Existuje spousta příběhů o tom, jak udatný rek zachrání dámu v nesnázích. Ale tohle je jiný příběh, láká diváka snímek Mladá dáma. Zas tak výjimečný není, ale má draka, což mu sluší.
Byla to od Netflixu vlastně sázka na jistotu. Fantasy se solidními produkčními hodnotami, oblíbenou herečkou Millie Bobby Brown v hlavní roli a ještě k tomu s drakem v traileru? Není divu, že si ze zvědavosti klikl na film kdekdo – a jelikož Mladá dáma není špatná, kdekdo ho také dokoukal.
A tenhle kalkul vyšel: snímek španělského režiséra Juana Carlose Fresnadilla, který má na kontě třeba drsné post-apo 28 týdnů poté, se stal nejsledovanějším filmem Netflixu v letošním roce s více než padesáti miliony přehráními.
Ne že by to bylo v březnu takové vyznamenání, ale něco to přece jen znamená, vždyť letos mělo premiéru třeba velmi dobré Sněžné bratrstvo.
Mladé dámě určitě pomohlo, že ji Netflix prodává jako temnou fantasy, což je žánr, který se v jeho nabídce příliš neobjevuje. Takové označení je sice poněkud diskutabilní, jelikož film připomíná spíše televizní pohádku, ale formality nejsou podstatné.
Podstatné je, co se v něm na ploše 108 minut odehrává. Děj se točí kolem Elodie, dcery jednoho z lordů, která kývne na dohodnutý sňatek, aby pomohla jejich chudému lidu. S jejím nastávajícím princem Henrym si začne rozumět, ale v jejím okolí vzrůstá pocit, že tady něco nesedí.
Potvrdí se bohužel až ve chvíli, kdy už je pozdě: když Elodie zjistí, že ji chce její nová rodina obětovat drakovi.
V tu chvíli se rozehrává honička s drakem, která zabere většinu stopáže. Není to drásavě napínavá záležitost, ale nedá se jí upřít efektnost. Zásluhu na tom má především designér draka Patrick Tatopoulos, který stojí třeba i za podobou digitální Godzilly ve filmu z roku 1998, podílel se na Hvězdné bráně nebo Dnu nezávislosti.
Díky němu patří drak z Mladé dámy mezi ta zajímavější digitální monstra. Jistě, není to dech beroucí Šmak z hobití trilogie, který těžil z větší produkce a také magického hlasu Benedicta Cumberbatche.
Tento drak působí jako o něco levnější, ale pořád důstojná alternativa, rovněž se zajímavou dabérskou volbou: mluví totiž démonickým hlasem Shohreh Aghdashloo. Jakmile se tak objeví na obrazovce, najednou snímek nabere grády a z průměrné podívané se stane atraktivní.
Leč bohužel, o moc víc toho Mladá dáma nabídnout nemůže, ničím jiným zvlášť nevyniká.
Millie Bobby Brown v hlavní roli sice podává obstojný výkon, zdá se ale, že naráží na své herecké limity. Přesvědčivěji svůj part zvládají ve vedlejších rolích rodiče představitelů: jak Ray Winstone coby její otec, tak tradičně charismatická Robin Wright jako matka prince Henryho.
Žádné velké poselství kromě toho, že hrdinové nemusí být jen udatní princové, ve filmu nenajdete. Nejedná se o podvratnou feministickou fantasy, jak se snad snaží naznačit, o lehce nadprůměrnou podívanou však ano. Pomáhá jí i hudba Davida Fleminga, kterou produkoval Hans Zimmer.
A tak Mladá dáma poslouží jako příjemné zpestření na nedělní odpoledne: podobně jako televizní pohádka, jen v trochu vyleštěnějším balení – a s drakem navrch.