Neber úplatky, nebe rúplatky, nebo se z toho zblázníš! Varování filmové hlášky se u Miloslava Ludvíka a spol. nenaplnilo, stalo se něco horšího: Česko přišlo o historicky největší dar privátního sektoru a žerty musejí jít stranou. Nadace rodiny Kellnerových prozatím nedá kvůli korupci v motolské nemocnici půlmiliardu na výzkumné onkologické centrum.
V kostele svatého Havla kázal kdysi Jan Hus o životě bez hříchu, ovšem Miloslav Ludvík měl v nedalekém podniku v centru Prahy mnohem světštější starosti. Úspěšně krotil hlad, jenž se zmenšoval souběžně s tím, jak se na talíři před ním zmenšovala porce tuňákového carpaccia.
Jídlo tehdejšímu řediteli Fakultní nemocnice Motol nebránilo, aby typickým falzetem přesvědčivě a energicky vypravoval o problematice zdravotnictví, jak na ni ze své vysoké generálské funkce nahlížel. Na posílení svých argumentů občas zvedl vidličku, jako když mistr Jan žehnal křížem, a do řeči mu šlo skočit pouze v okamžiku, kdy polykal sousto, nebo když přísedícím slovo sám dal.
Druhý z možných případů nastal po následném monologu, ač předání slova bylo od Ludvíka jen mazanou narážečkou, jíž si připravil efektní skórování: „Rakovina je strašák, největší zabiják dneška – a v Evropě existuje síť takzvaných Comprehensive Cancer Centers, nejlepších center na léčbu rakoviny. A teď se mě zeptejte, kolik jich je v České republice.“
V článku se dále dočtete:
- Na základě čeho se nadace rodiny Kellnerových rozhodla pozastavit svůj štědrý dar.
- Proč mělo nést onkologické výzkumné centrum jméno Petra Kellnera.
- Zda může být půlmiliardový dar dislokován do jiného tuzemského projektu.
- Do jaké míry ovlivní motolská aféra donátorské prostředí v Česku.
