Končí největší výstřelek, jaký jste si snad v gastronomii mohli představit: jídlo s michelinskou hvězdou za čtyřicet korun. Není to překlep, žádná nula nechybí. Právě za tolik, přesně za 2,5 singapurského dolaru, prodával stánkař Chan Hong Meng svoje kuře s nudlemi.
Před fakty dovolte osobní zážitek z mojí návštěvy Singapuru. Už když jsem ke zmíněnému stánku mířil, můj český hostitel se jenom smál. Tolik známých z Evropy už tu měl, tolik se jich vydalo stejným směrem jako já – a tolik jich bylo podobně zklamaných.
Tohle a michelin? Nechápejte mě špatně. I kuře s nudlemi lze jistě připravit fantasticky. Anebo úplně obyčejně, což byl případ i tohoto prodejce proslulého jako Hawker Chan (hawkers je obecné označení pro singapurské stánky s jídlem).
Ten servíroval verzi bez nápadu – vzhledem k nicotné ceně jsem si pro jistotu objednal i místní verzi kuřete s rýží za dva singapurské dolary, abych toho zkusil víc. Platilo pro ni totéž. Žádná ze složek nevynikala, maso ani příloha pokrm nijak nepovýšily. Nejvíc mi vlastně chutnaly dvě přiložené omáčky v plastových miskách a byl jsem rád, že stejně krčil rameny i Američan John, s nímž jsem předtím konverzoval ve frontě.
Oba nás pak potěšilo, když nám totožný dojem sdělila také vedle sedící australská dvojice, protože když jíte u Michelina a přijde vám to naprosto tuctové, ztrácíte víru ve vlastní úsudek.
Shrnuto: bylo to levné a dobré, jenže nic víc. Když si vzpomenete na tance michelinských inspektorů v tolika skvělých pražských podnicích, které se svojí hvězdy nikdy nedočkaly, působil tento zážitek jako naprosté ufo.
„Rozumíme důvodům, proč nás Michelin Guide letos vynechal,“ napsal Chan v e-mailu pro CNN. „Chápeme, že jakmile dojde na jídlo, má každý svůj názor. Nadále budeme prodávat vynikající a cenově dostupné pokrmy, to je naše vize a mise.“
Ano, toto byla svého času oficiálně michelinská krmě…
Přeloženo do normálního jazyka, sám Chan musel slyšet výtky, které k jeho produkci směřovaly. To však nic nemění na tom, že od chvíle, kdy v roce 2016 obdržel nejvyšší gastronomické ocenění, se ve food courtu singapurské čínské čtvrti k jeho stánku nonstop vinuly hadovité fronty foodies z celé planety.
Nejlevnější michelinská restaurace, to byl parádní marketingový tahák. Fotka odsud zveřejněná na Instagramu logicky přitahovala pozornost.
Jenže sláva nekorespondovala s kvalitou. Franšízy Chanových stánků sice expandovaly do Thajska a na Filipíny, v Singapuru ale získaly renomé turistické pasti, pouhé kuriozity. Jen v samotné několikapatrové budově kousek u metra, kde se Chanovo kuře prodávalo, jste našli mnohem lepší volby. Jak pro CNN uvedl singapurský food expert KF Seetoh: „Myslím, že Michelin se rozhodl uchránit důstojnost svých hvězd.“
Nenechte se ale mýlit. Singapur, tento bohatý a skvěle fungující městský stát v jihovýchodní Asii je jinak gastronomickým rájem. Letos má kupříkladu hned jednačtyřicet podniků s jednou michelinskou hvězdou, z toho dvanáct nováčků. Chan byl v kuriózní kategorii oceněných stánkářů nejviditelnější, nikoli však jediný.
Hill Street Tai Hwa Pork Noodle. Jiný michelinský stánek v Singapuru, v tomto případě i hodný návštěvy.
A rozhodně ne nejlepší, za což ručím příborem i hůlkami. Hvězdu totiž má rovněž tuze obyčejný podnik Hill Street Tai Hwa Pork Noodle, ztracený v přízemí jednoho ze singapurských věžáků.
Zarámovaný výtisk místních novin The Straits Times upomíná na opěvnou recenzi z roku 1988 – tak dlouho si tu udrželi kvalitu. Do ryze plebejského prostředí jsem přišel na pozdní snídani, dostal jsem však až brzký oběd, jelikož se čekání protáhlo na hodinu.
Oproti tomu u Chana však stál za to. Hotový koncert pro oči: každá porce stejná, každá stejně povedená. Za osm singapurských dolarů, zhruba 130 korun, vám na tácek dají misku silného vepřového vývaru a nudle. Část z nich je plněná jako ravioli, úplné blaho pro jazyk.
Nudle s vepřovým aneb michelinská kuchyně na tácku jako z jídelny. Takhle vám nandají oběd v Hill Street Tai Hwa Pork Noodle.
Na ně přijdou různé druhy masa, plátky i mleté, do křupava vypečená vepřová kůže a dvě kolečka vepřové klobásky. To nejlepší je ovšem u dna. Omáčka smíchaná z vinného octa a pálivé směsi zvané sambal, místní tajemství.
Ve zcela obyčejném prostředí tady servírují fantastickou věc. I proto v průvodci s logem pneumatikového panáčka, na rozdíl od Chana, zůstávají.
Obecně bylo až obskurní, že si zrovna v Singapuru někdo jako Chan vysloužil tak nezaslouženou pozornost. Šlo o živoucí důkaz síly Michelinu.
Rovníková země přetéká dobrým jídlem: rejnoci na chilli na jedné z městských pláží, lahůdky z Madrásu, Čennaí, Nepálu či Šrí Lanky ve čtvrti Little India… Často jsem tu míval pocit, že s výběrem jídla snad ani nelze udělat chybu.
S jednou michelinskou výjimkou, která byla konečně napravena.
