Má široký záběr a spoustu zakázek. A tak se s ilustracemi Patrika Antczaka v poslední době setkáváme téměř na každém kroku – v rámci vizuální identity Prahy, uplynulého Roku české hudby, v knihách, časopisech, designových studiích a nyní i ve výlohách značky Hermès. Kudy vedla jeho cesta k úspěchu a jaké má ilustrátor žijící ve Vídni další plány?
Pracuje na velkých zakázkách pro soukromé firmy i veřejné instituce, tvoří autorské knihy, ilustruje časopisy, věnuje se volné tvorbě a svým osobitým výtvarným stylem kultivuje i venkovní prostor. Od ledna tvoří ilustrace Patrika Antczaka také součást redesignované vizuální identity hlavního města Prahy, na níž pracoval se Studiem Najbrt.
Pro Rok české hudby loni vytvořil portrét Bedřicha Smetany, k příležitosti loňského mistrovství světa v hokeji v Praze omalovánky pro děti. Nad jeho obrázky si pochutnávají hosté Ambiente nebo Almy, zákazníci Antonínova pekařství si je odnášejí domů na pytlících s pečivem.
Spolupracuje s řadou úspěšných designérů, jako je Nastassia Aleinikava nebo značka Tititi, ale i s neziskovým sektorem. A nově se ve svém portfoliu může pyšnit také podobou aktuálních výloh luxusní značky Hermès ve Vídni a Praze.
Když značka Antczaka oslovila, propojila jej rovnou i s designérským studiem Lexová&Smetana, které jeho kresby zpracovalo v prostoru.
„Vzhledem k tomu, že pro ně Terezie se Štěpánem již několik výloh vytvořili, to byl skvělý match. Jejich úkolem bylo navrhnout a realizovat, jak mé kresby využít ve výloze,“ říká ilustrátor. „Jsme na podobné vlně, rádi si hrajeme. Nakreslil jsem například polici, která vypadala jako kočka, a oni jí hned dokreslili ocásek. Byla to pro mě skvělá zkušenost a věřím, že jsme se stali přáteli,“ popisuje spolupráci.
Jejich téma roztancovaného nábytku během jarního úklidu nyní zdobí českou i rakouskou prodejnu.
Foto Jan Zima
Foto Jan Zima
Foto Jan Zima
Foto Jan Zima
Foto Jan Zima
Ve Vídni již Patrik Antczak dva a půl roku s manželkou Evou žije. Na redesignu vizuální identity hlavního města Prahy s „Najbrty“ a Czechdesignem tedy pracoval na dálku nebo do Prahy dojížděl.
„Ilustrace se v posledních letech stává vedle fotografie a textu čím dál obvyklejší složkou komunikace s veřejností,“ říká autor banky charakterů, které město postupně používá ve svých nových informačních materiálech.
První výsledky této spolupráce spatřila veřejnost v lednu, kdy město ukázalo Antczakovu sérii kreseb Praha a občané. „Aktuálně dále pracuji na ilustracích k tématu životního prostředí,“ prozrazuje ilustrátor a grafický designer.
Foto se svolením Patrika Antczaka
Foto se svolením Patrika Antczaka
Foto se svolením Patrika Antczaka
Práce pražského rodáka se slovensko-polskými kořeny mnohým jistě utkvěla v paměti i díky jeho podobizně skladatele Bedřicha Smetany, jehož dvousté výročí narození se loni oslavovalo v rámci Roku české hudby. K vidění bylo i na Letišti Václava Havla spolu s výstavou Rozlety české hudby.
Smetana však nebyl jediným českým velikánem, kterého ilustrátor ztvárnil: „Loni jsem nakreslil pět postav z české historie, které jsou mi něčím blízké. Začal jsem Čapkem, kterého mám velmi rád, a pokračoval Kafkou a Komenským,“ přibližuje Antczak portréty, které vznikly v rámci jeho volné tvorby.
Právě jeho Kafku si loni Česká centra vybrala pro výstavu na Tchaj-wanu. S Českými centry spolupracoval Antczak již před několika lety v nizozemské Bredě, kde vytvořil velký mural. „Potom jsme se jeli podívat i do Naardenu, kde pobýval Komenský ve svých posledních letech,“ vzpomíná.
Foto Blind Walls Gallery
Na národní notu loni hrály také omalovánky a samolepky, které Antczak vydal při příležitosti mistrovství světa v hokeji v Praze. Nešlo však o zakázku, ale jeho vlastní iniciativu: „Odmala mám hokej rád,“ přiznává ilustrátor, který vystudoval Fakultu umění a designu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Foto se svolením Patrika Antczaka
Foto se svolením Patrika Antczaka
Během studia absolvoval roční stáž v ateliéru ilustrace na Akademii výtvarných umění ve Varšavě, která jej nasměrovala ke stylu tvorby, v němž pokračuje dodnes.
