„To já jsem ten s flexou a svářečkou,“ volá na mě ze zahrady usměvavý hnědovlasý mladík s hustou bradkou zahalený do zašpiněných kapsáčů a trička.
Jsme v Podkrkonoší na kraji vesnice Horní Nemojov kousek od Dvora Králové, stojíme u rodinného domu z jedné strany obklopeného zahradou, z druhé pak lesem, ke kterému je navíc přilepená malá dílnička.
Čtěte také: Sklo českého designéra kupují luxusní restaurace na celém světě
A všude kolem po zemi se povalují kusy železa – ojnice, hned vedle části převodovky, pružiny, ložiska -, stejně jako již hotové železné sochy či nábytek, který upoutá pozornost svými biomechanickými rysy. Před dílnou dokonce stojí rozestavěný náklaďák, který znalým ihned evokuje postapokalyptický svět Šíleného Maxe.
Petr Vaněk ve své dílně
Ten ostatně patří mezi oblíbené filmy třicetiletého kovolitce Petra Vaňka, který zde z orezlého šrotu tvoří pod značkou Sector 66 už čtvrtým rokem originální nábytek a skulptury.
Ty v posledních letech čím dál častěji zdobí zahrady rodinných domů, firemní lobby či prostory rockových motorbarů. Mezi jeho zákazníky patří třeba psycholog Marian Jelínek, který se staral o pohodu Jaromíra Jágra, nebo Jan Boroš stojící za restaurační sítí Potrefená husa.
Původně přitom směřoval k úplně jiné profesi. „Můj děda byl fořt, což bylo takové vyšší lesní postavení, a mě to chytlo,“ vzpomíná. Jenže časem zatoužil po maturitě, a tak začal pokukovat po dalším oboru, který by mohl vystudovat.
Svářečka = nejdůležitější nástroj mladého umělce
Narazil na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, tzv. šperkárnu, kde se sice původně hlásil na kováře, nakonec byl ale přijat na obor uměleckého odlévání.
A to ho před šesti lety zavedlo až k prvnímu ročníku mladoboleslavské akce Ze šrotu umění, kde měl možnost po tři dny pracovat s několika tunami šrotu.
„Vidím, že něco vypadá jako kus nohy, tak to vezmu a dodělám to. A pak se samozřejmě snažím, aby vše dávalo smysl jako celek,“ popisuje s viditelným zapálením, jak pracuje.
[gss ids=“70302,70279,70284,70283,70282,70281,70277,70285″]
Jeho výtvorů si všiml jeden ze sponzorů akce a Vaňka požádal, jestli by mu něco podobného neudělal na zahradu. Od té doby už Petr vytvořil několik desítek železných soch a nábytku, přičemž jeho nepřehlédnutelné, několik metrů dlouhé či vysoké sochy nesou názvy jako Vetřelec, Zoubková víla nebo Robopes.
Zákazníci za jednu sochu dají minimálně 100 tisíc korun, u nábytku je cena o něco příznivější.
Petr Vaněk se ani netají tím, že k jeho vzorům patří švýcarský umělec H. R. Giger, který proslul biomechanickými výtvory pro film Vetřelec. A stejně jako on by i Vaněk jednou rád vytvořil svůj vlastní svět.
„Název i design mé značky Sector 66 reflektují Route 66, kde jsou často prostřílené oprýskané cedule, opuštěné vesnice. A takové prostředí chci vytvořit – kde bude půlka baráku rozpadlá, cihlová, hnusná, vedle bude dílna a několik soch a vše to do sebe bude krásně zapadat,“ sní mladý umělec, který se právě chystá na svou první výstavu v galerii.
Foto: Jan Schejbal
