Nejprve mě ten zvuk zarazil. Nejde to na noc nějak vypnout? Jasně že jde, to tady přece mají jen přes den pro turisty, říkal jsem si. Večer ten motor vypnou – a je to.
Tak schválně: Kdy naposledy jste v Česku spali v hotelu, kde by se vám pod okny otáčelo mlýnské kolo a naprosté ticho narušoval kromě šumění stromů jen zvuk vody narážející do jeho lopatek?
Já vím jen o tomhle.
Jmenuje se Mlýn Dänemark, stojí na okraji Kutné Hory ukrytý na konci rozbité lesní cesty v romantickém údolí říčky Vrchlice a to mlýnské kolo tady pochopitelně na noc nevypínají.
Točí se tady už od roku 1491 a místo toho, aby mě ráno vzbudilo, jak jsem se bál, mě jeho pomalé klapání večer uspalo. „To byla taky nejtěžší část rekonstrukce. Původní kolo bylo zchátralé a najít někoho, kdo podle něj vyrobí nové, bylo docela náročné,“ usměje se Milan Procházka.
Osmatřicetiletý finančník, který spoluvlastnil brokerskou společnost Wood & Company, největšího středoevropského obchodníka s cennými papíry (svůj podíl už prodal), a dnes podniká hlavně ve vzdělávání a zdravotnictví, se tady předloni pustil do nejbláznivějšího byznysu svého života.
Společně se svojí byznysovou partnerkou Gabrielou Marcinkovou nalili několik milionů korun (přesnou částku nechce Procházka prozradit) do zchátralého mlýna z 15. století, proměnili ho ve stylový hotel, a pak se nervovali, jestli se jim jejich investice uprostřed lesa vrátí.
Dnes už nemusí. Z Mlýnu Dänemark se stal jeden z nejvyhledávanějších butikových hotelů v Česku a najdete ho i mezi deseti tipy, kde v Česku strávit víkend, které jsme vybrali do květnového Forbesu. Procházkovi se to přitom povedlo bez jediné reklamy – jen s pomocí Instagramu.
„Do marketingu jsme neinvestovali ani korunu. Rozjeli jsme jen Facebook, ale zjistil jsem, že tam není úplně naše cílovka, takže nakonec nám nejvíc pomohl Instagram,“ kýve hlavou.
Jeho úspěch přesně zapadá mezi příběhy, které máme ve Forbesu nejradši. Pustit se bez předchozích zkušeností do projektu, který na první pohled působí bláznivě, ale který má ambici zlepšit Česko.
„Lidé, kteří mají peníze, pořád někam létají. Jeden víkend jsou v Provence, další zase v Toskánsku, ale znám málo lidí, kteří by řekli, že to mají skutečně rádi i doma v Česku. Nikdy jsem vlastně nechtěl mít hotel nebo restauraci, ale tohle jsem chtěl změnit,“ popisuje Procházka.
Ke zchátralému mlýnu ho tehdy přivedl miliardář Marek Dospiva, rodák z Kutné Hory, který část dětství strávil v sousedním mlýně o kus dál proti proudu Vrchlice. Právě ten teď společně s architektem Petrem Kolářem přestavuje – na rozdíl od Dänemarku ale jen pro sebe.
„Jsme kamarádi, takže když mi říkal, abych se na to jel podívat, že mě to úplně odstřelí, neváhal jsem,“ vzpomíná. „Dodnes si všichni myslí, že Dänemark patří Markovi, ale není to pravda. I když jeho rodině o čtyři generace dřív opravdu patřil, ale říká se, že ho jeho prapraděda prohrál v kartách. Tak se tehdy s babičkou přesunuli o jeden mlýn dál, který byl menší,“ usmívá se Procházka.
Při rekonstrukci, která nakonec trvala rok, mu ale úplně do smíchu nebylo. „Bylo tam hodně momentů, kdy jsem byl nervózní, jestli to bude fungovat. Stálo to dost peněz, ale zase na druhou stranu vás to pak ještě víc motivuje, abyste se neflákali,“ uvažuje Procházka.