Se svou diplomovou prací, autorskou knihou Alfabeta, měl v roce 2016 velký úspěch. Vyhrála mnohá ocenění včetně Zlaté stuhy. Jde o interaktivní pracovní listy pro děti, které je pomocí skládaček a vystřihovánek hravou formou učí písmena.
Postupně se Antczak rozhodl vydávat i autorské tisky, pohlednice, pexesa nebo karty. Za tímto účelem si v rámci svého tehdejšího ateliéru na pražské Letné založil před pěti lety vlastní nakladatelství Rukama, jeho prvním počinem bylo právě vydání Alfabety.
„Rád bych nyní Alfabetu vydal i v angličtině a němčině. Není ale snadné sehnat pro zahraniční licenci nakladatele,“ říká Antczak. S knihou Alfabeta pořádá v zahraničí workshopy pro děti. Naposledy vyjel loni ve spolupráci s Českými centry do Soulu, kde se konala výstava knih Beyond Paper Plane, jíž byla Alfabeta součástí.
Foto se svolením Patrika Antczaka
Foto se svolením Patrika Antczaka
Antczak by rád prodal licenci Alfabety například i do Japonska, k čemuž jej v roce 2019 inspirovalo setkání s majitelkou designového obchodu v Tokiu na dnes již neexistující akci Design Supermarket.
Tehdy ještě kniha stála polovinu dnešní ceny: „Neměl jsem zpočátku vůbec ponětí o cenotvorbě. Lidé si ode mě kupovali knihy po několika kusech a mně začalo docházet, že by asi měly stát o něco více,“ směje se ilustrátor.
Dnes k tvorbě cen přistupuje individuálně dle zakázky: „Ilustrace nemá žádné ceníky. Ze začátku pro mě bylo vymýšlení cen velmi těžké. Dělal jsem to na základě manuálů grafického designu, které jsem měl k dispozici. Postupem času jsem ale cenovou hladinu poznal podle toho, na co byl klient ochoten kývnout. V komerčním sektoru si samozřejmě můžete říct o jiné ceny než v neziskovém.“
Antczak už přitom dvě knihy v angličtině vydal. Kniha pro děti Left and Right mu vyšla v newyorském nakladatelství Emmemm Publishing a byl za ni spolu se svou prací pro skupinu Ambiente v roce 2019 nominován na Cenu Czech Grand Design.
V Albatrosu pak ve spolupráci s kolektivem autorek vydal Světový atlas strašidel a duchů, který vyšel ve čtyřech jazycích. Ilustroval také učebnice pro děti základních škol Cyril Mooney Education a jeho tvorba pro děti zahrnuje také pravidelné ilustrace do časopisu Raketa.
Foto se svolením Patrika Antczaka
Foto se svolením Patrika Antczaka
Foto se svolením Patrika Antczaka
Spolupráce s rodinným nakladatelstvím ve Spojených státech vznikla na základě propojení skrze grafického designéra Mateje Lacka.
„Líbilo se jim jedno z mých děl, které jsem měl před deseti lety na výstavě Akce_Reakce. Šlo o magnetické prostorové kompozice, které se lepily na stěnu a díky nasvícení házely zajímavé stíny. Chtěli podobnou formou zpracovat i knihu, jejímž základem jsou příběhy jedné z dcer manželského páru, který vydavatelství vlastní,“ přibližuje autor.
Celá komunikace probíhala online, své kompozice fotil v ateliéru a do nakladatelství je v roce 2017 posílal. Rok a půl nato se do New Yorku se svou ženou vydal i osobně.
„Bydleli jsme na Manhattanu v Tribece v domě plném umělců. Seznámil jsem se tam například s konceptuální italskou umělkyní, která vyšívá básně do papírů, nebo s architektem jedné z hlavních budov na Manhattanu,“ vzpomíná Antczak svou americkou zkušenost.
Nyní je doma ve Vídni, kde si ateliér zařídil v rámci svého bytu. Předchozí ateliéry v Praze sdílel s typografy Heavy Weight Type, dnes pracuje sám.
„Skrze svou tvorbu jsem neustále v interakci s lidmi, jezdím na různé workshopy, chodím na výstavy. Jedním z mých nejoblíbenějších míst ve Vídni je Centrum pro současné umění a design MAK, s nímž bych také rád navázal spolupráci,“ říká Patrik Antczak.
Ve Vídni loni navrhl mural na zeď u dětského parku v městské části Neubau, k čemuž jej oslovili organizátoři streetartového festivalu Calle Libre. Motivem byla dvojice stromů, které nesou magnetofon a dávají tak hlasitě vědět lidem o svých potřebách.
