Dominanty měst se silnou společenskou hodnotou nejen pro místní komunitu. Ideální místo k tvůrčím experimentům architektů. To všechno představují koncertní síně: průsečík mezi uměleckými obory a autorskou interpretací, která zachycuje energii místa po desítky let.
Letos v květnu byla po dlouhém čekání konečně představena vítězná koncepce budovy Vltavské filharmonie, kterou si vezme pod taktovku dánské architektonické studio Bjarke Ingels Group (BIG).
Velkolepost stavby má podle zadavatelů potvrdit význam Prahy jakožto kulturní metropole. Jak vypadají ty nejzajímavější hudební síně na světě, které se staly oblíbenými místy zdejších obyvatel a někde i pozvedly architektonickou úroveň dané lokace?
Opera v Oslu
Ledovec padající do fjordu. To má reprezentovat budova opery v norské metropoli, o jejíž stavbě se rozhodlo už v roce 1999. Postavena byla ale až na jaře o devět let později. Vítězným studiem, které návrh realizovalo, byla firma Snøhetta, známá svými futuristickými stavbami na několika kontinentech.
Zvolení lokace u zálivu Bjørvik nebylo náhodné, budova má totiž reprezentovat určitou vstupní bránu do města a propojit moře s pevninou.
Interiér zdobí díla nejrůznějších mezinárodních umělců. Najdeme zde například několikametrové panely od dánsko-islandského konceptuálního umělce Olafura Eliassona, dále tři operní sály, z nichž ten největší pojme 1356 sedících diváků. Je zde také baletní škola a restaurace.
Budova získala v roce 2008 cenu za přínos světové architektuře a hned následující rok cenu Evropské unie za současnou architekturu.
Harbin Opera House
V severočínském městě Harbin na ostrově uprostřed řeky Songhua se rozkládá komplex Cultural Island, který postavilo studio MAD Architects. Skládá se z venkovního prostranství, malého divadelního sálu a hudebního sálu. Ty jsou následně propojeny sinusoidní fasádou složenou z bílých hliníkových panelů.
Hudební síň je srdcem celého monumentu, ale se zbytkem budovy je v kontrastu. Dřevěné stěny byly vyřezány z mandžuského jasanu a obepínají celou hlavní scénu a divadelní sezení. Teplý prvek vytváří v prostoru příjemnou atmosféru a dodává závan klasiky.
Palau de les Arts Reina Sofia
Operní síň ve Valencii zkrátka nezapře specifický rukopis světoznámého španělského architekta a místního rodáka Santiaga Calatravy, který projektem strávil dlouhých čtrnáct let. Otevřena pro veřejnost byla na podzim roku 2005.
Opera se nachází v architektonickém komplexu Ciudad de las Artes y las Ciencias, neboli Městu umění a věd, jež se za krátkou dobu své existence stalo jedním z nejnavštěvovanějších míst celé Valencie.
Je tu také planetárium, otevřený oceánografický park a přírodovědné muzeum. Krom hudební stránky však opera láká své návštěvníky i na futuristickou podívanou. Natáčel se zde například sci-fi seriál The Westworld. Pro mnohé je opera lehce zaměnitelná s tou v Sydney.
Budova měří přes sedmdesát metrů na výšku. Je rozdělena do čtyř samostatných sálů, které se mohou pochlubit nejnovějšími technologickými prvky koncipovanými pro pořádání všech druhů operních, hudebních a divadelních představení. Hlavní sál pojme až 1800 návštěvníků a slouží jako hlavní scéna pro operu, klasický balet, současný tanec, symfonickou hudbu, muzikály a divadlo.
Pařížská filharmonie
Na mimozemskou loď, alias pařížskou filharmonii, natrefíte v 19. obvodu v parku La Villette. Ten je největší v celé Paříži, nachází se zde také například muzeum vědy a techniky, divadelní a koncertní sál a kinosál s celoročním programem.
Autorem návrhu je věhlasný architekt a držitel prestižní Pritzkerovy ceny Jean Nouvel. Mezi jeho futuristické projekty dále patří například Louvre v Abú Dhabí či Národní muzeum v Kataru. Na nové budově filharmonie pracoval mezi lety 2009 až 2015.
Pro budovu jsou typické hliníkové tvary obklopující centrální koncertní sál. Ty pak kontrastují s elegantně nakloněnou matnou fasádou potaženou ptačí mozaikou v různých odstínech šedé. Veřejnost se navíc může projít po 37 metrů vysoké střeše, jež nabízí panoramatický výhled spojující město a jeho předměstí. Koncertní sál pojme až 2400 návštěvníků, každý z nich však zažije intimní atmosféru.
Může za to skutečnost, že se žádná sedačka nenachází dále než 32 metrů od hlavního dirigenta. Architekt Jean Nouvel navrhl hlavní sál společně s novozélandským odborníkem na akustický design sirem Haroldem Marshallem. Vytvořili spolu úplně nový druh rozvržení hudebního prostoru.
V zakroucených útrobách budovy dále nalezneme dvě restaurace, šest zkušeben, výstavní plochu a auditorium.
Auditorium na Tenerife
Připomíná vám operní síň ve Valencii? Ještě aby ne, mají totiž stejného tvůrce. Santiago Calatrava na projektu pracoval ve stejné době, auditorium však dokončil již o dva roky dříve, tedy v roce 2003. Stavba leží v hlavním městě Kanárských ostrovů Santa Cruz de Tenerife na nábřeží Los Llanos a je oblíbenou turistickou lokací.
Celobetonovou budovu charakterizuje dramatický sklon střechy, která se skládá ze dvou protínajících se kuželových segmentů. Tvar 58 metrů vysoké budovy poté připomíná mořskou vlnu.
Hlavní vstup se nachází na severní straně budovy a je zvýrazněn betonovou slupkou střechy. Z akustických důvodů je vnitřek hlediště zakončen dřevěným obložením se svislými hliníkovými lamelami zavěšenými nad orchestřištěm.
Celý komplex si zakládá na multifunkčnosti: skládá z hlediště, hudebního sálu, náměstí, venkovních teras, zahrad a parkovišť. Hlavní hlediště má 1800 míst a hudební sál nabízí místa pro 400 posluchačů.
