Jednou začas se poštěstí, že jdete do kina, aniž byste měli přehnaně velká očekávání od toho, co uvidíte. A pak jenom zíráte. Přesně to se daří novému filmovému zpracování románu Louisy May Alcott Malé ženy, který teď přichází do českých kin.
Kdyby bylo potřeba najít jeden přiléhavý přívlastek pro tenhle snímek, ten nejvýstižnější asi je, že je… opravdu lidský. Kdyby těch přívlastků mohlo být víc, pak je taky inteligentní, zábavný, inspirativní a intimní. A mnohem víc.
Zapomeňte na to, že je to stopadesáté zpracování příběhu z 19. století. Vykašlete se na předsudky o tom, že je to „holčičí film“ a přišel na svět v době, kdy se občas možná až moc vehementně řeší women empowerment.
Pravda, tohle všechno ve druhém režisérském počinu Grety Gerwig najdete, nejdůležitější ale je, že Malé ženy jsou prostě opravdu dobrý film. S filmařským citem uchopený a natočený, takový, který vás vtáhne na začátku, pocuchá vám všechny emoce, aniž by je z vás vší silou ždímal, a na konci vás vypustí ze sedačky šťastné a zas o něco duševně bohatší.
Gretě Gerwig, která na sebe upozornila už snímkem Lady Bird, se podařilo natočit film, jenž – byť čerpá z historického námětu – dokáže být aktuální i nadčasový. Hodně tomu pomáhají i skvělé herecké výkony v podstatě všech členů hvězdného obsazení, kteří se ve snímku objeví.
Saoirse Ronan je jako nezkrotná Jo March a alter ego autorky předlohy fantastická, nejvíc ale asi překvapí postava Amy March ztělesněná Florence Pugh, jež ze všech sester projde největším duševním vývojem a vy jí věříte jak rozmazlenou holčičku, která by zasloužila pořádně proplesknout, tak dospělou mladou ženu, která pochopí, co je pro ni důležité, a jde si za tím. A krásně jim sekunduje i současný miláček asi všech malých i velkých žen od šesti let věku výš Timothée Chalamet jako zlobivý kluk odvedle Laurie.
Malé ženy zkrátka i po víc než 150 letech od vydání knihy mají co říct. Na film už pějí chválu recenzenti po celém světě, získal šest nominací na Oscara včetně toho za nejlepší snímek a podle dosavadních světových tržeb (149 milionů dolarů při rozpočtu 40 milionů dolarů) je jasné, že nepůjde ani o kasovní průšvih. A filmaři si sílu Malých žen uvědomují už dlouho. Proto se k nim tak rádi a často vracejí. Která další zpracování byste si mohli pustit?
Malé ženy, 1994, režie: Gillian Armstrong
Když se řekne Malé ženy, většina filmových diváků si nejspíš vybaví dnes už klasickou verzi od režisérky Gillian Armstrong, která svého času získala tři nominace na Oscara. Zazářily v ní tehdejší mladé hollywoodské talenty Winona Ryder, Kirsten Dunst, Claire Danes a taky vlasatý Christian Bale. Zapomenout ale nesmíme ani na Susan Sarandon jako Marmee a Gabriela Byrnea v roli profesora Bhaera.
Malé ženy, 1933, režie: George Cukor
Možná vás to překvapí, ale snímek z roku 1933 byl už třetím filmovým zpracováním příběhu sester Marchových pro velké plátno. Předchozí dva filmy z let 1917 a 1918 ovšem byly němé. Na svou dobu měl film stopáž úctyhodných 117 minut a dostal Oscara za nejlepší adaptovaný scénář. Jo March si v něm zahrála Katharine Hepburn.
Malé ženy, 1949, režie: Mervyn LeRoy
Největším lákadlem adaptace z konce 40. let od režiséra Martina LeRoye je pro dnešní diváky nejspíš tehdy teprve sedmnáctiletá Elizabeth Taylor v roli Amy. Ve své době ale šlo o jeden z nejvýdělečnějších titulů roku, který si z předávání cen Akademie navíc odnesl Oscara za dnes už neexistující „nejlepší uměleckou kvalitu produkce“.
Malé ženy, 2017, režie: Vanessa Caswill
Vydařená třídílná televizní minisérie z dílny BBC, k níž napsala scénář zkušená scenáristka Heidi Thomas. Za zmínku také stojí, že roli tetičky Marchové si tu vystřihla legendární Angela Lansbury.
Malé ženy, 2018, režie: Clare Niederpruem
Stává se to i těm nejlepším, dobře to zná i sám William Shakespeare – pokusy soudobých tvůrců o zasazení děje díla do současnosti. Tahle verze vznikla u příležitosti 150. výročí vydání románu Louisy May Alcott. Neprorazila, ale pro zajímavost stojí za zhlédnutí.
