Farmaceutické společnosti Novo Nordisk a Eli Lilly vyvinuly průlomové léky na obezitu, jejich akciím se přesto v poslední době příliš nedaří. Proč tomu tak je, nad tím se v komentáři zamýšlí Ján Hladký, portfolio manažer v J&T Investiční společnosti a odborník na alternativní investiční aktiva a zahraniční akcie.
Minulý týden nám přinesl kvalitní kvartální výsledky dvou farmaceutických soupeřů bojujících o nadvládu nad profitabilním bojištěm zvaným obezita. Řeč je samozřejmě o společnostech Eli Lilly a Novo Nordisk majících v podstatě legální duopol na takzvané GLP-1 analogy.
Léky Ozempic od Novo Nordisku a Mounjaro od Eli Lilly byly původně vyvinuty na léčbu cukrovky druhého typu, přičemž až po nasazení v širší populaci začali pacienti hlásit i snížení apetitu a úbytek váhy.
Jelikož obezita je problémem především vyspělého bohatého světa, v němž postihuje 25 procent až 35 procent dospělé populace (v závislosti na konkrétní zemi) po lécích se strhla obrovská sháňka.
Obě společnosti v návaznosti rozběhly studie zaměřené právě na snížení váhy a výsledky byly vskutku dechberoucí. Dvaceti a víceprocentní poklesy v testovaných skupinách ve srovnání s placebem.
Najednou se ukázalo, že tady máme poprvé fungující lék na nejrozšířenější civilizační chorobu světa, ve srovnání s kterou je cílový trh pro diabetes pouhé ořezávátko.
Jelikož se jednalo o ty samé léky, schválené již předtím pro cukrovku, byl celý schvalovací proces extrémně rychlý. Následně stačilo vymyslet nová jména (Wegovy pro Ozempic a Zepbound pro Mounjaro) a mohlo se začít prodávat. Zájem byl podle očekávání obrovský a akcie se v návaznosti na očekávaný růst tržeb vydaly na cestu vzhůru.
Poslední rok však akcionářům ani jedné z těchto firem nepřál. Nákupní nadšení (schválně nepíšu horečka, jelikož se to nedá srovnávat s tím, co se dělo na AI akciích) do značné míry vyprchalo a do centra pozornosti se vrátil fundament.
Obě společnosti trápily dodavatelské řetězce nestíhající poptávku, konkurence levnějších generických produktů a hrozba přísnější regulace v USA a tamního tlaku na ceny. Do toho se vložily ještě slabší výsledky studií nových preparátů. Pohyb na cenách akcií za posledních šest měsíců mluví za vše.
Můj názor však je, že se investorům otevírá příležitost nastoupit do strukturálního vlaku, který jim zpomalil v jejich stanici. Základní premisa totiž nadále stojí – obezita je globální problém, my máme k dispozici jeho řešení, a to řešení jsme schopni zaplatit.
Foto Profimedia
Jelikož se navíc s obezitou pojí vysoký počet dalších komorbidit (tedy přítomnost dalších zdravotních problémů) jako kardiovaskulární onemocnění, selhání jater, selhání ledvin a další, je v našem zájmu tento problém řešit nyní a snížit budoucí zatížení zdravotního systému.
Na obzoru se navíc rýsují změny, které by mohly danému vlaku naložit pod kotel a opět jej zrychlit. Komise odborného lékařského magazínu Lancet dala v úvodu roku doporučení globální komunitě lékařů reklasifikovat obezitu jako samostatnou nemoc, a ne jako rizikový faktor u nemocí jiných.
Zároveň doporučuje změnit diagnostiku tak, aby se neomezovala na prostý a extrémně nedostatečný výpočet BMI indexu, ale aby se zohledňovaly i další faktory jako pohlaví, objem svalů, hustota kostí, etnické faktory.
Události popsané v předchozím odstavci mají dvě konsekvence. Tou první je, že obezita by měla být začít vnímána jako nemoc, což vyvine tlak na pojišťovny, aby její léčbu začaly proplácet. Doteď šla léčba primárně z kapes pacientů, kteří pak její nákladovost uváděli jako primární důvod pro její nedodržení.
Druhou konsekvencí je diferenciace cílového pacienta. Jeden preparát nebude vhodný pro všechny a nejpodstatnější snížení váhy již nebude zárukou převahy na v úvodu zmiňovaném bitevním poli.
Trh tudíž dělá chybu, když akcie Eli Lilly a především Novo Nordisku hodnotí na základě jednoho čísla z celé studie. Možná jsou investoři odchovaní výrobci polovodičů, u nichž byli zvyklí srovnávat čísla výpočetních výkonů a spotřeby energie celé roky. Zde se však jedná o zpátečnický přístup.
Výčtem dalších příležitostí bych mohl zaplnit celé vydání tištěného Forbesu. V této chvíli je v různých fázích klinických studií dalších 160 preparátů. Většina z nich kombinuje GLP-1 s jedním nebo až dvěma dalšími hormony (takzvané duální nebo až trojité agonisty) pro zvýraznění žádoucích a potlačení nežádoucích účinků.
Do kategorie duálních ostatně patří již Mounjaro/Zepbound. Sekundárním bonusem je tady posunutí patentové ochrany, jelikož na základní GLP-1 by měla vypršet již v příštím roce.
Sledujeme i pokroky v metodě vpravení léku do těla. Prokazatelné účinky mají GLP-1 podávané ve formě tablet, testují se injekce s dlouhotrvajícím působením až jednoho čtvrtletí. Preference u každého z nich budou záviset opět pacient od pacienta.
Separátně se pak preparáty testují na pomoc se zmiňovanými komorbiditami. Wegovy od NovoNordisk bylo nedávno schváleno na léčbu selhání ledvin a GLP-1 mají celkově dobré výsledky i na straně snižování rizika kardiovaskulárních chorob.
Perspektivu má dokonce i pozitivní účinek pro pacienty trpící Alzheimerem nebo pro pacienty trpící různými závislostmi například na alkoholu či drogách.
Strukturální příběh léčby obezity si potřeboval oddechnout, pořád je ale jen na začátku. Jedním z hlavních neduhů zdravotnického sektoru vždy bylo, že v součtu se jenom deset procent vyvíjených léčiv dostalo až do finální fáze širšího nasazení.
Návratnost investic zde tak byla mizivá a ve vývoji se pálilo hodně kapitálu, což se odráželo i ve valuačních násobcích sektoru.
Najednou je tu ale osvědčený preparát, který již nasazený je a jeho pole působnosti s každou klinickou studií už jen roste. Obrázek o návratnosti se tak zásadně vylepšuje a já vlastně nechápu, že tohle trh nedokáže v současné chvíli náležitě ocenit. Pro nové investory to je však jenom dobře.