Foto Wardamedia
„V Rakousku jsou poměrně přísné podmínky, když chcete vyjednat zábor. Malování tedy muselo proběhnout během několika dní, ačkoli tam mural mohl zůstat jen měsíc a půl. Nakonec jsme se domluvili na variantě, že poskytnu návrh, ale realizovat jej bude někdo jiný,“ přibližuje.
Dvě nástěnné malby vytvořil Patrik Antczak už dříve v areálu své alma mater v Ústí nad Labem. Větší z nich, na ploše 186 metrů čtverečních, maloval tři týdny spolu se svým kamarádem a strávili tam i deset hodin denně. „Nejtěžší je v tomto měřítku udržet pevnou linku na hrubém materiálu omítky,“ říká umělec.
První zakázky získával Patrik Antczak už během studií přes své známé nebo od reklamních agentur. „Jednu dobu jsem se ve výběrových řízeních potkával se stále stejnými ilustrátory, které jsem už znal a věděl jsem, jaký mají styl. Přemýšlel jsem potom, jak zadání vyřešit jinak,“ vzpomíná autor.
Dnes už pro agentury nepracuje, ačkoli se tomu principiálně nebrání. Portfolio jeho zakázek je však velmi pestré.
Jednou z těch posledních je například vizuální styl webu online terapeutické platformy Hedepy. Oslovilo jej také Integrační centrum Praha, aby vytvořil karetní hru pro děti, jejímž prostřednictvím se mohou vcítit do situace různých národností.
Foto se svolením Patrika Antczaka
„Baví mě situační typ ilustrací, kdy je v pár tvarech potřeba vyjádřit složitější problém,“ říká autor. V nejbližší době má rozjednanou také zakázku pro Židovské muzeum v Praze na hru, která bude dětské publikum provázet po synagogách.
„Oslovila mě také Oblastní galerie Liberec, pro niž budu připravovat publikaci pro děti, a připravuji také něco pro značku Pilsner Urquell,“ prozrazuje ilustrátor.
Delší dobu spolupracuje také s českou značkou Ababu, pro niž vytvořil například kontrastní leporelo. Je také autorem designů dětského oblečení značky Kaikai, která spadá pod slovenskou značku Buffet.
„Vytvořil jsem jim logo a grafickou identitu a design potisku na oblečení. Nerad jsem se ale loučil s charaktery, které jsem pro ně vytvořil, tak jsem různé typy zvířat zkusil zpracovat kresebně a vytiskl na plakáty. Jsou velmi oblíbené a prodávají se dosud.“
Pro Pavla Kahotskiho a jeho ženu Nastassiu Aleinikavu, která Antczakovým navrhovala svatební prstýnky, vytvářel ilustrace do jejich letenské optiky Kahotski Eyewear.
Foto se svolením Patrika Antczaka
Foto se svolením Patrika Antczaka
„Brožurka s mými ilustracemi popisuje proces, jak si u nich objednat brýle,“ přibližuje ilustrátor, jehož rukopis nese také například brožura pro artotéku Moravské galerie v Brně. Jeho práci bylo možné vidět také v rámci uplynulého Designbloku v Jízdárně Pražského hradu v expozici spolu s dřevěnými figurkami Tititi.
Koncem loňského roku vystavil Patrik Antczak svou volnou tvorbu v Café Prostoru v Národní technické knihovně v Praze a loni dostal v rámci festivalu Lustr možnost vystavovat také v galerii Postoj ve vestibulu stanice metra Náměstí Republiky. Obě tyto výstavy podpořila italská papírna Fedrigoni a jejich tématem bylo vyjadřování emocí.
S nápadem přišla původně jeho žena: „Je to malý prostor na místě, kde lidé pospíchají a nezastaví se, aby studovali nějaké exponáty. Evu napadlo, že bychom průchozí návštěvníky na chvíli zaujali tím, že s nimi budeme komunikovat skrze výrazy,“ přibližuje.
Tento nápad rozvedl do podoby papírových emoji a vytvořil z nich různé kompozice. K tomu ještě uspořádal performance, kdy se ptal kolemjdoucích lidí na triviální otázku: Jak se máš?
„Vyjádřit to měli právě pomocí těchto emoji. Zastavil jsem tam za odpoledne asi padesát lidí z různých zemí, byl to takový sociální experiment, jaká v metru panuje nálada,“ vzpomíná Antczak na výstavu, již pak dále rozvedl i v prostorách Národní technické knihovny.
„Výstavy rozvíjejí mou inspiraci při volné tvorbě, ale také se mi díky nim ozývají lidé s nabídkami ke komerční spolupráci,“ říká umělec. Kde se bude konat ta příští, si zatím nechává pro sebe.