Jedním ze složitých momentů bylo, jak k mlýnu dostat telefonní signál, který do úzkého údolí, ve kterém je Dänemark ukrytý, nepronikl. „Říkali jsme si, že z toho, že nemáme internet, uděláme přednost, ale to by nám dlouho nevydrželo,“ popisuje Procházka s tím, že problém nakonec museli vyřešit pomocí menší BTS stanice, která signál do hotelu nasměrovala.
Když pak loni v létě Dänemark otevírali, jeho interiér byl k nepoznání. Uvnitř vzniklo sedm pokojů a jeden velký společný prostor, který slouží jako obývací pokoj a restaurace zároveň. Uvnitř se střídá dřevo s původními kamennými zdmi, designové kousky od značky Flamant, kterou vlastní Marcinková, a tlumené osvětlení dotvářející klidnou a útulnou atmosféru, na které se hodně podílel i architekt a malíř Ota Bláha.
„Pokud chcete uspět, nesmíte zapadnout do šedého průměru. Nejhorší je takové to nezajímavé nic. Věděli jsme, že se musíme nějak odlišit. První věc je, že jsme se rozhodli nepouštět do hotelu děti mladší 14 let, i když jsme věděli, že i spousta našich kamarádů má děti, takže se připravíme o potenciální zákazníky,“ říká Procházka.
Druhá věc, kterou se Dänemark odlišuje, je cena a k ní odpovídající servis a luxus. Neokázalý luxus – spíš stylový a decentní. Noc pro dva tady totiž vyjde minimálně na 10 tisíc korun. „Lidé tam jezdí za zážitkem, musí tam být něco, co doma nemají. Proto jsme třeba nešetřili na špičkovém povlečení, a proto třeba máme otevřeno jen od čtvrtka do neděle. Kdybychom měli otevřeno celý týden, potřebovali bychom druhou partu zaměstnanců a to by už hrozilo, že neudržíme stejnou kvalitu služeb každý den. A to si při takové ceně nemůžeme dovolit,“ vysvětluje Procházka.
Když už jsme u zaměstnanců – právě u nich také Procházka s Marcinkovou zariskovali. Snídaně a čtyřchodové večeře, které jsou v ceně, svěřil teprve 23letému kuchaři Lukáši Čapkovi, který za sebou neměl žádnou podobnou zkušenost. Ale i tenhle risk mu vyšel.
A já tak teď sedím a konsternovaně sleduji show, která se odehrává přede mnou na talíři. Jako předkrm marinovaný pstruh s kaviárem a bylinkovou strouhankou, pak kuřecí velut s nakládaným křepelčím vajíčkem a jako hlavní chod kachní prso s červenou quinoi, bramborovým pyré a smržovou omáčkou. Něco takového byste uprostřed lesa nečekali.
Ne od stydlivého mladíka, který když vás přijde pozdravit ke stolu, vypadá jako nervózní maturant u zkoušky. „Když jsem sem přišel poprvé, připadal jsem si trochu jako ve Francii. Tak mě napadlo vařit česko-francouzskou kuchyni a hodně dbát na lokální suroviny. Každou středu proto objíždím okolní farmáře. Mám jediné pravidlo – musí být do 50 kilometrů od Kutné Hory,“ popisuje Čapek.
Procházka si už může oddechnout. Hotel je hned v prvním roce v provozním zisku a jeho obsazenost roste. V budoucnu by u něj měla vzniknout decentní wellness část a Procházka by postupně chtěl také rozšířit otevírací dobu. „Poprvé v životě jsem neměl žádný byznys plán. Je to taková srdcovka, se kterou jsem si začal hrát. A hraju si s ní dodnes,“ dodává Procházka.
Deset nejkrásnějších míst podle Forbesu, kam na jaře v Česku vyrazit, pokud si chcete dokonale odpočinout, najdete v květnovém vydání, které je právě v prodeji.
