Úspěšné lidi lze poznat nejen podle jejich výsledků, ale i podle toho, co mají v krvi – díky hormonům, které se jim vyplavují do těla. Ať už vyhrajete důležité sportovní utkání nebo uděláte nejlepší obchod na burze, máte vysokou hladinu testosteronu a adrenalinu a naopak nízkou kortizolu, kterému se jinak přezdívá hormon strachu.
Důkazy se na to získají jednoduše – stačí naslinit lakmusový papírek po zápase nebo závěrečném zacinkání a hned víte, že tým vítězů a nejúspěšnější burzovní makléři mají oproti poraženým zvýšenou hladinu testosteronu.
„Ve sportu se tomu říká, že máte formu. Ale ve skutečnosti je rozdíl v hormonech, proto zahrajete jinak v pátek a jinak v neděli,“ říká hokejový kouč Marian Jelínek, který má doktorát z psychologie a dlouhá léta byl osobním trenérem Jaromíra Jágra. Dnes působí jako mentální kouč a klienty má mezi špičkovými českými sportovci i byznysmeny.
Jak ale hormony správně vyladit? Od toho jsou právě mentální kouči. Ti nejlepší dokážou u hráčů (klientů) zvednout testosteron až o 25 procent díky správně zacílenému projevu. „Síla slova je úžasná. Dokáže vzbudit emoce, které můžou enormně zvednout výkon člověka,“ dodává Jelínek.
Když o mentálním koučinku přednášel tento týden na semináři pro florbalové trenéry (jeho syn hraje extraligu za Chodov), nakreslil na tabuli jednoduchou rovnici: výkon = potenciál mínus brzdící parametry. Tím může být i strach nebo malé sebevědomí a právě mentální bariéry se dají vhodnou prací odstranit. „Můžete slovy urazit, naštvat, vyprovokovat… to je energie, kterou lze využít v tréninku a zvednout výkon,“ podotkl Jelínek a dokumentoval to šotem z pořadu Sport očima vědy, který se vysílá na stanici Spektrum. Profesionální americký boxer v něm mlátil ve třech různých situacích do testovacího panáka a měřila se síla jeho úderu.
V první situaci neměl boxer žádný vnější stimul a praštil panáka sílou 272 kilogramů. Při druhém pokusu ho vyhecoval osobní kouč a úder měl sílu 454 kilogramů. Při finálním pokusu dostal boxer dvě adrenalinové injekce, rozzuřil se a udeřil silou 407 kilogramů.
„Sílu dobře namířeného slova nemůžou látky zvenčí porazit. Vlastně ani nejsou nutné,“ okomentoval to Jelínek. Podle jeho slov můžete povedeným projevem pracovat s hormony respondenta: zvýšit přenos kyslíku v těle až pětinásobně, rozproudit adrenalin, zvýšit tepovou frekvenci a nahnat krev do mozku a velkých svalových partií. „Je to ale magie trefit se do emocí. Na to neexistuje vždy fungující poučka, vždycky záleží na situaci.“
Je totiž rozdíl, jestli svým projevem míříte na rácio nebo emoce člověka. Příkladem můžou být kuřáci: ti rozumí tomu, že kouření škodí zdraví, ale často přestanou, až když se zapojí i emoce, třeba když jim někdo blízký zemře na rakovinu.
Racionální a emoční investice by měly být vyváženy 50:50. „Milujte proces zlepšování a chtějte být mistři světa. Na jedné straně masáž ega a na druhé sycení duše. Jde o stabilitu obou pilířů,“ popisuje Jelínek a varuje před extrémy na obou stranách spektra: na jedné straně jsou cíloví feťáci („masírky, které hrají jen na svoje CV“) a na druhé zase ti, kterým nevadí prohraný zápas, protože si dobře zahráli a to jim stačí.
Při motivačním projevu je důležité trefit rozum (aby věděl, co se po něm chce) a trefit srdce (aby vzbudil vášeň, touhu a nadšení). Jelínek to ukazuje například na hráčích NHL – ti dobře vědí, že je potřeba vyhrát, což znamená získat body, slávu a prémie. Rácio tedy mají, jen je potřeba doplnit emoční stránku.
Slavný kouč Scotty Bowman kvůli tomu v šatně dělal herecké vystoupení. „Třeba jednou z batohu vyndal cihly, začal je házet po hráčích a křičel: Když chceš vylézt na Everest, tak všechno musíš nechat dole. Pak rozkopal koš, poté vyšel a zeptal se mě, jestli byl dobrej. To je efektivní komunikace,“ vzpomíná Jelínek na stáž v týmu Detroit Red Wings.
S Jaromírem Jágrem začal Jelínek spolupracovat v polovině 90. let, kdy se legendární český útočník teprve dostával na hokejový vrchol. „Nejdřív jsem ho vychovával tak, aby byl nejlepší, aby v bodování porazil Erica Lindrose, aby měl v průměru 1,5 bodu na zápas, prostě aby byl egoista. Aby překonal nejlepší hráče na světě a aby se pak tím nejlepším stal,“ vzpomíná Jelínek.
Když byl pak Jágr vyhlášen nejproduktivnějším hráčem NHL, odjížděl spolu s Jelínkem ze slavnostního ceremoniálu a mezi oběma na zadním sedadle limuzíny trůnila trofej pro nejužitečnějšího hráče ligy. Jágr se stal nejlepším na světě a Jelínek začal mít pochyby, jak ho bude dál motivovat. Chvíli bylo ticho a pak se Jágr otočil ke svému kouči s otázkou. „Kolik jsem letos odehrál dobrých zápasů?“ Po každém utkání si totiž oba napsali na stupnici 1 až 5 svoje hodnocení a počítali jen ty, ve kterých se shodli.
„Asi 66,“ odpověděl Jelínek.
„Tak víš co? Příští sezonu jich dáme 75,“ reagoval Jágr.
Jelínek tuhle historku vypráví proto, aby ukázal, jak česká osmašedesátka věčně hledá cestu k sebezlepšování a jak mění vnější motivaci na vnitřní. K tomu patří i dnes již legendární noční Jágrovy tréninky. „Vzbudil mě v jednu ráno, že jdeme na rotoped. Nemohl spát, měl pocit, že ten den ošidil trénink. Pak měl sice do čtyř ráno oči jako žárovky, ale v osm vstal na rozbruslení a večer dal v zápase dva góly.“
Jelínkovou prací bylo Jágra před zápasem dostat takzvaně do „zóny“, tedy stavu jakéhosi vytržení, kdy se utlumí mozková aktivita a myšlení člověka ovládnou alfa vlny. To se obvykle projevuje absolutní koncentrací a pokerovou tváří, na člověku prakticky nejsou znát emoce. Když se to povedlo, Jágr podával své nejlepší výkony.
„S Jardou jsme po zápasech hodnotili každé jeho střídání. Divil jsem se nad některými jeho nahrávkami, že nemohl spoluhráče vidět. Byl čelem k mantinelu, spoluhráč mimo jeho zorné pole. Tyhle geniální kousky vám vycházejí, když jste v zóně a mozek pracuje jako počítač, který spočítá to, co nemůžete vidět, kam se spoluhráč mezitím, co ho nevidíte, na hřišti dostane,“ dodává Jelínek.
