Naučte se dávat si vysoké cíle od muže, kterého vždy hnala kupředu touha být tím nejlepším.

„To, že někoho nazýváte Michaelem Jordanem něčeho – Michaelem Jordanem mezi neurochirurgy, mezi rabíny, nebo kanoisty – a ostatní vědí, co tím máte na mysli, má svůj důvod. Protože Michael Jordan je synonymem dokonalosti. Je definicí člověka tak dobrého v tom, co dělá, že ho znají doslova všichni. A to je vzácný úkaz.“

Tohle pronesl prezident Barack Obama, když Jordana a několik dalších osobností ocenil Medailí svobody, což je nejvyšší ocenění, které může prezident USA udělit svému občanovi. Mezi jednadvaceti vyznamenanými byli taky Bruce Springsteen, Tom Hanks, Bill a Melinda Gatesovi, Robert De Niro nebo Vin Scully, vypočítává server Enterpreneur.

Čtěte také: Tajemství úspěchu podle Phelpse. Tyto tři kroky vás dostanou na vrchol

V proslovu k Michaelu Jordanovi použil prezident Obama spojení, které svět zná už skoro třicet let. „Michael Jordan něčeho.“ Je to způsob, jak jednoduše a jasně charakterizovat někoho, kdo je nejlepší z nejlepších. Jak se můžete stát Michaelem Jordanem svého oboru?

Zde jsou tři kroky, jak toho dosáhnout:

mj223

1. Buďte draví a soutěživí

Příběhy o Jordanově soutěživosti jsou už nyní legendami mezi fanoušky sportu a zejména týmu Chicago Bulls. Sportovní novinář Wright Thompson o Jordanovi řekl: „Sice neexistuje způsob, jak něco takového reálně změřit, ale vše nasvědčuje tomu, že Jordan je nejsoutěživějším člověkem na světě.“

Ať už šlo o basketbal, golf nebo videohry jako Bejeweled, u Jordana byla vždy znát soutěživost a chuť po vítězství výrazně vyšší než u běžného člověka. Jako u čehokoli jiného může samozřejmě takovýto sklon k extrémům být nebezpečný a musí se s ním zacházet opatrně. Ale nelze nekonstatovat, že soutěživost, navíc správně směrovaná a využitá, je nezbytná pro dosahování těch nejvyšších výkonů.

Abychom zasadili Jordanovu soutěživost do kontextu; když jednou prohrál golfovou partii s koučem olympijského Dream Teamu Chuckem Dalym, zarputile trval na odvetě.

Jak popisuje Rick Reilly ze Sports Illustrated, „druhý den ráno, doslova s prvním paprskem slunce, zavolal Jordan Dalymu na pokoj. Když telefon nikdo nezvedal, šel přímo k jeho pokoji a zaklepal. Pak zabušil. Nechtěl odejít, dokud se mu té odvety prostě nedostane. Nakonec Dalyho donutil a o jeden úder vyhrál. Ale čekali byste něco jiného?“

Čtěte také: 9 ukazatelů, které prozradí, že jste úspěšní, a ani o tom nevíte

Zatímco samozřejmě můžeme vést debatu o tom, nakolik je toto chování projevem obsese, je nesporným důkazem toho, že Jordanova soutěživost vždy živila jeho nezlomnou vůli nikdy se nevzdávat.

Pro něj neexistuje něco jako „prohrát s lepším hráčem“. Jeho potřeba okamžité odvety značí, že nikdy nemůže být natrvalo poražen; i po knockoutu se zase z žíněnky zvedne na nohy. A z tohoto aspektu soutěživosti se může učit každý.

2. Pochybovače využijte ve svůj prospěch

Mnohé v našich životech není určováno tím, co se nám děje, ale jak na to reagujeme. Jeden člověk může brát slova „tohle nezvládneš“ jako definitivní předpověď a dál se o to nepokoušet. Pro jiného je to výzva, žene ho to danou věc pokoušet zas a znovu a dokázat ještě víc.

O Michaelu Jordanovi je známo, že byl kdysi jako nováček vyřazen z basketbalového týmu Laney High School ve Wilmingtonu v Severní Karolíně. Má nicméně – snad vrozenou – schopnost jakékoli odmítnutí či pocítěnou křivdu vůči své osobě přetavit v další motivaci, nikoli se nechat odradit.

Zatímco jiní lidé by pochybovače prostě ignorovali, u Jordana se vždy zdálo, že je schopen je využít jako palivo pro další let vzhůru. Takový přístup vyžaduje unikátní kombinaci mentální odolnosti lehce okořeněné touhou po pomstě s upřímným, bezvýhradným sebevědomím a optimismem.

3. Buďte připraveni zaplatit cenu

Abyste se stali v oboru elitou, potřebujete talent, přirozené schopnosti a dobré učitele. Jordan měl bezpochyby dostatek všeho: byl to výjimečný atlet a profesionál, kterého od mladého věku trénovalo hned několik koučů ze Síně slávy NBA.

Nicméně, každý rok se najdou elitní sportovci přicházející z velmi kvalitních zázemí, kteří se nejen nestanou hvězdami, ale občas ani neprorazí v silné konkurenci. Čím se od nich Jordan lišil? Nebyla to jen jeho touha být nejlepším, ale především jeho ochota tvrdě pracovat.

V knize Relentless o tom Tim Grover, Jordanův bývalý trenér, říká toto: „Po každém zápase jsem se Michaela ptal na stejnou otázku: Pět, šest nebo sedm? Čímž jsem měl na mysli: V kolik hodin se ráno sejdeme v posilovně?“

Ochota zaplatit odpovídající cenu není přitom nic, co by bylo vyhrazeno jen lidem s nadáním od přírody, vrozenými genetickými dispozicemi nebo IQ úrovně géniů; je to něco, k čemu se lze dostat skrze disciplínu. Co Jordana odlišovalo od ostatních, byla jeho – skoro nadpozemská – schopnost zaměřit se přesně na to, co chtěl, a dostatek vnitřní disciplíny, aby to dokázal.

Grover k tomu dodává: „Mnoho lidí se ani v nejmenším nedokáže vcítit do psychologického profilu jedince, který patří k nejlepším na světě ve svém oboru, a také si představit to, čím si prošel, aby se tam dostal.“

Ne každý touží po tom být Michaelem Jordanem své profese, a to je v pořádku. Nijak to ale neumenšuje fakt, že od těch, co si umí stanovovat vysoké cíle, se můžeme mnohé naučit a získat. Zaměřte se na konstruktivní využití vaší soutěživosti, učte se produktivně zpracovávat kritiku a odmítnutí, a buďte ochotni tvrdě pracovat. Pak nebude nic nemožné.