Udržet si dobrou práci, rozvíjet se a zároveň fungovat doma a mít spokojené děti. Pro některé ženy utopie, pro jiné něco, o co vůbec nestojí, a pro další zase každodenní realita. Pokud byste jí rády dosáhly také, máme pro vás příběhy čtyř žen, které to dokázaly a kterými se můžete inspirovat.
- Kateřina Kaňoková: zakladatelka Gender Consulting, AŽeny
Já, žena ze severní Moravy, jsem přijela do Prahy před 21 lety i s mým mužem Moravákem. V Praze jsem porodila dvě dcery, po porodu druhé jsem začala podnikat a když jí bylo 10 měsíců, založila jsem Gender Consulting.
Našla jsem si tehdy chůvu (sestru mé sousedky), která je ve věku mé maminky a dcera tak má vlastně třetí babičku. Chůvu jsem při rozjezdu používala 3 dny v týdnu na 4 hodiny a stačilo to. Později jsem při podnikání kombinovala pomoc chůvy a partnera. Výhodou v mém případě je i to, že mohu pracovat z domova, a ještě že jsem ranní ptáče, takže spoustu práce udělám dříve, než vstane zbytek rodiny. Ve třech letech nastoupila dcera do školky, ale naši chůvu máme dodnes, když je třeba dcera nemocná. Máme výborné vztahy a je pro nás dalším členem rodiny.
Za mě jednoznačně 2 základní poznatky:
1. Investujte do chůvy ihned, můžete se tak 100% efektivně soustředit na práci.
2. Často říkám, že za mým úspěchem, respektive za tím, že firma 5 let funguje a já mohu pracovat často z domova a lépe ladit rodinu a práci, stojí v první řadě chůva, na kterou se mohu spolehnout, mám totální klid v duši a hlavou mi nelítají otázky „co se doma děje“ a mohu se tak naplno soustředit.
- Gabriela Kahounová: HR director, DHL Supply Chain
Mám čtrnáctileté syny, dvojčata. Když byli malí, tak musím říct, že bez mého muže a mého otce bych žádné hlídání neměla a ani bych nemohla dělat kariéru.
Skloubení kariéry a rodiny je náročné, ale z mé zkušenosti plyne, že když se chce, tak jde vše a s pomocí rodiny je to jednodušší. Díky tomu, že jsem věděla, že jsou moji synové v dobrých rukou, tak jsem byla i během různých časově náročných období své kariéry v klidu a mohla jsem se soustředit na práci.
Když přijdu domů, tak se musím přepnout a věnovat se rodině (vaření, uklízení, žehlení, školní záležitosti, popovídání …) a nebudu lhát, není to jednoduché. Občas padám únavou, ale moje práce mě baví a naplňuje a svoji rodinu miluji, takže člověk nesmí truchlit a musí se k tomuto skloubení postavit čelem.
- Lenka Kousková: autorka portálu Kariéra pro ženy
Dceři bude letos 18 let, synovi 8. V podstatě od narození dcery podnikám a při první mateřské jsem ještě byla v kategorii „profesionální matka“, která když se rozhodla být matkou, tak to chce všechno zvládnout sama a jakoukoliv pomoc od kohokoliv jsem odmítala s odpovědí, že je to přece pohodička.
Pak jsme se přestěhovali do Prahy, kde jsem moc nikoho neznala, a došlo mi, že buď někomu rychle o pomoc řeknu, nebo se z toho zákonitě zblázním. A zjistila jsem toto: nejdříve si musíte umět připustit myšlenku cizího člověka u vašeho dítěte a u vás doma, a pak vám ti správní lidé přijdou do cesty.
A tak mi do cesty přišla sedmnáctiletá Barča, kterou mi doporučila její maminka. Rozhodla jsem se po prvním odpoledni, které s dcerou strávily, neuvěřitelně si rozuměly a těšily se na sebe. Pak jsme přidali jednou za týden úklid a žehlení, Barča měla klíče od našeho bytu a bylo na ni vždy 100% spolehnutí. Byla součástí naší rodiny, vídali jsme se zhruba dvakrát týdně. Měla jsem na Barču vyčleněné finance v rodinném rozpočtu a platila ji od skutečně odpracovaných hodin.
Když se pak narodil syn, přišlo mi, že už mohu v práci vlastně jen přibrzdit a vše bude fungovat, jelikož je kolem mne hodně lidí, na které se mohu spolehnout. Po narození skvěle zafungoval můj manžel, který už od začátku se synem trávil každé pondělí od úplně malého miminka, a já byla s elektrickou odsávačkou každé pondělí cca 16 hodin v kanceláři (manžel mi to totiž v porodnici tenkrát slíbil a sliby se přece musí dodržovat). Už dávno jsem neměla potřebu být profesionální matkou a byla jsem vděčná za jakoukoliv pomoc. Když máte dvě děti, tak se vám asi najednou rozsvítí nebo tak něco.
Syna jsem se ve dvou letech snažila zapsat do místních polosoukromých jesliček. Dodnes jsem přesvědčena, že ho zapsali jen proto, že tolikrát zeptat se na místo u nich jako já, tam určitě nikdo nebyl. U syna to tedy pak už byla kombinace jesliček, později školky, slečny na hlídání a rozdělení zbylého času mezi mne, manžela a někdy i dceru.
Jedna rada závěrem: Neřešte, co o vás říkají ostatní. Řešte sama sebe a svoji rodinu.
Barbora Chuecos: generální ředitelka Mary Kay Czech Republic
Manžel je muzikant, takže jeho práce umožňuje velkou flexibilitu celé rodině. Momentálně to máme nastavené tak, že já jsem v kanceláři nebo na schůzkách 4 dny v týdnu a 1 den většinou pracuji z domova, což je manželův den, kdy se věnuje svým zájmům a pracovním povinnostem.
Nějakou dobu nám s hlídáním pomáhala paní na úklid, která má dvě holčičky v podobném věku jako náš Ángel. Skoro dva roky jsme měli paní na hlídání, která bydlela kousek od nás, a docházela na několik hodin několik dní v týdnu.
Nás syn tráví hodně času také s dobrovolníky, kteří si s ním chodí hrát k nám domů. S tímto konceptem jsme začali pracovat od Ángelových pěti let, kdy jsme zjistili, že trpí autismem.
Zpovídané ženy vystoupí na konferenci Equal Pay Day na podporu pracujících žen, která se koná tento pátek a sobotu.
