Kde stačil pas, je třeba štos dokumentů a testů. Kde vás mohly zastavit leda nemoc a přírodní pohromy, tam se objevují restrikce a zákazy, často ze dne na den. Cestování nezažívá dobré časy a tím spíš je třeba doufat, že by letošek konečně mohl být lepší.
Dokud nemáme jistotu, je svého druhu náhražkou si o cestách aspoň číst. Ideálně od těch, kteří dané země znají, strávili v nich významné časové úseky a domluví se tamní řečí, klidně hindštinou. Proto nabízíme knižní výlety do střední Asie, na indická nádraží, do opuštěných tropických rájů i do země, která v sobě kombinuje středověk s modernitou.
A pokud vás zrovna tyto destinace nelákají, není nic jednoduššího než si knihy přibalit do kufru a užít si čtenářský zážitek ve svém oblíbeném resortu na Maledivách nebo na Zanzibaru.
Erika Fatlandová: Sovětistán (Kniha Zlín, 2021)
Poté co zde propukly krvavé nepokoje, najednou patří k bontonu internetového všeználka vědět něco o Kazachstánu. Co však o něm víme pořádně? A co pak o Turkmenistánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu? Proto se do tohoto přehlíženého kouta světa – přitom o rozloze čtyř milionů kilometrů čtverečních – vydala na osmiměsíční cestu norská antropoložka a publicistka.
Výsledkem jsou kapitoly o obskurních diktátorech, místech jaderných testů, přírodních krásách, zaniklých civilizacích, kumysu nebo tradicích, které navzdory sovětskému útlaku přežily staletí. A zrovna o Kazachstánu autorka výstižně píše: „Podle Transparency International je ze všech postsovětských zemí Střední Asie nejméně poznamenaný korupcí, ovšem to ve skutečnosti vypovídá více o sousedních zemích než o něm.“
Stephan Orth: Couchsurfing v Saúdské Arábii (Kazda, 2021)
Toto vlastně není jeden tip, ale rovnou čtyřnásobné doporučení. Vtipný německý žurnalista dokázal dát couchsurfingu, tedy přespávání u někoho doma na gauči zdarma, originální rozměr. Procestoval díky němu země, které většina sleduje s obavami, ba až s hrůzou: Čínu, Rusko, Írán a Saúdskou Arábii.
Vysoce konzervativní arabská země je zatím poslední na jeho seznamu a je to pořád starý dobrý Orth, zvídavý a s novinářským citem pro dobrou historku. Lehce mrazivý podtón dodávají jak tamní reálie, tak finální popis rychlého úprku ze země, neboť do ní autor zavítal v době, kdy pomalu propukala pandemie koronaviru.
Jiří Krejčík: Smaženky a machři (Vágus, 2019)
„Jestliže Émile Zola psal o Les Halles jako o břichu Paříže, nádraží Mumbai Central by mohlo být břichem Bombaje.“ I to stojí v knize vystudovaného politologa a indologa, který se v rámci takové metafory noří Indii přímo do střev a svérázně prozkoumává fenomén s touto zemí spjatý: vlaky, nádraží – a nádražky.
Nejoriginálnější dílo našeho seznamu se skutečně zaměřuje na železniční osvěžovny, pajzly a ratejny miliardového státu pod Himálajem. Od severu na jih, od východu na západ, stovky hodin ve všech možných třídách tamních vlaků a hory zkonzumovaných samos jsou znát – stejně jako autorova schopnost domluvit se hindštinou.
Elizabeth Pisani: Indonesia etc. (Granta Books, 2015)
Víte, kde jsou Kajské ostrovy? Nestyďte se za googlování a pak si postupně oddalujte mapu, ať získáte lepší představu odlehlé, neprobádané a čarokrásné části Indonésie. Zapadlý tropický ráj je místem, kde Elizabeth Pisani na otázku tamního lodníka, kam přesně si chce koupit lístek, jen odtušila: „Podle toho, kam vlastně jedete.“
Tohle je tip starší, ale rozhodně nestárnoucí. Profesí epidemioložka procestovala pestrou a rozlehlou Indonésii jako málokdo, s kuráží a dobrodružně – jako když se na Kajských ostrovech vydala do neznáma. Žádný blogový rychlokvas 21. století, nýbrž láskyplné, a přitom vysoce detailní dílo. I díky tomu, že Pisani plynule ovládá indonéštinu.
Století Miroslava Zikmunda (Jota, 2017)
Tak trochu povinnost, ale příjemná. Legenda, která spolu s životním parťákem Jiřím Hanzelkou ovlivnila generace cestovatelů, zemřela loni v prosinci v úctyhodných 102 letech. Kniha věnující se „jeho století“ navazuje na úspěšný film a může posloužit jako svého druhu rozcestník ke starší tvorbě legendární dvojice H+Z.
Afrika snů a skutečností, Tam za řekou je Argentina, Za lovci lebek… Nebo třeba odvážná Zvláštní zpráva č. 4, která popsala neutěšenou realitu Sovětského svazu. Pořád velmi přínosné čtení, upomínající mimo jiné na pedantskou přípravu jednotlivých knih. Výsledek je po desetiletí stejný: bude se vám chtít vyrazit do dálav.
