Sedmnáct let pracuje v korporátu. Během nich vystudovaný dopravní inženýr Jiří Nechvátal vyrostl z řadového zaměstnance v šéfa logistiky jednoho z předních mobilních operátorů u nás. Pracovní stereotyp, a hlavně jeho celoživotní vášeň, tedy renovování věcí, jej však svedly na cestu foodtruckingu. Se svým pojízdným bistrem Circus Burger obráží festivaly po republice a hlásí: na příští rok jsme téměř plní. I proto ze sebe v březnu definitivně sejme nálepku kancelářské krysy a stane se gastrokočovníkem na plný úvazek.
Auta, motorky, nábytek. Jiří Nechvátal odmala s oblibou opravoval zašlé stroje či předměty a dával jim nový život. Před pár lety jej v novinách nadchl americký hliníkový karavan Airstream, a tak si jeden pořídil. Padesát let starý přívěs, který v roce 2005 silně poničil hurikán Katrina, jej vyšel na 300 tisíc korun.
„Líbil se mi natolik, až jsem si řekl, že by bylo fajn, aby ho vidělo více lidí,“ říká jednačtyřicetiletý muž. „Také se mi líbila myšlenka nabídnout kancelářským úředníkům alespoň jednou týdně fajnové jídlo.“ Nápad na putovní bufet byl na světě. Čtyři roky práce. A plechovka na kolech se proměnila v luxusní jídelní karavan.
Od loňského května, kdy se Circus Burger objevil na prvních food festivalech, vydělal v tržbách přes dva a půl milionu korun. Na vícedenních akcích s výdělkem 150 tisíc je Nechvátalův čistý zisk zhruba pětinový. „Nevím, jestli to je hodně, nebo málo. Pořád ale prodáváme hamburgery a hranolky, takže mi to dělá radost,“ říká podnikatel.
Vedle klasických fastfoodových jídel jeho podnik dále nabízí třeba polévky, žemlovku či buchtičky se šodó, ale také vlastní pivo značky Lapin, které vaří jeho přítelkyně. S recepty mu naopak pomohla bývalá partnerka, jež je stále součástí Circus Burgeru. První burgery k chuťové dokonalosti ladila několik měsíců.
Byznys se mu rozjel natolik, že už teď má kalendář na další rok skoro plný. O víkendech objíždí nejen hudební festivaly, od úterý do čtvrtka parkuje před pražskými office centry.
Pořídil proto další airstream, dokonce ještě starší. Karavan z roku 1947 našel na smetišti v Alabamě. Opravený a připravený na prodej by měl být v ideálním případě na konci roku 2020.
„Částečně v tom bude vyhoření. Vidím, že bych chtěl směřovat jinam. Raději zbytky energie vložím do svého cirkusu než do korporátu,“ tvrdí zanedlouho již bývalý vysoce postavený manažer s tím, že když lidé věří svému produktu, nemusí se bát.
V budoucnu by své služby rád nabízel i poblíž velkých kancelářských a průmyslových center mimo hlavní město. Ze všeho nejvíc by si ale přál pořídit si malou stodolu. Do ní by zaparkoval svá pojízdná bistra, mezi nimi vystavěl pódium a rozmístil stolky. „Byl by to takový punkový kabaret s dobrým jídlem,“ zasní se. „Rozhodně nechci mít velkou firmu ani být zase její součástí.“