„Ještě chvilku a půjdu spát,“ říkáte si. Nakonec ale strávíte nad rozdělanou prací několik hodin a stejně jdete spát dlouho po půlnoci. Ráno si přispíte, abyste dodrželi předpisových osm hodin spánku. Zdánlivě nevadí, že je váš režim posunutý. Tělo to ale ví moc dobře a neprospívá mu to.
Organismy na planetě Zemi přizpůsobily svůj život čtyřiadvacetihodinovým cyklům, které určuje východ a západ slunce. Říká se tomu cirkadiánní rytmus. I lidé v sobě mají zakódovaný vnitřní budík. Cirkadiánní rytmus je mnohem starší než vývoj lidského rodu Homo, ale jenom za posledních dvě stě let do něj zasahujeme umělým světlem. S rozvojem mobilních telefonů je to ještě horší.
Když spíme, náš mozek zpracovává informace a zbavuje se toxinů, což nám umožnuje správně fungovat, když jsme vzhůru. Pokud se naše vnitřní hodiny naruší, může to vést k problémům se spánkem. A od poruch či nepravidelností spánku je to hodně blízko k závažným nemocem typu obezita, deprese nebo dokonce Alzheimerova choroba.
Hodiny v těle se řídí pomocí specializovaných světelných senzorů v oku. Informace o světle je přenášena dál ze sítnice do centrálních hodin, které jsou umístěny v mozku. Ten upravuje náš denní rytmus tak, aby se shodoval bílý den jako období aktivity s vnitřními pochody v našem těle.
Škodlivé modré světlo není jediný strašák
Znalosti o biologických hodinách jsou dnes publikované všude. Bylo by těžké najít někoho, kdo ještě neslyšel o tom, že než jdeme večer spát, neměli bychom koukat do monitorů, protože vyzařují modré světlo. Modrá signalizuje, že je den. Náš mozek seřídí vnitřní hodiny na domnělý den, a proto se naše tělo na čas odpočinku nepřipravuje.
Aby mohli lidé koukat do monitoru, aniž by rušili svoje vnitřní hodiny, lze modré světlo blokovat nastavením například „teplého“ nočního režimu.
Nicméně nedávno vyšla studie, která tuto představu zpochybňuje. „Teplé“ žluté světlo ve skutečnosti také narušuje spánek. Z této studie vyplývá, že lidé, kteří si myslí, že si stačí zapnout filtr modrého světla, se mýlí. Sledováním jasné žluté obrazovky se spánkový režim naruší úplně stejně jako modré.
Mozek se zbavuje toxinů během doby odpočinku
Během spánku dochází ke zvýšenému pohybu mozkomíšního moku do systému mikroskopických štěrbin, které se označují jako glymfatický systém. Odpadní látky nahromaděné během bdění se tímto systémem třídí, rozkládají nebo recyklují. Pokud se spánek přeruší, může to vést k zastavení odbourávání škodlivých látek a ty se v mozku začínají hromadit.
Možná by si stačilo jenom přispat. Ale není to tak jednoduché. To, jak kvalitně spíme, je závislé jednak na množství spánku, ale také na načasování. Nový výzkum ukazuje, že i když si doplníme potřebu spánku přes den, škodlivé látky se z našeho mozku neodstraňují. Glymfatický systém se sám spíná výhradně v noci, tedy v době odpočinku.
Orgány mají vlastní nezávislé hodiny
Mozek vnitřní hodiny synchronizuje se dnem a nocí. Ale je možné, že třeba i naše játra poznají, že jsme v noci zírali do obrazovky?
Nedávná studie ukazuje, cirkadiánní rytmy jater dokážou rozpoznat denní světlo, pokud jsou centrální hodiny v hypotalamu vyřazené z provozu. To znamená, že orgány spolu nejspíš komunikují a předávají si informaci o denní době.
Hodiny, které seřizují játra, jsou ovlivněny stravou. Pokud se stravujeme v době odpočinku, dochází k narušení biorytmu. Tělo není na zpracování potravy připravené. Naopak, když se vystavíme světlu v noci a nejíme, naše játra spustí i tak metabolické pochody pro příjem jídla.
Jak seřídit naše biologické hodiny?
Možná to zní jako klišé, ale k tomu, abychom se udrželi ve fyzické i duševní kondici, musíme respektovat přírodu. Nejlepší je dodržovat rutinu, chodit spát a vstávat v pravidelnou dobu a jasně rozlišovat mezi dnem a nocí, tedy dobou aktivity a odpočinku. A mít na paměti, že i když se některé přístroje tváří, že člověk dokáže vyhrát i nad biologickými rytmy v těle, náš organismus je natolik vytrvalý, že se ošálit nedá.
