„Většina lidí nemá problémy s mluvením. V čem ale nejsme nikdo moc dobrý, je mlčení,“ tvrdí psycholog a spisovatel Kenneth E. Miller.
Jsme zvyklí navazovat na druhé, jakmile domluví. A jsme bohužel i navyklí skákat ostatním do řeči. Je jasné, že plynulá konverzace, co má spád, bývá většinou zábavná.
Někdy se ale může podle Millera zbytečně měnit na nesmyslný závod o to, kdo toho řekne víc. Což může mít za následek i to, že vlastně neposloucháme a že jen čekáme na to, až s mluvením skončí.
Proto se sám jako terapeut řídí pravidlem autora knihy Don’t Sweat the Small Stuff… and It’s All Small Stuff Richarda Carlsona „Nadechni se, než promluvíš“.
Podle tohoto pravidla byste se měli před každou odpovědí nebo před každým navázáním na téma nadechnout. Nejlépe co nejpřirozeněji.
Výhody? Bude to vypadat, že lépe nasloucháte, a že si tedy berete chvilku na to, popřemýšlet nad tím, co druzí zrovna dořekli. Zároveň jim umožníte dokončit myšlenky, a nebudete je tak utínat někde uprostřed. A navíc si sami dáte chvilku na to, abyste odpověď zformulovali podle svých představ.
Miller přiznává, že aplikace tohoto pravidla nemusí být ze začátku jednoduchá. Některým mohou vaše pauzy připadat divné. Někdo vás zas nenechá mluvit vůbec, pokud mu do řeči neskočíte. I přesto si ale myslí, že díky této metodě povedete lepší, empatičtější a více uvolněné konverzace. Což mimochodem potvrzují jeho studenti, kteří mají „mlčicí pauzu“ v rámci jeho předmětu jako povinný experiment.
Tak si to dnes zkuste a před každou zběsilou odpovědí se nadechněte.
