Jen málokde namíchala architektura tolik stylů jako tady. Však také v dobách, kdy bylo město centrem textilního průmyslu, se tamní podnikatelé zhlédli ve městě za hranicemi – ne nadarmo se Šumperku říká malá Vídeň.
Založení města lze jen odhadovat – zakládací listina chybí, ale pravděpodobně proběhlo v druhé polovině třináctého století. Jméno získal Šumperk zřejmě podle své polohy z německého Schön-Berg, tedy Krásný vrch. A hory jsou nedílnou součástí této „brány do Jeseníků“.
Šumperk má bohatou historii, během níž rozkvétal i stagnoval a do které neblaze zasáhly i čarodějnické procesy, kterým padlo v sedmnáctém století za oběť pětadvacet měšťanek. O století později se z města stalo významné centrum textilního průmyslu.
Rozvoj plátenictví a zvlášť monopol na výrobu sváteční lesklé látky zvané trip zajišťovaly Šumperku bohatství a prosperitu a v roce 1785 tu vznikla i první manufaktura na výrobu manšestru v habsburské monarchii. Tehdy také přicházeli do města věhlasní rakouští architekti, aby v něm zanechali výraznou stopu.
Krušné chvíle nastaly Šumperku během komunistické nadvlády. Na protest proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy se v Praze v roce 1969 upálil Jan Zajíc, student šumperské průmyslové školy, a ve městě se usadila sovětská armáda, která nahradila šumperský tankový pluk.
Sovětští vojáci ze Šumperka odešli v roce 1990 a o tři roky později navštívil město prezident Václav Havel – v jeho historii to bylo poprvé, kdy do něj zavítala hlava státu.
Pokud máte rádi minulost nebo architekturu, v Šumperku se budete cítit jako v ráji. Výstavních budov tu najdete celkem čtyřiadvacet, a pokud je chcete poznat a obejít poctivě všechny, vyžádejte si v informačním centru plánek naučné stezky.
Zahrnuje třeba vilu Carla Strobacha, ředitele Olšanských papíren. Honosnou rezidenci si nechal postavit podle návrhu architekta Georga Bergera a sloužila i jako reprezentativní sídlo papírenského závodu. Architekt odkazoval na prvky německé venkovské architektury: třeba konstrukce na popínavé rostliny, věžičky a mansardové střechy. K bydlení sloužila vila do roku 1945, pak se z ní stalo zdravotní středisko Hany Benešové.
Minout nemůžete ani Schusterův dům v Krátké ulici. V roce 1905 ho podle návrhu mohelnického stavitele Johanna Kittnera nechal postavit drogista Adolf Schuster. V secesním průčelí zaujme reliéf selského rozsévače, což nebyla náhoda – mezi důležité zboží, které drogista prodával, patřila semena zemědělských plodin.
Návrh neoklasicistní stavby německého gymnázia, kterou najdete na Hlavní třídě, zadalo město bratrům Drexlerovým, vídeňským projektantům. Bohatou fasádu zdobí sochy Moravie, Homéra a Pallas Athény a mezi absolventy školy byl třeba Hans Nibel, který se po ukončení studia v roce 1899 stal slavným konstruktérem automobilky Mercedes-Benz a nástupcem Ferdinanda Porschete.
Z pera vídeňských architektů pochází i návrh šumperské radnice. Tehdejší odborní členové poroty vybrali z třiatřiceti soutěžních nápadů tři, z nichž měli radní určit vítěze. Ti si však nakonec prosadili návrh vídeňského profesora Ludwiga Schöna a architekta Georga Bergera, jejichž soutěžní projekt ve stylu saské neorenesance skončil až na pátém místě.
V roce 1911 se radnice otevřela a v jejím suterénu byl zřízen vůbec první kinosál v Šumperku, který pojmul až 160 diváků. V budově byla také kavárna.
Kulturní a spolkový život měl v minulosti obohatit také Německý spolkový dům na Komenského ulici. Na reprezentativní budovu s víceúčelovým sálem se skládala veřejnost i dárci z řad místní smetánky a v roce 1900 se mohli stavitelé pustit do jejího budování.
Vítězem architektonické soutěže byl Georg Berger, i když jeho původní návrh se tomu konečnému podobá jen velmi málo. Dnes tu sídlí šumperské divadlo, jehož soubor vznikl v roce 1951.
Chcete-li po prohlídce krás architektury nahlédnout za oponu děsivého, ale zároveň fascinujícího odbobí šumperských dějin, zamiřte do Expozice čarodějnických procesů. Nachází se ve sklepení Geschaderova domu v Kladské ulici a dokumentuje inkviziční procesy v letech 1679 až 1694.
Foto Městský úřad Šumperk
Po toulání městem je načase vydat se i mimo něj. „Příroda obdařila Šumperk a jeho okolí krajinou, která okouzlí na první pohled. Jen pár kroků z centra města je příměstský les, což je takový výchozí bod mnoha turistických tras,“ připomíná Ivana Doležalová z informačního centra.
Lesem se dostanete na Městské skály, které jsou součástí Hanušovské vrchoviny v severním okolí Šumperka. Kousek od nich je skála Kokeš, nabízející ze dvou vrcholů krásný výhled do krajiny.
Když vás omrzí chodit pěšky, objevujte Šumperk a jeho okolí na kole. Cyklostezek je tu celá řada a jedna z nich rovnou Andělská – zavede vás do Andělária, galerie pod širým nebem, která začala vznikat před jedenácti lety a z louky nad cestou shlížejí dřevění andělé.
Na své si v Šumperku přijdou i milovníci gastronomie. Na třídě Generála Svobody zkuste Bistro J&J, počin dvou kamarádů Jana a Jakuba, kterým v jejich rodném městě podobný podnik chyběl.
Když dostanete chuť na burger, zavítejte do stylového Cakir’s Burger na Náměstí Míru. V pestré nabídce najdete například „pastafariánský“ burger s bulkou ze špaget. U rybníka by vás pak mohla oslovit rodinná hospůdka s výborným jídlem i skvělým pivem – najdete ji v blízkosti rekreačního centra Benátky, po němž získala jméno.
Šumperk má co nabídnout také vegetariánům a veganům. V pasáži Generála Svobody najdou zdravé bistro s výmluvným názvem Divá hlíva. Projekt, který vznikl z lásky k rostlinné stravě, uspokojí i celiaky a osoby s alergií na laktózu.
Pro kávu si zajděte třeba do Bianco Caffé, rodinné italské kavárny, kde připravují i vlastní dorty, zákusky a zmrzlinu. Nebo vyzkoušejte útulnou rodinnou pražírnu Kávomilka v Krátké ulici, kde je na prodej třináct druhů káv z různých zemí světa.
Moderní kuchyni a originální gastronomii pod taktovkou šéfkuchaře Jana Malého nabízí i Perk, designový hotel na rohu Hlavní třídy, který se znovu otevřel po nákladné rekonstrukci v loňském roce a nedávno získal i ocenění v soutěži Interiér roku.
Kdysi nesl jméno Grand, kde za první republiky, v socialismu i divokých devadesátých letech nocovaly v prezidentském apartmá politické špičky daných režimů. Fukcionalistickou podobu mu vtiskl olomoucký architekt Bohumír Čermák a chátrání v posledních letech odvrátila investice převyšující sto milionů korun od šumperského rodáka Ondřeje Veselovského.
