, ale i přiznat, že pravidelně válčíme a dekády ničíme planetu? Máme extraterestriální civilizaci vysvětlovat problematiku genderu? A co je vlastně to, co o sobě dokážeme a chceme jako společnost říct?
Všechny tyto otázky řeší v dřevem obložené místnosti i komise, která nesmí opustit hotel dříve, než se na obsahu a sdělení oné zprávy shodne. „K filmu mě inspiroval fakt, že tohle se skutečně v sedmdesátých letech stalo,“ říká jednatřicetiletá filmová režisérka a dokumentaristka Greta Stocklassa s odkazem na desky uložené v sondách Voyager 1 a Voyager 2.
„K nápadu desku aktualizovat mě dovedla absurdita této zkušenosti. U sestavování původního obsahu odborníci narazili třeba na fakt, že chtějí nahrát zvuky kamenů, ale na Manhattanu, kde zrovna byli, nemohli žádné najít. A tak jsem začala přemýšlet, jak by to celé vypadalo dnes, o padesát let později v dnešní kultuře,“ dodává režisérka a společně s Veronikou Dvorskou i scenáristka filmu.
Byť jde o téma s celospolečenským přesahem, které do značné míry popisuje i bezvýchodnost kulturních válek, přistoupila k němu Greta Stocklassa s velkou nadsázkou. Komičnost a nesmyslnost celé situace podtrhuje kamera ve stylu seriálu Kancl, jež sleduje jednotlivé účastníky i ve chvílích největších rozpaků.
Proč režisérka zvolila pro svůj absolventský film s rozpočtem necelých 200 tisíc korun jako nosný právě humor? „Je to dobrý způsob, jak divákovi přiblížit těžká témata. Mám za to, že se nad tím člověk zamyslí víc, než kdyby sledoval agitku,“ říká.
Humor? Dobrý způsob, jak divákovi přiblížit těžká témata.
Film je na 32. ročníku Českých lvů nominován v kategorii Nejlepší krátký film (zde je režisérka nominovaná společně s producenty Markem Dusilem a Jakubem Vacíkem) i v sekci Ceny Magnesia za nejlepší studentský film.
Příklon k nadsázce a humoru byl pro režisérku také zpestřením její dosavadní tvorby. Natáčení krátkometrážního snímku Bzukot Země se do jisté míry překrývalo s jejím celovečerním dokumentárním filmem Blix Not Bombs, v němž sledovala svého krajana, švédského diplomata Hanse Blixe a inspektora zbraní hromadného ničení OSN.
Zde si režisérka s česko-švédskými kořeny (narodila se v Praze, ale od dvanácti let žila ve Švédsku) kladla skrze výraznou postavu severské diplomacie otázky týkající se legitimity neutrálního postoje či pozice diplomatického vyjednávání v době, kdy opravdovou silou disponuje jen hrstka světových velmocí.
Foto Bzukot Země
Foto Bzukot Země
Švédské reálie nebyly pro Gretu Stocklassa nijak nové, zpracovávala je i ve svém prvním celovečerním snímku, dokumentu Kiruna – překrásný nový svět. Film přibližoval dění ve stejnojmenném severošvédském městě daleko za polárním kruhem, které se muselo kvůli těžbě železné rudy začít přesouvat.
„Dlouho jsem pracovala s tuzemskou analogií města Mostu a myslím, že je to i důvod, proč u nás i takto vzdálené téma mohlo rezonovat,“ říká ke snímku, jejž natáčela v letech 2016 a 2019 a vedle samotného přesouvání města několik kilometrů na východ v něm řešila i problematiku tehdy kulminující migrační krize nebo původních obyvatel.
Dnes, jak během rozhovoru připomíná, je většina původní zástavby srovnaná se zemí a město stále pokračuje ve svém přesunu. Že Greta Stocklassa hledá pro své snímky témata spojená s mocí státu i důvěrou v instituce či kolektivní odpovědností, dokládá i její současná práce.
Ceny sice nejsou objektivním měřítkem kvality, ale rozhodně otevírají dveře.
V současnosti chystá kromě scénáře k snímku podle knihy Vyhoření spisovatele Petra Šestáka i film, jenž by měl mapovat hledání vhodného místa na zbudování úložiště radioaktivního odpadu.
„Mám za to, že otázky kolem jádra budou čím dál tím aktuálnější,“ myslí si. „Český kontext navíc ukáže, jak je tento proces spjatý právě s důvěrou v instituce. V zemích, kde hlubinná úložiště už mají, je totiž násobně vyšší než u nás,“ dodává.
Vývoj a natáčení snímku by měly podle režisérky zabrat několik dalších let. Pokud by navíc uspěla v soutěži Magnesia za nejlepší studentský film, jež je spojena s finanční odměnou, ráda by se vrátila k tématu Bzukotu Země. Věří, že její absolventský projekt má potenciál na další rozpracování do minisérie či seriálu.
„Ceny sice nejsou objektivním měřítkem kvality, ale rozhodně otevírají dveře,“ říká dokumentaristka. „Pro mámu dvouletého dítěte, která přirozeně na chvíli z oboru vypadla, by tohle bylo dobré nakopnutí. I když tu už jsou produkce, které počítají s hlídáním dětí, stále mnoho tvůrkyň s rodinami musí přistupovat k práci spíše jako ke koníčku,“ dodává.
