Začátkem letošního ledna, v okamžiku, kdy se Írán ocitl v nejrozsáhlejší krizi posledního desetiletí, se na obrazovkách milionů diváků po celém světě objevila třetí série izraelského seriálu Tehran. Během prvních dvou dní vysílání se vyšvihla na číslo jedna v globálním žebříčku sledovanosti Apple TV, překonávající i oslavovaný Pluribus.
Během premiéry první série v roce 2020 to vypadalo jako niche záležitost, kdy izraelský tým ve složení Moshe Zondera, Dany Eden, Maora Kohna a režiséra Daniela Syrkina uvedli příběh o agentce Mossadu Tamar Rabinyan, která se infiltruje do Teheránu, aby překazila jaderný útok.
Situace se jí ale rychle vymkne zpod kontroly, Tamar totiž není dokonalá jako James Bond. Dělá chyby, je někdy impulzivní, tvůrci často připomínají, že ji chtěli vykreslit plasticky jako člověka, který selhává, také proto, že je neustále vystaven riziku.
O šest let později je ale vše jinak, nejenže projekt v dalších sériích doplnila hollywoodská jména jako Glenn Close a nyní Hugh Laurie, ale také část scénáře čtvrté série musela být podle Daniela Syrkina přepracována, protože „až příliš připomínala realitu“.
Narážel tak na to, že některé scenáristické oblouky si byly až příliš podobné s eskalací konfliktu mezi Íránem a Izraelem. „I když usilujeme o realistický výsledek, Teherán je drama, nikoli dokument,“ doplnil režisér v rozhovoru pro Times of Israel.
Sám přitom využívá své zkušenosti z armádního výcviku i v tajných službách tak, aby vytvořil strukturu vyprávění, která je pro izraelské i mezinárodní publikum přesvědčivá, i když zásadně zjednodušená. Konkrétní reálné události nikdy nekopíruje, včetně aktuálního konfliktu Írán–Izrael, ale inspiruje se dlouhodobými historickými vztahy a střety.
Seriál byl od svého vzniku oceňován kritikou i publikem, a dokonce i soškou Emmy za nejlepší zahraniční seriál v kategorii drama. Chybí zpětná vazba samotných Íránců, kteří ve své vlasti sledovat izraelskou či americkou produkci nemohou, ale autor soundtracku Teheránu Mark Eliyahu má širokou fanouškovskou základnu právě mezi Íránci, kteří jezdili na jeho koncerty do Turecka.
Zatímco se třetí série Teheránu začala na Apple TV právě vysílat, už je potvrzená ta následující. Děj, který se odehrává v íránském hlavním městě, se natáčí převážně v Řecku, v Aténách a na jiných místech, doplněných digitálně upravovanými záběry, které mají navodit charakter Teheránu.
Produkce jako taková ztělesňuje konflikt samotný, ale bylo by přehnané čekat od dobře napsaného i zahraného seriálu vodítko pro orientaci ve složité struktuře íránské společnosti a mít dojem, že tak dostáváte vhled do současného dění.
Přesto je Teherán autentický, také díky tomu, že se v něm mluví anglicky, persky i hebrejsky. Jazyky jsou tu nástrojem moci, intimity i odcizení, nikoli exotickou kulisou. Tvůrci spolupracovali s íránskými emigranty a jazykovými poradci, aby dialogy odpovídaly každodenní realitě.
Teherán je proto nejen seriálem, který vás přiblíží k Íránu, ale také v sobě dokáže udržet napětí mezi mocí, strachem a identitou v době, kdy všichni žijeme v geopoliticky bouřlivých časech. Globální úspěch je důkazem, že diváci jsou stále připraveni sledovat složité, nekomfortní příběhy, pokud jim dávají smysl především emocionálně, nikoli ideologicky.
V době, kdy realita předbíhá fikci, se Teherán nestaví do role vševědoucího proroka, ale zůstává tím, čím byl od začátku: precizně vystavěným thrillerem, který ví, kde má mlčet.
